Now you're just my Becky

,,Forever"

Z pohledu Justina
Až toho hajzla najdu na místě ho zabiju, ale né rychle naopak pomalu a bolestně. Nemá si zahrávat s někým kdo nosí jméno Justin Bieber.
Právě jsem na cestě s Becky do nemocnice. Leží v mém BMW vzadu na sedačkách a drží si bříško kde právě roste naše dítě.

„Justine, au to bolí."
Zaskučela a já okamžitě přidal na rychlosti. Místo 150kilometrové rychlosti už byla 250kilometrová.
„Lásko vydrž, neboj se budeme tam hned , mám tady známého, kterému můžeme říct pravdu takže řekni tak jak to bylo ano? Naše malé stvořeníčko bude v pořádku a ty taky slibuju."
Jak jsem mohl slíbit něco co sám nevím kurva? Jsem sráč , hajzl a debil měl jsem je víc hlídat.

Po pár mučících minutách jak pro mě tak i pro Becky jsme dorazili do útulného motelu kde sídli Davon.
Otevřel jsem dveře od auta a Bec si vzal na paže. Vynesl jsme ji po schodech a zaklepal na dveře , které se hned otevřeli.
Stál v nich on s překvapujícím pohledem na mě.
„Justine , brachu dlouho jsem tě neviděl pojď dál a řekni mi co se stalo."
Jen jsem se z lehka usmál a vešel dovnitř kde jsme Becky položil na sedačku.

„Davone jde o minuty , pomoc jí."
Zaskučel jsem na něj.

Přikývl a přisedl si k Bec , které se z očí hrnuly slzy.
„Tak mladá dámo co se stalo?"

„Co se stalo? Vážně vy mě asi nevidíte kurva že? Jsem těhotná a bolí mě břicho, protože nějakej zkurvenej krypl v tomhle světě nebezpečí se vloupal k nám do chaty a kopl mě do břicha. Notak už něco udělej a zachraň moje dítě."

Dostala ze sebe na jeden nádech. Byl jsem v šoku, nevěděl jsem kde se to v ní vzalo.

„Davone, já..já se omlouvám , jen ono mě to strašně bolí a já jsem vystresovaná z toho že se něco tomu malému stane. Nepřežila bych kdyby se malému nebo Justinovi něco stalo."

Ozvala se z ničeho Becky. Při poslední větě mě zahřálo u rsdce. Záleží jí na mě. Je to opravdu krásné vědět.

„Tak jo Justine , Becky jdeme na to."
Ozval se Davon.
Becky vzal na ruce a přešli jsme do místnosti, která byla celá bíla. Všude kolem se válely ty doktorské věci. Dělalo se mi mdlo, nenávidím doktory a vše kolem nich.

„Tak teď udělám ultrazvuk zda je dítě v pořádku a pak prohlédnu i tebe, ale spíš z té psychické stránky, protože moc dobře na tom nejsi. Dám ti nějaké antidepresiva a budeš v pohodě, ale teďka miminko."

Přerušil mě z mých myšlenek Davon. Vzal nějakou hadičku na kterou přilepil takovou přísavku. Nevím co to je a ani na co se to používá , ale jakmile Becky potřel bříško nějakým krémem a přiložil tu věc na ni došlo mi že to bude asi ultrazvuk.
Jezdil sem a tam a na obrazovce se tvořil obrázek našeho dítěte. No teda z pohledu Davona já tam viděl jen nějaký flek.
„Justine pojď se kouknout. Podívej tady tohle je vaše miminko."

Ukázal na ten malý černý flíček na obrazovce.
„A děťátko je v pořádku mamino."
Opadl mi ze srdce velký kámen. Davon podal Becky ubrousek aby si z břicha setřela krém. Pomohl ji vstát a uložil ji do pokoje , který nám připravil. Podal antidepresiva Becky do ruky a odešel z místnosti.
Vyběhl jsem za ním a zakřičel.
„Davone? Moc děkuju." Usmál jsem se. Přikývl , opětoval úsměv a odešel.
Vešel sem do pokoje a lehl si k Becky, která už dávno spala.
Je tak sladká a nevinná když spí. Miluju ji i naše dítě. Miluju je oba. Nedovolím aby se jim něco stalo. Dneska jsem to dovolil a už to nikdy nechci zažít. Za všechno můžu já , neměl jsem dovolit aby jim někdy někdo ublížil.

Ponaučil jsem se ze svých chyb a odedneška budu lepší přítel, snoubenec, manžel a od teď i Táta.

Z pohledu Becky

Ráno jsem se probudila na šimrání paprsků v obličeji. Otevřela jsem oči a koukla vedle sebe kde ležel spící Justin. Byl tak mo roztomilý, chtěla jsem se ho dotknout, ale zároveň jsem ho nechtěla budit. Nakonec jsem přemohla svou chuť a zvedla se opatrně z postele, protože mě bříško ještě trochu bolelo. Dobelhala jsem se do malé koupelny s malým sprchovým koutem kam sem se skoro nevlezla. Dala jsem ze sebe dolů oblečení a vlezla dovnitř. Spouštěla jsem na sebe proud horké vody a začala se uvolňovat. Někdo si kolem mě omotal paže a v tu chvíli mé srdce bušilo jako o závod. Byla jsem tak strašně vystrašená do té doby než jsem zjistila že je to Juss.

„Bože, lásko lekla jsme se tě."

„Jak si mi to řekla?"

„Lásko? Nelíbí se ti to?"

„Právě že naopak , jsi úžasná."

Jen sem se usmála a dál nic neříkala. Justin mě celou umyl a na oplátku i já jeho. Pak jsme vylezli a šli se oblíct.

Přešla jsem k zrcadlu a vyhrnula si tričko. Začala jsem si prohlížet moje stále zvětšující se bříško.
„Zlato copak to děláš?"
Ozval se za mnou hlas Justina.
„Nic jen přemýšlím nad tím jak to bude až se to malé narodí."
Usmála jsem se.
„Neboj bude to úžasné, budeme dva milující rodiče."
Otočila jsem se k němu a vlepila mu pusu.

A v tuhle chvíli jsem si uvědomila , že on je ten pravý.

„Navždy."
„Navždy."

Další část je na světě. Doufám že se vám bude líbit.