Srpen večer, ulice klidná.
Lampy svítí do teplého ticha.
Ten kdo to tu trochu zná,
strachy ani nedýchá.
Všemi smysly chce nasát
atmosféru ulice
čišící z všech fasád,
ale z oken nejvíce.
Každé stéblo, každý kámen
nese v sobě vzpomínku.
Dívej se dům za domem.
Zůstaň aspoň hodinku.
Svěží vánek náhle zavál,
vzpomněl jsi si na západ,
jak jsi holce včera mával,
stačí trochu zatápat.
Na to jsi však nechtěl myslet,
proto jsi sem nepřišel,
musíš zahnat ten zlý pohled,
na krásný svět – nepřišel.
První kapky na střechy
začínají padati.
Slyšíš vlastní oddechy
a své boty klapati.
Střechy domů odráží
déšť a světlo Měsíce.
V mysli všechno rozrážíš,
výčitek jsou tisíce.
Krásné chladno, deštíček,
tma a světlo, lampy jen,
svobody jen kousíček,
pojď honem pryč od hyen.
Kalužím se vyhýbám,
sen se mi zas zhroutil,
pomalu už usínám,
opět jsem to překroutil.
ČTEŠ
Životem
PoetryŽivot může hezký být, plný štěstí, radosti, jestli však chceš jím se bít, neber rozum do hrsti. Smrt a touha jsou věci zlé, na sobě jsou závislé, ten kdo osud pokouší, chyby se jen dopouští. Zatím nejvíc 16. místo v poezii :))
