Ahoj, je tady nová básnička. Doufám, že se bude líbit.
Jedná se opět o vlastní pocity z navštíveného místa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ujíždím krajinou,
Evropy uprostřed,
přírodou nádhernou,
příjemnou napohled.
Dojatý vnímám vše,
co mihne se okolo,
slunce mi svítí do tváře,
dál ženu svoje kolo.
Všechno, co malé je,
jeví se ohromné.
Spěchají koleje,
do dáli neznámé.
Přehrady nemalé,
hladina jako zrcadlo,
odráží slunce veliké,
jež maluje naň divadlo.
Větřík svěží vane,
s vodou vlažnou dýchá,
duše blahem plane,
příroda je tichá.
Nekonečné vinice
bílé stěny Pálavy,
přitahují nejvíce,
zrak a moje představy.
Slunce hřeje z nebe,
modrého a bez mraků,
na silnici, vedouc tebe,
hledajíc cestu v soumraku.
Staré stromy zkroucené
po rovině rozseté
živé, avšak schované,
před sluncem a před světem.
Musíte zde vy sami
objevit krásu života,
a vším kolem opíjeni,
překvapí vás jeho čistota.
Obilí lány zvlněné,
slunce zlatem prozáří,
v krajině otevřené
atmosféru utváří.
Člun plove po vodě
Voda se jemně třpytí
Ujíždím vstříc pohodě
Slunce hřejivě svítí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ČTEŠ
Životem
PoetryŽivot může hezký být, plný štěstí, radosti, jestli však chceš jím se bít, neber rozum do hrsti. Smrt a touha jsou věci zlé, na sobě jsou závislé, ten kdo osud pokouší, chyby se jen dopouští. Zatím nejvíc 16. místo v poezii :))
