Ztracená holka v Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

Jestli se to dozví táta... zabije mě... a tebe taky.

Pohled Pana

Spokojeně ležím, ale pak mě probudí sluneční paprsky. Je ráno. Jindy bych rozmrzele otevřel oči, ale dnes ne. Dnes jsem šťastný a odpočatý a tak je nechám zavřené. Dokonce mi ani není zima... mám na sobě hrubší pokrývku než jindy. Přemýšlím. Co se to stalo... je mi tak dobře... ale proč? Musím si to všechno zopakovat.... Přijela tu Claryina rodina... Já ji k nim zavedl a oni ji řekli, kdo je a proč odešla... pak jsme se vrátili tady do stanu.. líbali jsme se a pak.... No jistě! Nadšeně otevřu oči. Ležím na zádech a Clary leží na mně. Natočím se tak, abych ji viděl do obličeje. Hlavu má u mého krku a spokojeně oddychuje. Usmívá se. Je strašně nádherná.... teda, pro mně je teď nádherné úplně všechno..... Jak jsem si mohl myslet, že by mě opustila? Jenom tak? Jsem to ale hlupák... Dokonce se mi zdál i sen... to je zvláštní... už dlouho se mi nic nezdálo.. několik let. Zdálo se mi, že sněží... a to je všechno. Prostě sněžilo. Ale strašně se mi to líbilo - sníh mě totiž vždycky fascinoval. Clary najednou zamručí a přitiskne se ke mně ještě více. Neubráním se úsměvu a začnu ji hladit po rameni. Kdo by to byl řekl.... že se zamiluju? Kdyby mi tohle někdo před pár týdny řekl, vysmál bych se mu.

"Clary... vstávej" pobízím ji potichu.

"Hmf...co?" mumlá nechápavě. Je strašně roztomilá....

"Vstávej už" říkám ji mile. Chvíli ještě nehybně leží. Pak otevře oči a zamrká. Zmateně se zvedne do sedu a rozhlíží se. Pak se podívá na mně. Pak taky na sebe a když zjistí, že jí zakrývá jen přikrývka zrudne a začne se usmívat. Stydlivě si skousne ret a dívá se na mně.

"Dobré ráno" brouknu tiše a chytím i za ruku. Clary se zasměje.

"Dobré" zabrblá, pak se nakloní ke mně, políbí mě a zase si na mně lehne. Obejmu ji a oba se zachumláme do tepla přikrývek. Spokojeně vydechne.

"Jak ses vyspala?" ptám se.

"Skvěle. Spala jsem jak zabitá. Co ty? Jak se spalo tobě?" 

"No, dost jsem se předtím unavil , takže jsem taky spal jako zabitý" zašeptám jí do ucha a u toho ji kousnu do ušního lalůčku. Clary se zase rozesměje.

"Bože. Jestli se to dozví táta.. zabije mě. A tebe taky."

"Proč myslíš?"

"Nemá tě rád. A určitě nechce, abychom byli spolu...."

"K čertu s ním" prsknu naoko vztekle a ona se po několikáté rozesměje. Má nádherný smích. A pak se najednou zvedne, obalí se přikrývkou a jde ke svému vaku.

"Co děláš?!" prsknu překvapeně, když se ke mně dostane zima a naskočí mi husí kůže. Clary vyprskne smíchy.

"Oblékám se" směje se na celé kolo.

"Ale proč? Mě se bez oblečení líbíš víc..." zamručím si potichu pro sebe, ale asi to slyšela i ona, jelikož se na mně usmívá a červená se.

"Tobě. Ale nevím, co by na to řekli rodiče" říká s úsměvem. No jo, slíbila jim, že se ráno staví. Úplně jsem na to zapomněl... Měl jsem jiné věci na práci...

"A jo vlastně...." Clary už je oblečená. vzala si šedé tílko a maskáčové kalhoty. A k tomu ti svoje tenisky. Já se oblékl kouzlem aby nemusela čekat. Došel jsem k ní a nastavil jí ruku.

"Můžeme?" ptám se.

"Jo" odpoví odhodlaně a vloží svou ruku do mé. Potom zavře oči - jako to dělá vždycky - a já nás přenesu. Zase jsme kousek dál od nich, abychom se na to mohli připravit. Ruku v ruce se vydáme džunglí za nimi. Když už jsme blízko, Clary se zastaví. Zarazím se a překvapeně se na ni otočím. Usměje se a pak mě políbí. Po chvíli váhání ji obejmu a ona mi dá ruce kolem krku.

"Víš doufám... že tě miluju?" ptá se mezi polibky.

"Kdo by mě taky nemiloval" odpovím jí já,ona se se smíchem zase odtáhne a pleskne mi po tváři - asi náznak facky. Rozesměju se taky.

"Narcisi. Čekala jsem třeba něco jako 'Taky tě miluju' nebo ' Já tebe víc'..... Seš strašnej, víš to?" prská rozesmátě. Přitáhnu si ji k sobě a jemně jí políbím.

"Sice nechápu, proč chceš slyšet něco, co už dávno moc dobře víš, ale...." odmlčím se když se od ní odkloním.

"Taky tě miluju. Budu tě milovat, dokud na nebi nevyhasne poslední hvězda. A taky dlouho po tom." Zase mě políbí, ale více vášnivěji. Užívám si to... to jak je blízko a jak se o sebe naše rty otírají...

"Ehm-ehm!" ozve se najednou a Clary se trochu zarazí. Já ale ten hlas poznám a tak se od Clary neoddaluju.

"Pusť.Moji.Dceru." ozve se zase Hook a zdůrazňuje každé slovo. Usměju se a pak Clary pustím. Podívám se na vzteky rudého Hooka. Má na tváři takový zvláštní výraz, který jsem u něho viděl hodněkrát, když byl naštvaný a zuřil... tenhle byl ale trochu jiný.. takový.. spíše otcovský...

"Tati, uklidni se, ano? Kde jsou ostatní?" snaží se situaci uklidnit Clary. Moc se jí to nedaří.

"U ohniště. Upaluj za nimi, už se na tebe těší" usměje se nakonec na ni a ona kývne. Pak nás po chvíli váhání nechá o samotě.

"Co si myslíš, že děláš?" prskne po mně. Zvednu obočí a čekám, co z něj ještě vyleze.

"To je nějaká tvoje hra? Chceš ji zmanipulovat aby tady s tebou zůstala?" 

"Ne."

"Tak proč to děláš?!" doráží pořád.

"Protože ji miluju. Chci s ní být" řeknu prostě a Hook se pohrdavě rozesměje. Pitomej pirát....

"A Clary se bojí, že nám to nedovolíš. Být spolu."

"A taky má pravdu. Jako vždycky."

"A co kdybych ti nabídl něco, co se velmi těžce shání... co takhle, že bych tě nechal opustit ostrov s tvou rodinou - akorát bez Clary. Mohla by tu zůstat se mnou. Postaral bych se o ni..." Hook se ke mně celý rudý rozejde a zastaví se přímo u mně.

"Najdu cestu z tohohle zatracenýho ostrova i bez tvého povolení. A až to udělám, tak si sebou vezmu i svou dceru." Chvíli mě propaluje pohledem a pak odkráčí za ostatníma do jejich tábora. To není dobrý... Přemýšlím o našem rozhovoru, když v tom z tábora rychlostí blesku vystřelí Clary. Moc toho z ní nepochytím, ale jeden detail přece jen - má slzy v očích. Chvíli stojím jako tele a pak se za ní rozběhnu. Je vážně rychlá a tak to chvíli trvá než ji doženu.

"Clary!" zavolám na ni a ona zpomalí. Doběhnu k ní a otočím jí k sobě čelem. Oči má vlhké, ale nebrečí. Jen jí slzí oči. Zoufale se na mně podívá a já si ji stáhnu do obětí. Zničeně se o mně opře a já ji hladím po vlasech.

"Co se stalo" ptám se tiše.

"Nic jen...jen.."

"Mně to můžeš říct..." pokračuju a ona se zhluboka nadechne.

"Řekli mi, proč jsem odešla.. koho jsem hledala..."

"A koho si hledala?" řeknu. Ona se odtáhne a podívá se na mně.

"Svého bratra."