Rodina. Harry Potter není Harry Potter, Hermiona Grangerová není Grangerová, nepochází z mudlovské rodiny, není jedináček, jako Harry, co se dozví po několika nehodách, proč ji samotný Lord Voldemort nezabije. Za koho je provdaná profesorka Minerva...
Minerva McGonagallová seděla ve své pracovně a přemýšlela, jestli s tím dopisem, co napsala, udělala dobře. Nechápala Voldemortovo chování. Proč se tak poslední dobou choval, vždy byl divný a ona se v něm nikdy nevyznala, ale to se teď mělo změnit.
Ze zamyšlení ji vytrhlo nějaké ťukání. Šla ke dveřím, ale nikdo tam nebyl. Pak se podívala směrem k oknu a uviděla tam sovu, kterou mu posílala. Měla na noze připevněný kousek pergamenu. Trochu ji překvapila tak rychlá odpověď. V duchu pokrčila rameny a pustila sovu dovnitř. Ta s radostí odletěla do noci si zalovit.
Když si to přečetla, jen zakroutila hlavou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Profesorka přeměňování přešla ke krbu a hodila do něj trochu zeleného prášku.
„Kabinet profesora Snapea." Pronesla nahlas a zřetelně. Potom si klekla a hlavu dala do zelených plamenů.
„Severusi, potřebuji s tebou mluvit." Ozvala se, jakmile se objevila v temném kabinetě. Severus seděl za stolem a opravoval eseje. Jen co na něj promluvila, zvedl hlavu a přešel k profesorčině hlavě vznášející se v jeho krbu.
„Co se děje?" zeptal se trochu mimo.
„Můžeš ke mně, nechce se mi to vyřizovat takto. Je to dost nepohodlné." Jen co přikývl, stáhla se. Nemusela čekat dlouho. Během minuty byl u ní v kabinetě. Předala mu dopis a čekala, co na to řekne.
„Chceš tam jít?" podíval se na svou bývalou profesorku.
„A ty?" podívala se na něj zkoumavým pohledem. Její oči ovšem byly netečné. Nedalo se z nich tam nic vyčíst.
„Já nevím, všechno je tak divné, tak nové. Nevyznám se v tom. Nevyznám se v chování Temného pána. Mám o tebe strach." Podíval se na ni utrápeným pohledem. Minerva McGonagallová se začala smát, smála se od srdce, tak jak ji už tolik let neviděl. Ve škole nosila, jak on říkal nic neříkající přísnou masku, občas ji i prozradili oči, ale jinak nic.
„Ty-Ty se mi směješ?" zeptal se vykolejeně Severus.
„Severusi, ty mě pořád podceňuješ, myslíš, že se ho bojím, ho. Po tolika letech. Po tolika rokách manželství a pěti dětech. Vždy jsem ho dokázala usměrnit, a jak sis všiml, i změnil svůj vzhled, i když se mu nechtělo. Je tvrdohlavý, ale já ještě víc, Severusi. Tak co, půjdeš tam se mnou?" podívala se na něj očekávaně, jestli přijme.
„Co mám s tebou dělat, mami." Po dlouhých letech jí zase tak řekl. Šťastně se na svého syna usmála.
„Jsi hodný, synku. Myslím, že bude ještě legrace." Usmála se na něj a pohladila ho po tváři. Tolik mu scházeli tyto gesta. Na chvíli zavřel oči a vychutnával si jejího dotyku.
„Mami, ty to považuješ za legraci, když půjdeme do Temného sídla, kde je spoustu smrtijedů a Temný pán?" kroutil nevěřícně nad ní hlavou. Minerva odtáhla ruku od syna.
