Kdo získá její srdce?

Část 2. - Leksa kom trikru.

Clarke:

Naštvaně jsem se snažila naskočit na koně, i když to v šatech zrovna moc nešlo. Blbé nápady Lincolna, že prý v šatech uděláme lepší dojem, no ale na koho, nemám o Lexu zájem! Podívala jsem se po Christine a Mie a ani jedna z nich šaty neměla, hodila jsem naštvaný pohled na Lincolna a zavrčela. Jen se mu zvedly koutky.

Po asi hodině cesty jsme dojeli k bráně s nápisem Polis a seskočili z koní, které někdo odvedl pryč. „Super, tak teď už ani nemáme šanci utéct." Zabrblala jsem si potichu, ve snaze, aby to neslyšel nikdo jiný, ale všichni se na mě otočili, super. Šla jsem až za všemi, bezpečně vzadu, pro případ, že by nás někdo napadl. Né z důvodu, abych mohla co nejrychleji utéct, ale z důvodu, abych mohla jako jediná utéct, tak moc by se usnadnila moje cesta k postu velitele. Zasmála jsem se a ironicky prohlásila: „Ano takhle se chová pravá velitelka." A zasmála jsem se znovu, když mi došlo, že to zase všichni slyšeli.

Dovedli nás k velké, ale vážně velké budově a pouze řekli, že nás Heda očekává v 22 patře. Nechápala jsem, proč si někdo staví takové velké domy, když z nich nemá potom šanci ani utéct. Po pár minutách jsme došli do 22 patra, kde nás čekala drobná tmavovlasá dívenka. Hned jak jsem jí uviděla, bylo mi jasné, že je to Lexa. Snažila se mít tvrdý výraz v obličeji, ale to mně neoklamalo. Viděla jsem jí až do duše. Pod tou tvrdou maskou byla mladá dívka, která měla emocí víc než dost. Usmála jsem se sama pro sebe a v tom si všimla, že mě Lexa sleduje. Ucukla jsem pohledem a zakoukala se na svoje boty.

„Vítejte." Řekla Lexa klidným a zvonivým hlasem, přesně takovým, jaký jsem u ní čekala. Tohle jediné slovo mě donutilo znovu zvednout pohled právě na ni. Když si všimla, že ji znovu sleduji, zvedla jeden koutek vzhůru, ale hned se zase otočila k Lincolnovi a něco s ním probírala. Lincoln se najednou otočil, popřál nám štěstí a se slovy "may we meet again" odešel.

Otočila jsem se na Lexu pro vysvětlení a ta jen naznačila prsty, ať jdu blíže. „Prosím, odveďte velitelky do jejich pokojů. A ukažte jim vše, co potřebují." Otočila jsem se k odchodu ale Lexa promluvila. „Ty ne, s tebou musím ještě něco vyřešit." Podívala jsem se na obličeje Christine a Mii. Christine byla naštvaná a Mie to bylo zase všechno jedno. Otočila jsem se zpátky k Lexe a udělala k ní krok. „Co si přeješ Hedo?" Lexe cukaly koutky, ale snažila se to maskovat, neúspěšně. „Lincoln mi sdělil, že mi povíš vše, co potřebuji vědět." Řekla už s nahozenou heda maskou zpátky, což donutilo mě, abych se začala smát. Lexa se na mě dívala zmateně, ale po chvíli se začala usmívat. „Něco vtipného?" Zeptala se stále s úsměvem na tváři. Zakývala jsem hlavou ve znamení ne a začala jsem jí vyprávět o mém kmenu, Leah a o skoro vyhraném boji.

„Slyšela jsem, že vás čeká poslední souboj, ve kterém se rozhodne, která z vás se stane konečnou velitelkou." Zamračila jsem se a zvažovala, jestli mám Lexe povědět pravdu a nebo raději ne. Byla jsem rozhodnutá, že to raději zatajím, ale když jsem se jí podívala do očí, tak mi přišla lež jako zrada. „Poslední zkouška není správná, je to jen pouhý výmysl, kterým se musíme řídit, protože ho někdo kdysi sepsal na kámen. Nechci se podle ní řídit, a pokud je to jediná cesta jak se stát velitelkou, raději velitelka nebudu." Snažila jsem se obejít to, co Lexa chtěla doopravdy slyšet, ale bylo mi jasné, že se mi to nepovede. „Co je to za zkoušku Clarke?"

Vyslovila moje jméno s naléhavostí, ale zároveň s uklidňujícím tónem. Vložila jsem hlavu do svých dlaní a zhluboka se nadechla. „Velitelkou se stane ta, do které se zamiluješ." Seděla jsem, pořád se sklopenou hlavou a čekala dokud Lexa neřekne, že máme okamžitě opustit Polis. Nedivila bych se jí. Pošlou jí do domova někoho, kdo si s ní má zahrávat jen proto, aby dokázal, že je pravý velitel, jak chabé. „Děkuji za upřímnost Clarke, popovídáme si zítra, už je pozdě." Slyšela jsem smutný hlas, a začala jsem si v duchu nadávat.