Rodina

3. kapitola - Zlost

Severus Snape a Minerva McGonagallová se přemístili do jejího kabinetu. Minerva jen použila protihlukové kouzlo, když Severus zaťal ruce v pěst, podíval se nenávistně na matku.

„Jak jsi mohla, mohl tě zabít bez mrknutím oka!" Zařval na ni. Jeho smysly byly totálně mimo. Tolik se o ni bál. Konečně ji má zpět a ona udělá tohle, zlost s ním přímo cloumala.

„Nikdy by mě nezabil, dokud nezjistí, kdo jsou ostatní sourozenci. Neřvi tady na mě!! Vím přesně, co dělám." Založila si ruce v bok a rty stáhla do úzké linky.

„Víš, co děláš, ty nevíš jaký on teď je!!" řval po ní dál, aniž by bral její slova na mysl. Minerva mu dala takovou facku, že dopadl do křesla, které bylo za ním.

„Tak poslouchej dobře. Severusi Thomasi Malfrede McGonagalle Raddley Zmijozele. Nikdy jsem nebyla na žádné straně, Tom mi neublíží. Vím, že mě miluje, stejně jako já jeho a jsem klidně ochotna přistoupit k rozvodu, jen abych uchránila tvé ostatní sourozence. Rozuměl jsi mě dostatečně!?" zavrčela mu do obličeje. Severus Snape se nikoho nebál, až nyní. Z jeho matky šel strach, daleko větší než z Voldemorta.

Minerva McGonagallová byla navztekaná na nejvyšší míru. Takhle se nenaštvala už hodně dlouho. Tak moc ji dokázal naštvat jenom Tom, jak teď zjistila, tak Severus, je jeho věrná kopie. Což ji trochu mrzelo. Pořád to byl její malý synek, kterého vychovávala a ochraňovala i dokonce tady v Bradavicích.

„Myslím, že je na čase, aby sis šel lehnout. Je už pozdě. A pořádně se vyspi, potřebuješ to jako sůl." Měla chuť ho dovést do sklepení a uložit jak malého kluka, ale asi by se někdo hodně divil, kdyby je viděli. Severus Snape otevřel pusu, ale nevyšla z něj ani hláska.

„Nechceš mě náhodou ještě tak uložit?" podíval se na ni nevěřícně, jen co se dostal ke slovu.

„Uvažovala jsem o tom." Podívala se na něj přísně. Přistoupila k němu a dala mu pusu na čelo, i když se musela trochu postavit na špičky, aby na něj dosáhla. Snape byl tak v šoku, že jí popřál pěknou noc a odešel.

Druhý den viděla Minerva Severuse na snídani, jak se rýpe v jídle a je zamyšlený.

„Dobré ráno." Popřála všem a Brumbál se na ni podíval zvídavým pohledem.

„Děje se něco?" zeptala se, jakmile se posadila.

„Nevím, Minervo, snad ty bys mě to mohla vysvětlit, kde jsi včera večer byla?" optal se jen tak Brumbál.

„Něco jsem si musela zařídit." Ozvala se jako by nic a pustila se do výborných vajíček, byla to její oblíbená snídaně.

„A co?" nedal se odbýt její nadřízený.

„Soukromá věc, do které ti nic není Albusi." Zatvářila se přísně. Albus zvedl jedno své obočí a Snape je pozoroval. Ani se to nesnažil skrývat.

„Severusi?" otočil se na svého lektvaristu. „Ty o tom něco víš?" zeptal se v domnění, že od něho něco dozví.

„Ne, pane řediteli. Potkali jsme se, když jsem byl na obchůzce, jinak nic." Odpověděl, stejně chladně jako obvykle.

„Opravdu, tak co tě u Minervy v kabinetě tak rozštílilo?" Minerva McGonagallová hlasitě praštila příborem, až se po ní podívali někteří studenti, kteří seděli co nejblíže učitelskému stolu.

„Jsem snad z něčeho obviněna, že mě sleduješ?!?!?" zavrčela tak ledově, že i Severus se mírně od ní odtáhl. Tolik mu připadala jako otec, snad ještě ledovější. Přísně se dívala na Brumbála.

„Ne, jen poslední dobou se kolem tebe dějí divné věci. Tom, který dojde do Bradavic a ty si s ním povídáš jako stará známá. Pak několikrát zmizíš, dokonce se ke mně doneslo, že tě unesli smrtijedi, ale ty ses vrátila ještě ten den a bez jediné úhony." Podíval se na ni přísně. Byl naštvaný, že neví co se tu děje. Nechtěl to dát najevo, což se mu moc nedařilo.

„Myslím Albusi, že tě to nemusí zajímat, pokud nechceš mít moji botu obtištěnou na zadku." Zavrčela. Vstala od stolu a odešla postraním východem pryč. Velmi dobře si byla vědoma, že ji pozoruje trio. Které se od návštěvy jejího muže stali klasickou věcí, stejně tak jako Brumbál a někteří ve sboru.

Štvalo ji to. Byla zvyklá si své soukromí držet jen u sebe a nikdo jí do toho nezasahoval. Věděla, že Severus se o svoji kolej stará daleko víc než ona. I když Zmijozel a Nebelvír byly nebe a dudy. Což jí připomnělo něco. Nechtěla to teď řešit, rozhodla se, že si promluví se svými mláďaty až po večeři, kdy měla jistotu, že skoro všichni tam budou, hlavně pár výtečníků.

Odešla k sobě do kabinetu, kde požádala skřítku o čaj, který si nestačila vypít ve Velké síni jako každé ráno. Brumbál ji podezříval a ani to netajil. Zhnuseně si odfrkla.

Tímto ji dováděl k šílenství, netajila se tím, že není ani na jeho straně ani na straně muže. I když chodila na porady. Byla tam spíše něco jako poradce, protože i když se to nezdálo, rod McGonagallů byl velmi starý a dokonce potomek dvou zakladatelů. To ale věděla jen ona a Tom. Který musel přísahat jejím rodičům, když si ji bral, že to nikdy neřekne a složit neporušitelný slib.

Tom s tím souhlasil a ona byla nadšená, přímo zářila štěstím, protože ho milovala už ve škole. A když ji požádal o ruku, byla v sedmém nebi. Sice jí na několik let se ztratil z života a pak začal vystupovat jako Volemort, ale nijak to neomezilo ani nezchladilo jejich lásku.

Spíše ji posílilo. Odloučení jejich lásku více prohloubilo, i když se ze začátku na něho kvůli tomu zlobila. Hlavně kvůli dětem. Bála se o ně.

Dopila čaj a vydala se do učebny, kde měla mít právě nebelvír se zmijozelem přeměňování. Docela se na tu hodinu těšila. Zase mohla pozorovat, jak se požďuchují, i když její děti by měly správně skončit ve Zmijozelu, byly tam jenom dva prvorození a to jen díky výchově Toma.

Začala svou látku a do oběda zapomněla na to, co se stalo u snídaně.

Za to Severus s Brumbálem nezapomněli. Severus si dělal o svou matku starosti. Začínat tak okatě něco s Brumbálem nebylo dobré, ale ona si začínala i něco s Pánem zla, tedy jeho otcem. Takže se ani nedivil, že poslední dobou byla tak trochu víc podrážděná. Jen ho zajímalo, jestli dojde večer na poradu řádu.

Celý den byl pro všechny nějak podivně nabitý energií. Minerva nad ním jenom mávla rukou a nezajímala se o to, co by se mohlo stát. Její šestý smysl jí ovšem říkal, aby šla na poradu, že se spíše pobaví.

Ještěpřed poradou se zastavila v nebelvírské věži a rozdala primusovi úkoly.Nechtěla, přece jenom nechat své odvážné děti jen tak bez dozoru. Věděla, že sena Primuse může spolehnout, i když to byl tichý chlapec, dokázal si sjednatautoritu.