Rodina

6. kapitola - Odhalená rodina rodině

Minerva McGonagallová dorazila do hradu a tam ji nečekal nikdo jiný než Albus Brumbá. Filius Kratiknot a Pomona Prýtová. Pozvedla své obočí a došla až k nim.

„Děje se něco?" zeptala se už zase v relativním klidu. V jejím hlase se odrážela jenom únava. Únava z toho všeho co se za tento den stalo.

„Můžeme si promluvit, u mě?" Ozval se Brumbál. Minerva jenom přikývla. Vydala se za Brumbálem a ostatní dva šli za ní a dělali jí něco jako stráž. Minervě to bylo jedno, jen kousek od nich zahlídla černý plášť svého syna. Usmála se pro sebe. Brumbál zvolnil a šel vedle ní. Připadala si jako by šli na pastvu, pěkně ve dvojicích. Chtělo se jí smát, ale udržela svou vážnou neutrální tvář.

Když došli do ředitelny, Minerva se postavila k oknu a pozorovala famfrpálové hřiště. Brumbál se posadil za stůl a ostatní do křesílek před stolem.

„Minervo, dřív než se rozzlobíš, chci s tebou promluvit jako s kolegyní." Minerva se neotočila, ale jen pokývala hlavou.

„Jak se ti to tak dlouho podařilo utajit?" zeptal se Brumbál. Mírně se natočila směrem k řediteli.

„Jednoduše Albusi, ty jsi oproti našemu rodu nic, jen lůza, učili mě to odmalinka, jak zakrýt kdo doopravdy jsem." Odfrkla si a znova se otočila k nim zády. Brumbál chtěl něco říct, ale Minerva zase promluvila.

„Albusi, ty to pořád nechápeš, v jakém průseru bys ses ocitl, kdyby to někdo zjistil, co by udělali moji dva bratři? Ne ty si myslíš, že velký Brumbál může všechno, chceš snad přeříkat historii tvé rodiny, nebo si ji vyhledáš." Mluvila ledově a po chvíli se k nim otočila čelem. Z očí jí přímo šlehali blesky.

„Minervo a jaký je to rod?" odvážil se zeptat Filius Kratiknot. Minervy si vždy velmi vážil.

„Zakladatele kouzelnických zákonů a společnosti." Podíval se mu zpříma do očí.

„To ale přece... ten rod, on... vymřel." Koktal zmateně maličký profesor kouzelných formulí.

„Filiusi, proč myslíš, že nikdo nic o mě neví, nezná moji rodinu. Neví, koho jsem si vzala, neví ani, že mám 5 dětí. Mávnutím ruky vám smažu vzpomínky a bude klid. Nebudu muset řešit tuhle stupidnost." Zavrčela naštvaně.

„Ano Albusi, mám daleko větší moc než ty a Filius s Pomonou dohromady, neprojevuji se, nechce se mi. Nechci být obdivovaná. Vím přesně, jak se Harry cítí, a lituji, že tohle všechno musí prožívat v tak nízkém věku." Po tomto se posadila a všem vyčarovala silný černý čaj s mlékem.

„Minervo, myslíš, že se tě bojím?" podíval se na ni přísně ředitel školy. Byla jeho žákyní, jak to že to nepoznal.

„Ne, proč bys ses mě měl, ale kdo je můj muž ti neřeknu." Odpověděla klidně. „Když mě teď omluvíte, musím ještě něco zařídit." Usmála se a odešla. Nečekala na povolení.

Odešla k sobě, kde se zmoženě posadila do křesla. Ani si nevšimla, že ve druhém někdo sedí.

„Minervo co ti je?" Žena při tom sebou poplašeně škubla.

„Tome, co tu proboha děláš?" zeptala se vylekaně. Rychle mávla rukou a pozamykala a rozmístila protiodposlechovou bariéru.

„Severus pro mě došel, že máš nějaké problémy." Zvedl se a posadil se na její opěradlo křesla. Tohle ho neviděla udělat snad od jejich školních let, co se natajno scházeli v Tajemné komnatě.