Kdo získá její srdce?

Část 3. - Kde mám sakra oblečení?!

Clarke:

Když jsem se odvážila pozvednout hlavu vzhůru, Lexa už tam nebyla. Zamračila jsem se a vydala se hledat pokoj. Vlezla jsem do prvních dveří a viděla jsem Christine a Miu. Probodly mě pohledy a já jsem raději rychle opustila pokoj, aby se do mě nepustily. Né, že bych ten souboj nevyhrála. Usmála jsem se hodně doširoka nad představou těch dvou na zemi. „Něco k smíchu?" Škubla jsem sebou při zvuku hlasu a snažila jsem se zahlédnout postavu ve tmě. Ze tmy vystoupila Lexa. Proboha, jak jsem nemohla poznat její hlas. Zasmála jsem se znovu a Lexa jen naklonila mírně hlavu na pravou stranu.

„Něco k smíchu?" Zeptala se znovu, ale už poněkud příjemněji. „Vůbec ne, Hedo." Odpověděla jsem a naznačila hlavou malý úklon. „Prosím nemohla by jsi mi ukázat pokoj? Nemůžu ho najít." Zeptala jsem se a doufala jsem v kladnou odpověď. Lexa kývla hlavou ve znamení ano a rozešla se. Chvíli jsem stála na místě, než mi došlo, že ji mám následovat, tak jsem se rozeběhla za ní. Teď jsem si mohla prohlédnou co má Lexa na sobě. Byly to lehké šaty, nejspíše na spaní, až po zem, ale záda měla vykrojená skoro až k zadku. Páni, Lexa má opravdu nádhernou postavu. Najednou se Lexa zastavila a já jsem do ní málem vrazila. Nahodila jen úsměv, ukázala na dveře a odešla. Zakřičela jsem na ni děkuji a vlezla jsem do pokoje. Pokoj byl větší, než ve kterém seděly ty dvě. Měl obrovskou postel přímo uprostřed pokoje, po pravé straně byla terasa, po levé ruce komoda, knihovna a židle. Chtěla jsem se jít převléct, když mi došlo, že vlastně nemám do čeho. „Skvělé Clarke, ty jsi vážně hlavička." Zabručela jsem na sebe, sundala si šaty a rozhodla jsem se, že budu spát pouze ve spodním prádle.

Po asi dvou hodinách přemýšlení o všem možném i nemožném jsem se zvedla a šla se podívat na terasu. Opřela jsem se o kamenné zábradlí a sledovala jsem okolí, když jsem zaslechla hlasy. „Co na tom nechápeš Mio!" Slyšela jsem řvát Christine a tak jsem se předklonila, abych slyšela více, nejspíše měly pokoj pode mnou. „Musíš zabavit Clarke, říct jí, že potřebuješ s něčím pomoct, nebo, že Lincoln vzkazuje, že ji potřebuje zpátky. Mě by nevěřila, ale tobě bude. Musíme se jí zbavit." Slyšela jsem Christine a představila jsem si, jak chodí po pokoji a s dlaněmi zaťatými do pěstí máchá kolem sebe. Přemýšlela jsem asi sekundu a pak jsem zavolala. „Výborný nápad Christine, a co kdyby jsme všechny odjely domů a nechaly to na konečném souboji." Zařvala jsem a čekala na odpověď. První bylo ticho a pak vyběhla, opřela se o zábradlí a podívala se nahoru. Měla jsem takovou šanci ji plivnout přímo do obličeje, ale jen jsem se usmála.

„Ty! Ty..!" Zařvala Christine a já jsem se jen začala smát ještě více. „Nějak jsi se zakoktala, drahá spolu vůdkyně." Řekla jsem s úsměvem a sledovala jsem, jak naštvaně odchází. Chudinka, zase jí nevyšel plán. Slyšela jsem další smích a tak jsem se otočila. Na vedlejší terase stála Lexa, jak jinak. „Slyšela jsi všechno?" Zeptala jsem se a usmála se. „Seděla jsem tu ještě dříve, než jsi přišla, jen jsi si mě nevšimla." Odpověděla Lexa a pro ukázku si sedla a zmizela. Poté se zase postavila a začala si mě prohlížet. Jen jsem tam stála a přemýšlela jestli mám něco říct, když je tu tak trapné ticho. Najednou mi ale došlo, že před Hedou stojím skoro nahá a tak jsem jen špitla dobrou noc a utekla zpátky do postele.

Když jsem se ráno probudila, všimla jsem si na kraji postele oblečení. Myslím, že po včerejším vystoupení Lexe došlo, že nemám co na sebe, takže je tohle její práce. Vzala jsem si oblečení a odešla se vykoupat. Když jsem si konečně přišla trochu omytá, začala jsem si prohlížet oblečení. Pevné černé boty až pod kolena, tmavě modré kalhoty a delší černé triko s rukávy a brnění? Nevěděla jsem, na co se tohle používá, jestli je to nějaký druh ochrany, nebo jen ozdoba. Byly tam rukavice, obroučky, zjevně na nohy a taky kovový pás, který se asi dává kolem pasu, na kterém byla v pouzdře dýka. Vše jsem si nasadila, a se strachem, že mě kvůli dýce obviní, že chci napadnou Lexu jsem vylezla z pokoje. 

Nikde jsem nikoho neviděla a tak jsem se rozhodla najít někoho, kdo bude ochotný trénovat boj. Doma jsem vždycky trénovala s Leah nebo s Lincolnem. Při vzpomínce na Leah mi unikla slza, kterou jsem rychle setřela a pokračovala jsem v cestě. Dole jsem potkala Nyka, byl to ošetřovatel, ale prý i výborný bojovník, tak jsem si řekla, proč ne. Bojovali jsme asi hodinu, když se vedle nás ukázala Lexa a po boku měla Christine, v oblečení ze včerejška.