Rodina

12. kapitola - Večeře s Malfoyovými

Eva se Severusem přišli do pokoje Hermiony. Dívka právě pojídala pozdní oběd a při tom se bavila se skřítkou jako by jí byla rovna. Eva při tom zvedla jedno obočí, ale nijak to nekomentovala.

„Hermiono?" upoutal na sebe pozornost Severus. Dívka zvedla pohled a podívala se na oba. Skřítka chtěla odejít, ale Hermionina ruka jí zarazila. Ta dostala podivný pohled.

„Když jsi moje, tak tu zůstaneš." Podívala se v poklidu na skřítku.

„Ano slečno." Pokývalo hlavou malé stvořeníčko.

„Hermiono." Opravila skřítku dívka.

„Jak je sestro? Teta Eva se chtěla na tebe podívat, vidím, že už chytáš i barvu." Dívka se podívala nasupeně na bratra.

„To ti ještě oplatím. Tobě i Belle." Založila si naštvaně ruce pod prsama.

„A copak, sestřičko?" podíval se na ni a postavil na stolek pět lektvarů. „Je dobře, že jsi pojedla, ale nějak málo ne?" zvedl jedno obočí naštvaně.

„A ty jsi neměl taťkovi říkat o Dracovi." Vrčela stejně tak jako Severus. „Co si mám jako vzít na sebe, na to jsi nemyslel? Jak na mě budou reagovat jeho rodiče..." rozhodila bezmocně rukama. Eva se při tom jenom usmívala. Bylo poznat, že lektvary i za tak krátkou dobu dodali dívce aspoň trochu energie, kterou ztratila díky její dceři Caroline, která byla až moc rozmazlována jejím mužem. Pro sebe si povzdechla.

„Klidně pitel od brambor, je mi to jedno, a tyto lektvary teď vypiješ, hned." Podal jí postupně všechny lektvary a dívka házela obdivné grimasy. Přece jenom nebyla zvyklá jako Harry, který byl věčně na ošetřovně. Severus po posledním lektvaru sbalil prázdné lahvičky a odešel. Nechal je tam o samotě.

Hermiona si prohlédla pořádně ženu před sebou. Stála uvolněně a pozorovala dívku.

„Neublížím ti, chtěla jsem se omluvit za svou dceru Caroline. Je až moc rozmazlována svým otcem. Je to jeho miláček." Ženina tvář nabyla smutku. „Chápu Minervu, proč vás dala pryč. Proč vás nevychovávala. Už jen tvůj bratr, tvé dvojče. Je tak nezávazný, bylo úchvatné pozorovat svého muže i jeho bratra, při tom jak Harry vzal obyčejnou vidličku a prostě jedl, ani nůž si k ní nevzal. Prostě jedl jak barbar podle našich společenských konvencí. I já jsem z velmi starého rodu." Přistoupila blíž k posteli.

„Co po mě chcete?" zeptala se nedůvěřivě Hermiona.

„Popovídat si. Jsi podle své matky i otce velmi nadaná dívka. A máte s Harrym kontabilitu magie. Jste všichni tak neuvěřitelně neposkvrnění naší magií." Usmála se na dívku. „Smím se posadit." Ukázala na židli u postele.

„Ano, vy zase jste jako z historického filmu. Snažila jsem se i s Harrym naučit jíst dýkami, ale ani jednomu to moc nejde." Usmála se dívka a nevyřčené prosby skřítky odkývala hlavou, aby odnesla tác s jídlem.

„Severus měl pravdu, měla bys jíst." Dívka se na ni podívala.

„Já vím, ale poslední dobou to nešlo, bylo moc stresu, i školu jsem nezvládala." povzdechla si Hermiona.

„Hermiono, i když jsme kouzelníci, jsme také jenom lidé. Každý má právo na city na lásku a podobné neduhy lidí. Co kdybych ti pomohla s výběrem šatů na večeři." Usmála se Eva. To ale někdo klepal na dveře a pak se pomalu otevřely.

Ve dveřích stanula bledá Minerva McGonagallová.

„Mami." Vypískla Hermiona a zakryla si rukou pusu. Minerva, i když se usmívala, byla bílá jak stěna. Eva se tam taky podívala a hned vstala a podepřela Minervu, kterou dovedla k židli u lůžka.