Ztracená holka v Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

Pravda

Pohled Robina de Noira

Jsem zrovna v džungli. Je brzo ráno a je ještě celkem kosa, ale musel jsem jít. Pan mě vyslal ať jdu prozkoumat ostrov a ať najdu toho, kdo Clary proklel. A tak jsem tu, společně s Adamem a snažím se najít viníka. Ze začátku jsem chtěl jít sám, ale Adam trval na tom, že půjde se mnou. Jednak mě prý nechce nechat jít samotného a jednak nemohl jen tak zůstat v táboře a nic nedělat, jen čekat. Když sem viděl, jak je z toho všeho zničený, souhlasil jsem a vzal ho sebou. A teď jsem za to i rád, aspoň se tu netoulám sám, občas i prohodíme pár slov.

"Chceš jít dál, nebo na chvíli zastavíme? Je tu potok, můžeme nabrat vodu," křiknul jsem na Adama a ten se na mně otočil.

"Fajn, voda se hodí. Navíc, mám i celkem hlad," odpověděl a rozešel se směrem k potoku jako já. V tichosti jsme nabrali vodu. Šli jsme od potoka o kousek dál a pak jsme si sedli a začali jíst. Adam si dal mandarinku a já si vytáhl kus chleba a sýr. Když jsem si chtěl kousnout, najednou se nedaleko od nás ozvalo zašustění. Mohlo to být jakékoli zvíře, nebo poryv větru, ale i tak jsme se oba zvedli a nachystali si zbraně. Když se nic nedělo, šli jsme k tomu místu, odkud jsme ten hluk slyšeli. Najednou se křoví před námi pohlo a něco z něj vystřelilo rychlostí blesku a vzdalovalo se to od nás. Stačil krátký pohled na Adama a kývnutí a už jsme pronásledovali to něco. Běželi jsme hustým porostem a i já měl problém se vyhýbat všem těm větvím, listů a stromům. Běžel jsem usilovně až mi málem praskly plíce, jenže pak jsem si něco uvědomil. Zastavil jsem se a Adam se několik metrů za mnou taky zaraženě zastavil. Rozhlédl jsem se kolem sebe. To něco už nám dávno zmizelo z dohledu. Ztratili jsme to.

"Co to bylo?" ozval se Adam.

"To nevím," řekl jsem.

"Asi bychom se měli vrátit," řekl a rozešel se zpátky k našemu poslednímu stanovišti. Já jej tiše následoval.

"Možná to bylo zvíře," řekl Adam.

"Možná," prohodil jsem a chtěl si jít dojíst to co jsem si vytáhl. Ale byl tu problém - nic tady nebylo. Prohledal jsem brašnu. Nic. Všechno jídlo je pryč.

"Někdo nás obral," řekl jsem překvapeně a ohlédl se na Adama.

"Do háje! Když já mám takový hlad.... džungle je plná ovoce tak kdo by něco takového dělal?" ozval se Adam.

"Tohle asi nebyla veverka..." prohodil jsem a zvedl ze země kámen. Pak jsem se podíval vzůru do korun stromů a jak jsem očekával, na jednom z nich seděl někdo schovaný za kmenem a sledoval nás. Napřáhl jsem se a přesně mířenou ranou hodil kámen osobě do obličeje. Ozvala se rána, výkřik a pak jen žuchnutí jak ten někdo spadl na zem. Pomalu jsme se s Adamem k němu rozešli. Osoba už se stihla postavit a podle postavy šlo poznat, že to bude holka. Skvělý, další holka na ostrově, Pan bude šílet radostí... Ta holka měla na sobě černé tílko, maskáčové kalhoty a vysoké, černé šněrovací boty. Přes obličej a vlastně celou hlavu měla červený šátek. Měla z něj venku jenom oči a nos. Najednou se proti nám rozběhla a hodlala zaútočit a tak jsme s Adamem zaujali bojové pozice. Nejdříve běžela k Adamovi. Byla hodně rychlá a tak Adam nestihl její pěst směřovanou k jeho obličeji včas vykrýt a dostal pořádnou ránu. Nenechal se ale rozhodit a když ho hodlala udeřit znova, její ruku chytil a pořádně s ní škubl tak, že ji přes sebe přehodil a ona sebou s velkým zaduněním mrskla na zem. Než se stihla vzpamatovat, Adam už klečel se svým kolenem na jejím krku, jenže jí nechytil ruce a tak mu věnovala silnou ránu na čelist, která ho odhodila dozadu. Rychle se vymrštila na nohy a kopla ho do obličeje, takže už se ani nepokoušel zvedat. A potom se rozběhla na mě. V půlce cesty se zarazila a prohlížela si mě, ale pak potřásla hlavou a pokračovala v útoku. Těsně přede mnou se odrazila a hodlala mě kopnout, jenže já uhl, její nohu chytil a silně s ní škubl na stranu, takže sklouzla a doletěla přímo na kmen stromu. K mému překvapení se zase zvedala a běžela ke mě. Zkoušela do mě bušit svými pěstmi, ale každou ránu se mi podařilo vykrýt. Pak najednou couvla a skočila na mě. Než jsem si stihl uvědomit jak, obejmula mě silně nohama kolem krku a pak se převážila tak aby spadla na zem, kde se rukama zapřela a pak mě s pomocí svých nohou odhodila daleko za sebe. Tvrdě jsem dopadl na suchou zem až mi to vyrazilo dech. Chtěl jsem se zvednout, ale to už se ke mně blížila a chtěla mě dorazit, jenže než ke mě došla, Adam ji po hlavě přetáhl větví, takže bezvládně spadla na zem. Úlevně jsem si oddechl.