Kdo získá její srdce?

Část 5. - Veselé narozeniny, velitelko.

Clarke:

Mariana mě odvedla do pokoje a celou cestu se na mě usmívala. „To mě sem Lincoln dovedl jenom kvůli narozeninám? Myslela jsem, že se něco stalo!" Řekla jsem Marianě trochu naštvaně a čekala jsem, než se mi to pokusí vysvětlit. „Víš, že narozeniny velitelů jsou velikou slávou, museli jsme to udělat i pro ostatní, aby aspoň na chvíli zapomněli, že jsme utlačováni Azgedou. " Usmála jsem se, protože měla jako vždy pravdu a nechala se od Mariany připravit.

Mariana mi stáhla vlasy dozadu, vložila mi do nich malé fialové květiny, a na oblečení mi donesla fialové kalhoty, koženou fialovou vestu, která měla po jedné ruce spadlý rukáv s otvorem na rameni, fialové rukavice, které sahaly jen po konec zápěstí a jak jinak, než fialový plášť, který šel od ramene, přes bok až dolů a na boku byl připnutý koženým pásem k tělu. Vypadala jsem hezky. Usmála jsem se na sebe do zrcadla, poděkovala jsem Marianě a vyšla jsem ven. Viděla jsem Lincolna, jak si razí cestu. Když už byl u mě, usmál se, chytl mě za ruku a odvedl mě na místo, kde mi měla požehnal nejstarší žena kmene.

Asi bych vám měla vysvětlil, jak to u nás chodí a funguje, takže. Pokaždé, když u nás má velitelka narozeniny, je to velká událost, první se obleče do tzv. uniformy, která se předává od velitelky k velitelce. Zajímalo by mě, jak moc bude Christine naštvaná, až uvidí, že mám velitelčino oblečení, přece jenom jsme pořád tři, tak by to oblečení neměl mít nikdo, ale zpátky k oslavě. Po požehnání je velitelka nucena vybrat prvního nástupce. Deset let, deset nástupců, potom dalších pět let trénování a konečný souboj, který rozhodne, kdo se stane příští velitelkou. V případě, že velitelka neumře, musí po dvaceti letech vládnutí předat trůn nástupkyni. A jako poslední má proslov, po kterém si z davu vybere někoho na tanec a tím začíná zábava.

Lincoln mě dovedl před Arii, nejstarší ženu. Otočila jsem se za sebe a viděla jsem lidi, svoje lidi, jak se na mě vřele usmívají, viděla jsem u některých slzy, u některých naději. Celý život jsem doufala, že se tohle jednou stane, že budu stát před všemi a oni budou šťastní, budou hrdí a oddaní, doufala jsem, že se stanu oblíbenou a dobrou velitelkou. Na chvíli jsem i zapomněla, že jsem pořád nevyhrála a že nejsem právoplatnou velitelkou. Po požehnání jsem měla pár minut na rozhodnutí o prvním nástupci. Sedla jsem si a zvažovala všechny děti, co jsou v táboře. Já jsem byla první volba pro Leah. Když jsem si to řekla nahlas, věděla jsem v sekundě, kdo bude můj další nástupce, vyšla jsem před všechny a zhluboka se nadechla. „Jako prvního nástupce si vybírám dívku, dívku, kterou znám od jejího narození a dívku, která mi už několikrát ukázala svoji statečnost, vybírám si Amberle." Řekla jsem a byla jsem pyšná na svojí první volbu. Amberle byla tak malinká, bylo jí teprve sedm let, ale pořád byla starší než já, když mě Leah vybrala, bylo mi tehdy pět, byla jsem nejmladší ze všech nástupců.

Jako poslední měl být proslov a tanec.

Lexa:

Když Clarke s Lincolnem vyběhli ven, jen jsem tam stála a nevěřícně koukala. Šla jsem si sednout a všimla si obrázku, co Clarke nakreslila. Byla jsem to já. Ještě chvíli jsem jen tak seděla a potom jsem se zvedla. Rozhodla jsem se odjet za Clarke do jejího tábora, abych zjistila co se stalo, že musela tak rychle zmizet. Přikázala jsem, aby mi přichystali koně a donesli zbraň. Když jsem dojela do tábora, nikdo si mě nevšímal, všichni byla zaujatí něčím úplně jiným. Prorazila jsem si cestu dopředu, abych lépe viděla a všimla jsem si Clarke, která zrovna něco povídala. Z její řeči jsem zjistila, že má dneska narozeniny, povídala i o bývalé velitelce Leah a celkově o svém životě. Když se na chvíli odmlčela, konečně jsem si všimla jak vypadá. Moje oblečení jí sice slušelo, ale v tomhle byla nádherná. Usmála jsem se jen tak pro sebe a v tom si mě Clarke všimla.

Usmála se doširoka a začala znovu povídat. Tentokrát mluvila i o mě. Rozhodně přeháněla, když povídala o tom, že jsem hodná a štědrá.
„No a když už o Hedě mluvím, myslím, že by bylo vhodné zmínit, že nás dnes poctila návštěvou, a bylo by mi opravdu potěšením, kdyby byla tou, která si se mnou zatančí." Řekla Clarke a usmála se. Najednou se vedle mě ukázal Lincoln. „Jdi za ní", řekl a rukou mě potlačil směrem ke Clarke. Vyšla jsem k ní a Clarke mi vyšla naproti. Usmála jsem se a nabídla jsem jí ruku. Chytila se a zatáhla mě o kousek dál. Začala hrát hudba a my jsme s Clarke začaly tančit.