Kdo získá její srdce?

Část 15. - Velitelka - KONEC!

Lexa:

Svezla jsem se k zemi a přes slzy jsem sotva viděla. „Lexo." Zašeptala Clarke, přiběhla ke mně a vtáhla si mě do objetí. Po chvíli jsem zvedla hlavu a mezi prsty jsem chytla pramínek vlasů. „Chtělo to změnu." Zasmála se Clarke a prohrábla si svoje nové červené vlasy. „Víš jak jsi mě vyděsila Clarke?!" Zvýšila jsem hlas, ale hned poté jsem ji chytla za obličej a naléhavě jsem jí políbila, tak hrozně jsem se bála.

Clarke:

Slyšela jsem vzlyk a tak jsem se otočila. Lexa stála naproti mě a brečela. Po chvíli se svezla k zemi a já jsem se k ní rozběhla. Bože, jak moc mi chyběla. Po mírném přivítání jsem se s Lexou a s Lincolnem odebrala do jejího pokoje, abych jim povyprávěla co se stalo. Sedla jsem si vedle Lexy a její ruku jsem pevně chytla. Nadechla jsem se, zavřela jsem se oči a přenesla jsem se do vzpomínek.

„Postarám se ti o Lexu dobře." Řekla Christine a rozmáchla se nožem. Z posledních sil jsem pravou rukou nabrala trochu prachu a hodila jsem ho směrem ke Christine. Christine se chytla za obličej a začala kašlat. Zapřela jsem se o zem a kopla jsem ji do břicha. Christine začala couvat a než jsem si cokoliv uvědomila, slyšela jsem bolestivý výkřik a Christine se nabodla na špičatou větev stromu. Ležela jsem tam a zhluboka dýchala. Sledovala jsem Christine, jestli je opravdu mrtvá a když se po dlouhém čase ani nepohnula, položila jsem hlavu na stranu a začala jsem zavírat oči. 

Ukončila jsem vypravování a všimla jsem si, že se mi třesou ruce i hlas. Po mě se ujal slova Lincoln. „Když Mia doběhla, řekla nám, co se vlastně stalo. Že jsi ji nechala jít, ale ona se pak vrátila, když ale doběhla na místo, kde tě opustila, jediné co viděla bylo, jak utíkáš a Christine běží za tebou. Když mi to řekla rozběhl jsem se do lesa, protože jsem věděl, že tohle bude váš konečný souboj. Po chvíli jsem doběhl na místo, kde jste bojovaly a viděl jsem na zemi ležet tělo. Přiběhl jsem blíž a v tom jsem si všiml druhého těla, přišpendleného ke stromu. U Christine bylo jasné, že je mrtvá, tak jsem si klekl vedle tebe a zkontroloval jsem tvůj puls, díky bohu jsi ještě slabý měla. Donesl jsem tě do vesnice, kde mi řekli, že musíš bojovat ty, že ti nikdo jiný pomoct nemůže. A ty jsi to zvládla Clarke, tedy velitelko."

Lincoln se usmál, zvedl se a odešel. Lexa si mě přitáhla do objetí a spolu jsme tam ležely tak dlouho, že jsem viděla východ i západ slunce. Ani jedna z nás nechtěla spát, pouze jsme si užívaly společný čas. Nadzvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Lexu.
„Víš, tvoje uniforma, už ji asi nepůjde zachránit." Řekla jsem Lexe a ta se začala smát a políbila mě. „A ještě něco, nevím kolik je a jaký den je, ale jsem si jistá, že za chvíli musím zpátky do vesnice." Řekla jsem Lexe a sedla jsem si. „Pojedu s tebou." Usmála se Lexa. Obě jsme se nachystaly a šly jsme hledat Lincolna

Když jsme ho konečně našly, Lincoln potvrdil, že už je čas vydat se zpátky a představit mě jako novou velitelku. Jela jsem s Lexou na jednom koni. Když jsme dorazili do vesnice, všichni nás šťastně vítali a blahopřáli mi. Ještě mě totiž neviděli. Do Polis jsem se společně s Lincolnem vyplížila.

V pokoji mě čekala Mariana a hromada příprav. Lexa se smála tomu, kolik věcí na mě upravují, ale smích ji přešel, když do pokoje přišla moje další služebná a do parády si vzala ji. Když jsme byly s Lexou nachystané, zavolal se Lincoln, který mě měl odvést před všechny, ale ten řekl, že to s radostí přenechá Lexe. S Lexou jsme se tedy ruku v ruce vydaly na místo, kde jsem měla být vyhlášena jako nová velitelka.

Když jsme tam s Lexou došly, Lexa mě políbila, přičemž všichni začali tleskat a pak odešla pryč. Stála jsem tam a začala jsem se rozhlížet. Konečně jsem tu stála jako právoplatná a jediná velitelka. V davu jsem zahlédla Miu, která se na mě vřele usmívala. Dále jsem si všimla Lincolna, který vypadal opravdu pyšně. Prohlížela jsem si obličej každého, kdo tam stál. A v poslední řadě jsem se podívala na Lexu, která se na mě dívala pohledem, který byl plný lásky, vděčnosti a hrdosti a uvědomila jsem si, že Lexa byla ta, za kterou jsem bojovala. Nedokázala jsem od ní být tak daleko, tak jsem se rozběhla za ní. Když si toho Lexa všimla, rozešla se zamnou. Doběhla jsem k ní a políbila jsem ji. „Miluji tě Lexo." Řekla jsem Lexe a ta se usmála. „Vždycky tě budu milovat." Řekla Lexa a znovu mě políbila.

KONEC!