Po cestě dlážděné,
Uličkou ve městě,
Po cestě tajemné
Kráčím tudy posté.
Unaven zvyklostmi,
A obklopen světem,
Tím, co chce nectnosti
A nemá rád květen.
Ubývá na lásce,
a ztrácí na štěstí.
Už nezná radost,
a nesnáší legraci!
Občas si připadám,
naprosto zbytečný,
co však s tím nadělám,
já nejsem spoutaný.
Slunce už zapadá,
noří se do tmy vše.
Má hlava je sklopená,
cítím se sklesle.
Vzpomínky na dětství,
na to, jak utíkal
touhle jsem ulicí,
a problémy nevnímal.
Čas plyne, jak řeka,
já čekám ztrápený.
Snad přijde dneska
někdo rozumný.
Na světě jediný,
takový jen já jsem.
Krásou světa zasněný
a jeho praxí ochromen.
ČTEŠ
Životem
PoetryŽivot může hezký být, plný štěstí, radosti, jestli však chceš jím se bít, neber rozum do hrsti. Smrt a touha jsou věci zlé, na sobě jsou závislé, ten kdo osud pokouší, chyby se jen dopouští. Zatím nejvíc 16. místo v poezii :))