Rodina

14. kapitola - Poklidná neděle

Ráno se Minerva probudila docela pozdě. No pozdě, pro ni jo, pro někoho brzo, byla zvyklá stávat denně po šesté a dnes si přispala. Bylo už skoro půl osmé a uvědomovala si něčí pohled.

„Jak ses vyspala, drahá?" naklonil se nad ni víc Tom.

„Dobře, ale cítím se hladově." Usmála se na něj a přitáhla si ho k polibku. „Proč jsi mě nevzbudil." Všiml si hodin na zdi.

„Byla jsi hodně unavená, stačilo už jen to, jak jsi byla hodně rozrušená. Minervo, o čem se ti zdálo?" pohladil ji po tváři.

„O tom jak jsem odnášela dvojčata. Mám strach Tome. Mí bratři, možná mají pravdu. Opravdu bysme měli převzít znova vládu, ale já nedokážu si to vůbec představit." Povzdechla si.

„Minervo, ať už se rozhodneš pro cokoliv, tak budu stát při tobě, jen to udělej, až ti bude líp. Slib mi to." Minerva se podívala do tváře svého muže, když někdo klepal na dveře.

„Ano." Zavrčel trochu nepříjemně Tom. Minerva se jenom usmála.

„Severusi, co potřebuješ?" zvedla se na loktech jeho matka, když viděla jeho strhaný obličej a špinavé oblečení chtěla se posadit, ale místo toho to vyřešil Tom.

„Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byl v noci? A proč tvá nastávají, celou noc chodila po celém sídle?" Severus před otcovým pohledem sklopil pohled.

„Jak ti je mami?" podíval se na rozespalou matku, která vypadala, že ji nejspíše vzbudil. Trochu se přiblížil k posteli rodičů a teprve si asi uvědomil, jak musí vypadat. Vytáhl hůlku a provedl rychlé čistící kouzlo.

„Severusi, co se děje, jsi jak zpráskaný pes. Pojď za mnou." Natáhla k němu ruku.

„Mami, víš Suzán mi řekla, kdo doopravdy je. A já udělal velkou pitomost. Moc velkou." Zajel si rukama do vlasů, jako by si je chtěl vyrvat.

„Ano, jenom vím, že její děd zabil její matku a proto žila ve Francii." Zakryla si pusu rukou při zívání.

„Ano, a její děd je pravým jménem Karel starší ze Žerotína. Původem šlechtic na vysokém postu, rádce králů a diplomat. Též sponzor a tichý společník Nikolase Flamela." Podíval se úkosem na otce. Viděl, jak mu začaly rudnout oči.

„Tome, nech toho, ona není její děd. Je jiná, milá a hodná. Není ta zrůda, která mě napadla, když jsem čekala Nymfadoru a málem zemřela, kdyby to bylo někde jinde než na Příčné." Vzala svého muže za ruku. „Severusi, kde jsi v noci byl?" jako nikdy se z ničeho nic stal malým chlapcem.

„Venku, v Londýně a udělal jsem strašnou pitomost." Zatahal si zase za vlasy a sklopil hlavu ještě níž. Minerva ho začala hladit po vlasech, jako když býval mladý.

„Ty jsi byl s někým jiným, že ano, proto jsi tak vypadal. Špinavý a smradlavý hospodou." Nevyčítala mu nic ani se na nic neptala, jen konstatovala. Jak dlouho to už je co takto se Severus choval, kdy došel za nimi pro radu. Hodně let.

„Ano, zradil jsem ji. Nikdy mi to neodpustí, jen jsem potřeboval vypadnout. Prostě jsem to potřeboval strávit. Mami, já ji opravdu miluju." Podíval se na ni očima raněného zvířete. Minerva na nic nečekala a vzala ho do náručí.

„Měl bys teď jít za ní. Musíte si o tom promluvit. A ty by ses jí měl hlavně omluvit za svůj útěk." Pustila ho z náručí.

„A jestli do toho můžu něco mluvit i já, tak pokud z toho tvého extempore z noci nic nebude, myslím nějaký ten potomek, tak bych se o tom ani nezmiňoval. Momentálně je v pokoji a teď nás nech." Snažil se ho jemně vyhodit Tom.