Sto přečtení a dvacet votes...u tohoto sem to vážně nečekal. Díky všem.
Tentokrát je to trochu neobvyklá básnička, nad kterou se musíte zamyslet, abyste ji pochopili.
Některá slova zde mají více významnů, než se může na první pohled zdát.
____________________________________
Hřbitov je pro vás čím?
Místem hrobů, smutečním.
Já jedno pouze vím –
není vůbec svátečním.
Nelze říci co ve mně,
v mysli mé pohnuté
přesně, avšak tajemně,
za pocity nahnuté.
Přijdu-li za soumraku,
anebo s úsvitem,
město světel v oblaku
mlhy celistvém.
Chladné místo, ráj
temných zákoutí,
vyzdvihuje kraj,
okolí pohltí.
Vzrušuje svým vzezřením,
láká poznat jej blíž,
starým oprýskaným kamením,
čím větší, tím spíš.
Odbaviště vzpomínek,
tajemno a iluze,
čeká dlouhý spánek.
Co se skrývá v rébuse?
Cítím vůni mystiky,
na židovských hřbitovech,
mysl nechá logiky,
je v záhadných prostorech.
Je to jenom dír
plán, krypt či co?
událostí vír,
vše zažito.
Hromadiště smutku,
slzemi zalévaná zem,
dráždí strach vskutku,
může být i blázen.
Bílý mramor – obdélník –
– sklad obleků – dřevěný kříž,
obyčejný smrtelník,
hrobník není o nic blíž.
Setkání je místem.
Strom mohutný listy ševelí
mluví kořeny větve popínají zakrývají.
Je to jako letem.
Zde končí práce květin,
na pohřbu, rovnocenní.
Jinde spousta obětin,
vyvolení, přenesení, poražení.
Existují podoby
různé toho jednoho.
Usedají na hroby,
ptáci, stíny, vše, na dlouho.
Nejhezčí jsou dušičky.
Zemí je pak svíček,
hřbitov zkoumá očičky,
dítě. Času běží ručičky.
Co je život, co je den?
Je to lidstva metla –
Tedy jenom ten?
– boj stínů a světla.
Co se skrývá pod zemí?
Kolem zrezlé ozdoby,
lidé jména neznámí.
Urna, mdloba, způsoby.
Unavuje oči mé,
přinejmenším, však i tvé.
Sny jiné a nepřímé,
Radostí jdi na to zlé.
ČTEŠ
Životem
PoetryŽivot může hezký být, plný štěstí, radosti, jestli však chceš jím se bít, neber rozum do hrsti. Smrt a touha jsou věci zlé, na sobě jsou závislé, ten kdo osud pokouší, chyby se jen dopouští. Zatím nejvíc 16. místo v poezii :))
