Ztracená holka v Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

Ztráta paměti

Nepříjemný chlad a vlhkost do mě udeřila silou blesku. Ještě horší však byla tepající bolest, která rezonovala celou mojí hlavou. Otevřela jsem oči, a pak je zase hned zavřela. Svítilo slunce a z té záře mě hlava bolela ještě více. Chvíli jsem počkala, a po chvíli jsem se odhodlala otevřít oči znova. Přes přimhouřené oči jsem se pomalu rozhlédla. Ležela jsem na břehu větrem rozběsněného moře. Strašně mě bolela hlava na spánku. Když jsem si to tam prohmatala, a poté si prohlédla své prsty, všimla jsem si krve, která na nich ulpěla. Omyla jsem si to slanou vodou a zatnula zuby s přicházející ostrou bolestí. Musela jsem se asi praštit do kamene nebo tak něco. Ale jinak jsem byla v pořádku. I můj ocas byl v pořádku. Ocas... No jasně, mořská panna... Zrovna teď by se mi ale hodily moje nohy. Vytáhla jsem ze svého vaku, který vedle mě celý promočený ležel svůj náramek, díky kterému jsem se mohla pohybovat po souši a nasadila si jej na ruku. Ocas zmizel a mně se naskytl pohled na mé nohy. Vytáhla jsem z vaku i oblečení, jenže bylo úplně promočené. A tak jsem použila svou magii, oblečení vysušila a oblékla si jej. Při pohledu na tričko po mé mamce se pousměju. Moje máma... Nemůžu si na ni vzpomenout. Ani na tátu. Vlastně si nevzpomínám skoro na nic, jen na ty nejzákladnější věci jako mé jméno - Clary. Příjmení nevím... Je mi 17, jsem blond a myslím, že umím používat magii. A taky dobře plavat - když jste mořská panna, jde to celkem snadno. Taky si pamatuju své oči. Jsou velké a ledově modré. Když se zamyslím více, hlavou mi prolétávají slova, která o mě někdy v mé minulosti zazněla. Tvrdohlavá, svérázná, až moc upřímná, vysoká, někdy i sprostá... Vybaví se mi také má vášeň pro kreslení a malování. A jsem knihomol. Moje oblíbená barva je zelená... Ne, modrá! A umím s mečem, a taky střílet z luku. Jezdit na koni... Miluju hudbu. A umím bojovat, díky mému otci a dědovi. A... To je všechno. Víc nic. Jo a ještě miluju jablka. Hlavně ta zelená. Tak. Je mi sedmnáct a já si pamatuju jen tohle. Někdo mi musel vymazat paměť nebo tak něco... Zvedla jsem se na nohy a vysušila i svůj vak a věci v něm. Pak jsem si vak dala na záda a pořádně se rozhlédla, kde to vlastně jsem. Byla to pláž. Za pláží byla džungle a bylo tu děsivé ticho. Vypadalo to tu mrtvě až na... Buď jsem se moc silně uhodila do hlavy, anebo jsem viděla, jak se z prostředku džungle line kouř. Pořádně jsem zaostřila, abych viděla lépe. Ne, nezdálo se mi to. Někdo tu přeci jen je. Musím se rozhodnout. Buď budu sledovat ten kouř a dojdu k bůhví čemu anebo zůstanu tady a budu tu bloudit, dokud tu neumřu. Jedna možnost lepší než ta druhá. Chvíli jsem to zvažovala, a pak jsem se bosky vydala směrem k džungli. Ještě předtím ale použiju krycí kouzlo. Musím být nenápadná a opatrná. Ještě než vejdu do džungle, vytáhnu si ze svého vaku, na kterém je neznatelné zvětšovací kouzlo, luk a toulec se šípy. Toulec si dám za opasek, a pak se tichými kroky vydám dovnitř džungle napospas všemu, co mě teď čeká.