Kdo získá její srdce?

Část 10. - Já tě ale nemiluji!

Clarke:

Už bylo po večeři, tak jsem se vydala za Lexou, jak jsem slíbila. Před dveřmi jsem se zastavila a chvíli čekala. Když jsem konečně chtěla zaklepat, otevřely se dveře a z nich vykoukla Lexa a usmála se. „Ty jsi přišla." Řekla a z jejího hlasu šlo slyšet překvapení a nadšení. „Slíbila jsem to." Mírně jsem se usmála a bez pozvání jsem se protáhla kolem Lexy a vlezla jsem dovnitř. Byl to pokoj Leah. Její věci tu pořád byly, nikdo je neuklidil.

Rozhlížela jsem se kolem a Lexa mě jen v tichosti sledovala. Nechtěla jsem krást, ale v sekundě jsem se rozhodla, že chci něco na památku. Z knihovny jsem vzala knihu, na které mě Leah učila číst, ze skříně jsem jí sebrala dýku, její nejoblíbenější a ještě jsem vzala její blok, do kterého si značila důležité věci. „Patřilo to Leah." Řekla jsem Lexe pro vysvětlení, když mě s pozvednutým obočím sledovala.

Sedla jsem si a otevřela jsem knihu. Byly to strašidelné historky. Leah se ze mně od dětství snažila udělat tvrdou a nebojácnou velitelku. Jak hrozně mi chybí.
Lexa si přisedla ke mně a zkoumala, nad čím jsem se zastavila. Byl to obrázek čarodějnice, nebo to aspoň bylo napsáno u toho příběhu. Bála jsem se jí a tak jsem jednou ukradla tu knihu a čarodějnici jsem se snažila překreslit. Bylo to poprvé, co jsem něco nakreslila a od té doby se kreslení stalo mou součástí.

„Byla moc strašidelná, když jsem byla malá." Zasmála jsem se a Lexa se mnou. „Clarke, chci aby jsi věděla, že já jsem Christine nepolíbila, nejsem s ní a nikdy nebudu." Řekla Lexa a podívala se mi přímo do očí. Může to být pravda, ale zároveň to může být jen lež a další zrada. „Je mi to jedno Lexo, můžeš si být s kým chceš, nezajímá mě to." Řekla jsem tvrději, než jsem zamýšlela a odvrátila jsem se od ublíženého výrazu Lexy.

Jako malou omluvu jsem se rozhodla, že Lexe přečtu jeden z příběhů. Lexa souhlasila a pohodlně se usadila. Nakonec jsem přečetla celou knihu, i když Lexa už tak v polovině usnula. Rozhodla jsem se, že se ji pokusím odnést do postele. Protáhla jsem si ruce, stoupla jsem si nad Lexu a dala jsem jí ruky pod záda a nohy. Nadechla jsem se a Lexu jsem vymrštila vzhůru. Byla lehčí než jsem očekávala, byla opravdu lehounká. Usmála jsem se a odnesla jí k posteli. Když jsem Lexu pokládala, obmotala mi kolem krku ruce a strhla mě sebou na postel. Zamračila jsem se, ale o pár sekund později jsem se začala smát.

Lexa sebou škubla, tak jsem se přestala smát a ani jsem se nehnula. Když už se mi zdálo, že zase tvrdě usnula, pokusila jsem se vyškrábat na kolena a nějak se Lexe opatrně vyvlíknout. Když se mi to nějak povedlo, chtěla jsem se zvednout a odejít, ale klekla jsem Lexe na nohu a ta se vymrštila, ruku natáhla k boku, odkud vytáhla dýku a přirazila mi ji ke krku. „Dobrý instinkty." Řekla jsem přiškrceným hlasem a nadzvedla jsem hlavu.

Lexe asi konečně došlo, kdo jsem a že se jí nepokouším zabít, tak dýku rychle odtáhla. „Co jsi tu dělala?" Řekla nepříjemným hlasem a já jsem se zamračila. „Jo jasně, jsem v pohodě, díky, že se staráš Lexo." Vyprskla jsem a zvedla jsem se k odchodu. Když už jsem chytala za kliku, ještě jsem se otočila a řekla jsem: „Usnula jsi a já jsem tě chtěla dát do postele, ale chytla ses mě a já jsem spadla, nesnažila jsem se tě okrást."

Odešla jsem do pokoje, prolistovala jsem si ještě deník od Leah a uložila jsem se ke spánku. Probudila jsem se s divným pocitem, že mě někdo sleduje a když jsem otevřela oči, pochopila jsem, že to nebyl pouze pocit. Na kraji postele seděla Lexa a sledovala mě. „Nikdy se tě nezbavím co?" Zeptala jsem se ironicky a Lexa se zatvářila ublíženě, zvedla se a odcházela. Vyskočila jsem z postele a rozběhla se za ní. Těsně před dveřmi jsem jí chytla za ruku.

„Počkej Lexo, nemyslela jsem to tak, jak to vyznělo." Řekla jsem a doufala jsem, že to pochopí. „Nevadí, na tvém místě bych se chovala ještě hůř."
„Tím naznačuješ, že se chovám špatně? A jak na mém místě?" 

Položila jsem otázku a šla jsem si sednout, ale celou cestu jsem jí sledovala přivřenýma očima. „Kdybych viděla někoho koho miluji, jak se líbá s někým jiným, taky bych z toho neměla zrovna radost." Řekla Lexa a mě spadla pusa.

„Cože? Já ale, já tě, bože Lexo, já tě ale nemiluji!" Zařvala jsem na ní a pořád v šoku jsem jí sledovala. Lexa došla ke mně, a nahnula se. Snažila jsem se uhnout, ale už nebylo kam. Lexa se na mě natiskla a políbila mě. Byl to rychlý, a naléhavý polibek. „Jsi si tím jistá Clarke?" Řekla Lexa, kousla se do rtu a odešla.