Kdo získá její srdce?

Část 8. - Christine.

Clarke:

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. To mám za to, že jsem jak hysterka probrečela skoro celou noc. Už mi bylo lépe, tak jsem se rozhodla, že místo toho abych se zavřela v pokoji do konce života a všem se vyhýbala, tak se všemu postavím, jako správná velitelka. Dokreslila jsem obrázek, na který jsem přikreslila ještě sebe a přemýšlela jsem, jestli si ho nechám, nebo ho dám Lexe. Abych naštvala Christine a Miu, oblékla jsem si velitelskou uniformu, obrázek jsem hodila do kapsy, a vyběhla jsem z pokoje. Hned, jak jsem vylezla, srazila jsem Lexu. Začala jsem se smát a pomohla jí na nohy.

„Něco pro tebe mám." Usmála jsem se, vytáhla jsem kresbu z kapsy a podala ji Lexe. Lexa se podívala na kresbu a usmála se. „Dokreslila jsi tam i sebe. Děkuji." Poděkovala Lexa a objala mě. Pocity ze včerejška se vrátily. Opakovala jsem si v duchu, že je vše v pohodě a když jsem se konečně uklidnila a otevřela jsem oči, zjistila jsem, že jsem tam celou dobu jen stála jako socha se zavřenýma očima. Lexa stála asi o krok dál a snažila se nesmát. „Trapas." Vypískla jsem a usmála jsem se. „Jdu se projít, ještě jsem to tu vše neviděla, nechceš mi dělat průvodce?" Zeptala jsem se Lexy a ta souhlasila. Lexa mi vše ukázala, skoro ke každému místu mi řekla nějakou historku a kolem oběda zahlásila, že se musíme jít najíst. Na obědě jsem potkala Miu, která mě poprosila, jestli bych jí mohla půjčit nějaké oblečení. I když je to rivalka, nenechám ji v jednom oblečení celou dobu. Řekla jsem Lexe, že jsem za chvilku zpátky a zavedla jsem Miu do mého pokoje. „Máš o dost větší pokoj než my s Christine." Řekla mi vyčítavým hlasem a sedla si ke stolu, na kterém ležela kresba Lexy, kterou jsem nakreslila, když spala. Vzala ji do ruky a začala si ji prohlížet.

„Asi je jasný, kdo z nás vyhraje." Řekla Mia a zamávala kresbou. „Nic s Lexou nemám, je to jediný člověk tady, kterého znám, nebo který mnou neopovrhuje. Ty máš Christine, já nikoho kromě Lexy." Řekla jsem Mie a hodila jsem po ní oblečení. Mia se převlékla a společně jsme šly ven, já najít Lexu a Mia Christine. Ztuhla jsem v kroku a do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle se nemůže stát, tohle nemůže být pravda. „Promiň, muselo to být." Špitla Mia vedle mě a usmála se na Christine, která líbala Lexu. Rozběhla jsem se kolem nich, sedla na koně a jela zpátky domů. Tady už nemám co dělat.

Christine:

Stála jsem na terase a všimla jsem si, jak se dole prochází Clarke s Lexou. Smály se a různě spolu blbnuly. Jak nechutné. Zalezla jsem zpátky, a zařvala jsem na Miu, která spala. Trvalo hodinu než vyletěla z postele. „Co se děje?" Zeptala se mě hloupě. Nemůžu ji vystát. „Clarke zase zabrala Lexu pro sebe. Počkáme na ně dole a hned, jak je uvidíme, půjdeš za Clarke a poprosíš ji o něco, aby nechala Lexu na chvíli o samotě." Zařvala jsem na ní a kopla jsem do stolu. Trvalo celou věčnost, než jsem je uviděla, schovala jsem se a poslala jsem Miu, aby zabavila Clarke. Po chvíli jsem viděla, Miu, která následovala Clarke někam pryč. Nechápu, že se jí to povedlo, je hrozně neschopná. Vylezla jsem a šla jsem za Lexou.

„Včera jsi nepřišla." Začala jsem konverzaci. Lexa se otočila a mírně naznačila úsměv. „Promiň, včera jsem neměla čas, něco mi do toho vlezlo." Řekla Lexa a podívala se na místo, kde před chvílí zmizela Clarke. „Byla jsi s Clarke včera?" Zeptala jsem se a snažila jsem se tvářit ublíženě. „Ne, nebyla.. Teda vlastně, ano, včera jsem byla s Clarke, potřebovala mě, po tom, co jsi jí včera řekla." Vyhrkla na mě a mě se skoro zastavilo srdce. Lexa ví, že k ní Clarke něco cítí a že se snažím jí získat. Doufám, že neví, že se jí snažím získat jenom kvůli tomu, abych mohla být velitelka. „Takže ty jsi včera naši malou hádku viděla. Tak to jsi musela vidět i to, co mi udělala Clarke." Snažila jsem se udělat z ní tu špatnou a ukázala jsem na svůj krk, na kterém byla menší řezná rána. „Nehraj si na oběť Christine, už od prvního dne co jsi tu vím, co máš v plánu a o co se snažíš, drž se od Clarke dál." Řekla Lexa a já jsem pomalu začala ztrácet svoji naději na výhru.

Všimla jsem si Mii a vedle ní Clarke. Rychle jsem se natáhla k Lexe, pevně jí chytla a rychle jsem jí políbila. Odtrhla se až ve chvíli, kdy kolem nás Clarke proběhla. Cítila jsem se vítězně, doufám, že někam uteče a už nikdy nevyleze. Lexa se na mě podívala naštvaně a když si všimla Clarke, která už v tu chvíli nasedala na koně, rozeběhla se za ní. Marně, Clarke už byla pryč, když Lexa doběhla ke svému koni. Otočila jsem se a s úsměvem jsem došla k Mie.
„Jak se ti povedlo ji získat? Jsem si jistá, že Clarke a Lexa k sobě něco cítí, viděla jsem..." Zastavila jsem její žvanění o ničem zvednutím ruky a zamračila jsem se na ni. „Nezískala jsem ji, pouze jsem se zbavila Clarke. Moc dobře vím, co k ní Clarke cítí. Políbila jsem Lexu, aby si Clarke myslela, že na ní Lexe nezáleží. A podívej, vyšlo to, Clarke je pryč.