Rodina

24. kapitola - Vánoční sněhový ples

Minerva po týdnu ležení v posteli se dala relativně dohromady. Sice pořád se nepostavila bez pomoci a neušla nějak velké vzdálenosti bez hole. Ale relativně se jí dařilo dobře. Stejně tak jejím dětem.

Dvojčata si panství oblíbili a s jejich domácími skřítky se spřátelili. Bylo tradicí, že všichni skřítci na panství jsou svobodní. Dělají pro ně i Mudlové, motáci či kouzelníci. Dle potřeby a také hlavně záleželo na tom, v čem určitá rodina vynikala. V malé vesničce žili dočista po staletích.

Hermiona a Harry se rychle seznámili s ostatními svými vrstevníky a často chodili do malé vesničky, poblíž sídla, kde stejně bydleli jen ti, co se starali o celé panství. Už kolikrát se Tom vztekal, že Harry došel opilý a dokonce jednou i Hermiona.

Bylo deset dní do Vánoc. V celém sídle i ve vesnici byl pořádný zmatek. Výroční vánoční sněhový ples, který se měl konat po 100 letech. Naposledy tento ples pořádali prarodiče Minervy, než odešly do ústraní.

Vždy se konal ples ve starém sídle. Nyní z prastarého velkolepého sídla, spíše královského hradu o 12 věžích a pěti tanečních sálech; zbyl jen hlavní tančení sál s kuchyní. Tyto dvě stavby náleží k nejstarším částem původního hradu.

Rodina je roky opravovala, až z nich vznikl sál s kuchyní v jednom objektu, kde nic jiného než toto nebylo. Tím se rodina vyhnula tomu, že návštěvníci plesu nezabloudí do jejich soukromých obytných částí. Pro rodinu McGonagallových byl vždy největším bohatstvím soukromí. K tomuto monumentu vedla až strašlivá alej jedněch z nejvzácnějších a nejstarších dubů na ostrovech. Končila mohutnou kamennou klenutou bránou, kterou hlídali tři fénixové.

Bylo krátce před obědem, ale Minerva McGonagallová už seděla dole u krbu. Celé sídlo bylo postavené do hvězdice. A všechny části sídla byly obydleny. Momentálně tam bydlely i její bratři s rodinami. Všichni se scházeli hlavně u jídla, někdy i večer v přijímací hale, které dominoval veliký krb s velkým erbem rodiny a rodinnými zvířaty (třemi fénixi).

Byla hodně unavená a ta kniha ji ještě uspávala. Seděla u krbu a klimbala, když uslyšela hádku. Prvně jí moc nepřikládala pozornosti. Myslela si, že zase Augustýn se hádá s Tomem. Pak ale zaslechla slovo Lupin, prašivý vlkodlak a napadení Harryho. To ji probralo naplno.

„Co se stalo?" ozvala se klidně, o chvíli později, jen co došla mezi dveře, které byly věčně otevřené.

„Ten parchant zmlátil našeho syna a snaží se mě tu namluvit..." řval nepříčetně Tom. Minerva až nyní si všimla Harryho, který byl celý domlácený a seděl v křesle.

„Remus to nebyl, tati. To ti tři kluci z vesnice, jsou tu u Lamundise na Vánoce." Ozval se Harry. I když jeho hlas se mu moc nepodobal.

Minerva při pohledu na nejmladšího syna, zmláceného a zkrvaveného málem omdlela.

„Našel jsem ho, když sotva stál nad třemi zmlácenými kluky o hlavu vyššími než on sám." Hájil se Lupin. „Nikdy bych Harrymu neublížil, vím, co pro něho znamená mít rodinu. On měl větší štěstí než já. On ji znova našel. Má rodina je mrtva." Remus se postavil před Toma a trochu tím i chránil Harryho." Tom zaregistroval, jak se Minerva div, že nesložila k zemi.

„Tome, Remus by nikdy Harrymu neublížil." Promluvila, jakmile jí Tom pomohl do křesla vedle Harryho. Ta si ho prohlížela a po několika mávnutích hůlky mu zacelila krvácivé rány. Na modřiny potřebovala mast.

„Děkuju, mami." Usmál se mírně Harry. Párkrát nad ním ještě mávla hůlkou a zjistila, že má jenom už dvě zlomené žebra.

Když zvedla od Harryho oči a chvíli pozorovala, jak Tom zuří a Remusovi se z ničeho nic objevil v očích láska a blaženost. Stejně takovou, jako když byla někdo poblíž Nymfadora. Minerva se jeho výrazu jenom usmála.