Rodina

13. kapitola - Doba večeře a skrytá tajemství

Augustín vláčel dva mladé lidi až do salonku. Hermiona měla pocit, že se každou chvíli pozvrací. Nějak ani nevnímala pořádně, kde to jsou, až narazila bolestivě ramenem na koberec. O koberec v přijímajícím salonku, kde ještě před dvěma hodinami byla. Vnímala jen, jak lektvar na bolest a povzbuzení ztrácí na svém účinku. I když byl Severus velmistr v lektvarech ani jeho dávky nevydržely do nekonečna. Cítila, jak se jí někdo dotýká. Cítila magii, magii moc známou.

Magii své matky, řev a potom jen blahodárnou temnotu.

Draco byl zděšený, viděl Hermionu, jak klesá k zemi, jak nevnímá, viděl svou profesorku, jak ji drží v náručí a snaží se jí probrat. Vnímal jen její slábnoucí magii. Magii, kterou cítil, aniž by se na ni soustředil. Nevěděl proč. Viděl prosebně upírající oči své profesorky ke svému muži, viděl Temného pána, jak se sklání nad jeho láskou. Viděl ho, jak se snaží ji probrat, i Severuse, jak se snaží, jenže Hermiona nechtěla přijmout žádný lektvar. Klečel kousek od ní a nevnímal nic. Nevnímal, jak jeho otec se na něco ptá, jak ho jemnými šťouchy snaží přivést ke vnímání. Viděl jen ji.

Příliš slabou, vysílenou a v bezvědomí. V knihovně se mu přiznala, že se nadopovala lektvary, aby na jeho rodiče udělala dojem. Ona nemusela dělat dojem, stačil šok z toho, kdo vlastně ona sama je, kdo jsou její sourozenci, její rodina. Otec, i když nic nebylo prvně poznat, byl v šoku. On věděl, že její rodiče nejsou její. Jen mu řekla, že ji vychovali a až bude moc tak mu vše řekne. Nikdy se ani slůvkem nezmínila, že by byla čistokrevná. Vyčítal si to, co jí roky před tím řekl...

Nyní jen vnímal, jak jeho profesorka předala dceru svému muži a sama se pustila do svého mladšího bratra. I když jeho otec si zakládal na čistokrevnosti a popularitě a vznešenosti, těmto nesahal ano po kotníky. Nechápal co se s ním děje.

Jen okrajově vnímal, drobnější dvoje ruce jak ho zvedají. Vše slyšel jako by mluvili někde ze sklepa.

„Nymf, oni,..." slyšel Bellatrix, ale nerozuměl jí.

„Já vím Bello, musíme ho probrat, je v šoku. Nevíš z čeho?" jenže Bellatrix se jenom potutelně usmívala a donutila Draca vypít whisky, která konečně dokázala, aby Draco se probral z letargie.

Minerva hodila po Augustýnovi kouli energie a ta ho přirazila ke zdi, nebyl v bezvědomí. Při tom si vyrazil jenom dech.

„Ještě jednou ty nebo Talmud zaútočíte na některé z mých dětí, tak toho budete setsakramensky litovat. Bellatrix, přichystej pokoje pro Malfoyovi, zůstávají tu do rána. Draco není v tomto stavu schopen cestovat!" Aniž by čekala na číkoli názor, odešla. Neřekla nic ani nikoho neomlouvala.

Nymfadora, se chvíli snažila probrat Draca, ale pořád byl v šoku. Bellatrix se k němu vrátila a vrazila mu pořádnou facku. Draco zatřepal hlavou a probral se.

„No tedy sestro, tvé léčebné metody by se měli začít praktikovat veřejně. Jako patent na mimosmyslové vnímání bez možnosti návratu." Pronesl sarkasticky Severus, který se právě vrátil z Hermionina pokoje.

„Raději mi řekni Severusi, jak na tom je?" podala Dracovi další sklenku whisky.

„Bylo jí i líp než se předávkovala lektvary, ty chceš opít mého kmotřence. No že tě hamba nefackuje." Přešel k Luciusovi a dolil mu též whisky. Ten jako by se právě probral.

„Severusi, já si nemyslím, že bysme tu měli zůstávat." Podíval se na svého dlouholetého přítele.

„Luciusi, ujišťuji tě, že pokud si to matka přeje, tak v tom není problém. Sice Draco se musí podělit o pokoj s Harrym, ale vy budete mít soukromí, nemusíš se bát." Usmál se na něj.