Rodina

10. kapitola - Víkendová rodinná rada

Minerva si spokojeně vydechla, hned po ránu otevřela oči do krásného slunečního dne. Byl pátek a to znamenalo, že dnes odjede s dětmi za Tomem a budou jen oni, nikdo víc nikdo míň. Jak se na ten víkend těšila.

S mírným úsměvem se upravila a vyrazila do Velké síně na snídani. Všechny u stolu pozdravila a posadila se na své místo po pravici Brumbála, který tam už byl, jako i profesor Kratiknot.

„Abych nezapomněla Albusi, tento víkend tu nebudu ani dvojčata." Ozvala se jako by nic, jen co si nalila trochu čaje.

Brumbál se na ni podíval a chvíli ji pozoroval.

„A kde budeš, Minervo?" zatím byl klidný, jenže uvnitř ho to sžíralo zvědavostí.

„Doma, Albusi, chtějí poznat celou rodinu a dojedou i bratři. Vidíš v tom snad nějaký problém, že tu nebudu?" podívala se na něj přísně. Profesor Kratiknot věděl, že Minerva má děti, ale tohle netušil. Nechápal, co se mezi ní a Albusem děje. Nijak to moc neřešil.

„A kdy hodláš odejít?" povzdechl si flustrovaně, věděl, že ji nadobro ztratil.

„Po večeři, kdyby se cokoli stalo vážného, tak pošli Favexe. Ten mě najde bez problémů." Usmála se v poklidu. To si ale všimla unaveného Severuse.

„Severusi, ty jsi zase odebíral mé koleji body celou noc. Mám se děsit, že když se podívám na hodiny, tak mě klepne?" Severus se na ni podíval s chladným pohledem.

„Ne, drahá Minervo. Měl jsem něco na práci!" zavrčel tajemně.

„Dopadlo vše dobře, Severusi?" podíval se na něj přes Minervu Brumbál.

„To tu oba chcete probírat!!!!" vypil hrnek horkého kafé naráz a zmizel bočním vchodem.

„Co mu zase přelítlo přes nos?" zakroutila Minerva hlavou a v duchu se o svého syna bála.

„Zavolal ho a vrátil se před chvílí." Ozval se jako by nic Brumbál. Minervě na tom něco nesedělo. Byly domluvení s Tomem, že Severuse zavolá až tuto noc. Jenže on opravdu nespal, byl bledší v obličeji než obvykle a celkově se celý chvěl z vypětí. Co jí zase ten zatracený dědek tají.

„Můžu si s tebou potom promluvit, jedná se o slečnu Grangerovou." Ozvala se jako by nic Minerva. To i Filius už je opět vnímal.

„Taky by mě zajímalo, co se s Hermionou děje, její výsledky nikdy nebyly tak špatné." Ozval se maličký profesor Kratiknot.

„Zhroutila se mi před dvěma dny, obávám se, že jen tak z toho se nedostane." Povzdechla si Minerva. Ne jen, že její malá dcerka je pořád vystresovaná, protože neví, jak to bude a jestli to náhodou nepoužije proti ní Brumbál, ale ještě i to jejich stěhování. Má z toho strach. To McGonagallová věděla. Mluvili o tom včera večer.

„Dobře, teď pokud se nepletu, máš volnou hodinu?" podíval se na kolegyni Brumbál.

„Ano, musíme to vyřešit, už to nezvládá." Promnula si unaveně obličej. Všimla si, že právě Harry došel i s Hermionou a Ronem na snídani. Sledovala je a všimla si, že Harry se kvůli něčemu zlobí. Pak jí to došlo, ona zase nic nejí.

Všimla si, že Brumbál už dojedl.

„Můžeme?" zeptal se jí.

„Ano, jen se zastavím u mého stolu. Počkej mě ve Vstupní hale." Zvedla se a vydala se k trojici.

„Slečno Grangerová, po hodině se zastavte u mě v kabinetě." Nic víc jim neřekla, ani nic nevysvětlovala a vydala se za Brumbálem. Svižným krokem se vydala za Brumbálem, těch pár studentů co bylo mezi prvními na snídani to nějak ani moc nepřekvapilo. Moc se o takové věci nezajímali.