Rodina

20. kapitola - Brumbál na zabití

Po návratu do Bradavic se nic moc nedělo. Dvojčata ještě několik hodin byly u jejich matky v kabinetě a vyzvídali, co by ten oblouk mohl být. Minerva jim odpověděla na vše, co si jen vzpomněla a potom jim dala knihu s pohádkami.

„Tyto pohádky no spíše pověsti se dědí u nás v rodině, vždy je dostane nejstarší dcera, když má první dítě. Vy jste je nikdy neslyšely, ani si je nečetly, protože jste se mnou nevyrůstali. Přečtěte si je." Vrazila jim knihu do ruky a vyhnala z kabinetu.

Ještě ani nedošli na kolej, když uslyšeli za rohem Deana a Seamuse.

„Ne, fakt, Ron i jeden kluk z Havraspáru mě to potvrdili. Náš Harry a Hermiona nás zradil, proč myslíš, že věčně tady nejsou. A kde byly celý víkend. Dokonce prej je viděli i na té akci, kde zemřela ta rodina." Když se před nimi objevili, oba zmlkli. Harry se tvářil jako bůh pomsty a Mia měla co dělat, aby se nerozesmála.

Jak oba věděli, tak jejich otec na žádnou akci nešel, ani nic neplánoval. Díky jejich mamince byl velmi zdrženlivý. I když kdo ví, co se přesně stalo. Brumbál se choval jako obvykle, když je potkal ve Vstupní síni.

Konečně měli trest od rodičů u konce, byla středa večer. A to znamenalo, že Harry jde na rande a Hermiona se jako obvykle odebere do knihovny a potom možná na chvíli za Dracem. I když Harry si nikdy nestěžoval, byla na něm vidět únava. I ona byla unavená. Došli ze školy a už mířili na hrad, aby to dali dohromady. Jenže nejhorší bylo, že nesměli kouzlit. Museli všechno mimo těch sloupů a různých podpěr udělat ručně. O to se jejich rodiče postaraly.

Hermiona u večeře přemýšlela, jak to, že vždy jejich otec došel na to, kdy a na co použili hůlku.

Byl to jak začarovaný kruh. Ron se s nimi nebavil a nejvíc to vadilo Harrymu, vlastně i celá jejich kolej se k nim obracela zády. Hermiona když mířila z večeře do knihovny, uviděla Giny. Neváhala a zavolala na ni:

„Giny." Zavolala Hermiona, na chodbě byly jen oni dvě. Giny se prvně ujistila, že jsou sami.

„Giny, co se to děje? Jak to, že si všichni myslí, že jsme se přidali k Voldemortovi?" po této otázce na ni Gini vyvalila oči a zatáhla do první prázdné učebny.

„Jak? Hermiono, jsi tak pitomá nebo máš na očích klapky. Jenže ty jsi pořád s Harrym se svým miláčkem." Zdůraznila tak ledově až Hermiona před ní ustoupila o krok.

„Giny, on není můj milenec. Když mi tu slíbíš na svou smrt, že to nikomu neřekneš a přísaháš na hůlku." Chvíli se na svou kamarádku dívala, dokud nepřikývne. Pak pokračovala:

„Harry není můj milenec, je můj bratr, zjistili jsme to krátce po tom co mě a Draca unesli. Nevytrácíme se nikam jinam než za našimi pravými rodiči, což jak jistě chápeš, musíme držet v tajnosti v této době.

Můžu tě ujistit, že kdybychom se někdy přidali k Voldemortovi, tak nás mamka seřeže do krve." Giny málem po ní skočila za to jméno. „Naše maminka se nás musela vzdát, hned po narození." Usmála se Mia na svou kamarádku a nechal jí čas, aby jí vše došlo.

„Takže ty nejsi dcera můdlů ale kouzelníků?" žasla Giny.

„Ano, oba rodiče mají dlouholetou tradici kouzelníků a jsme oba čistokrevní. Mí adoptivní rodiče, tedy jejich rodina dělala po staletí pro mou maminku a ona jim natolik věřila, že jim svěřila nejmladší." Usmála se Mia.

„Ty mi jako chceš říct, že víš jaké to je být nejmladší a ne jedináček?" Giny všechno začalo docházet, ty pohledy, ty řeči co vedli s Harrym. Je pravda, že je nikdy neviděla, aby se drželi za ruku či podobně.