Ztracená holka v Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

Ariel

Pohled Clary

"Co se ti to stalo s vlasy?" zděsila se mamka, když se na mně pořádně podívala. Znervózněla jsem. Mám jim říct o Rampelníkovi, Marii a o té kletbě? A o tom, že umírám?

"To není důležité" řekla jsem nakonec.

"Vypadáš teď úplně jako táta" řekla zase ona. Podívala jsem se na tátu, který mě hrdě pozoroval a pak na mně mrkl. Uchechtla jsem se.

"Byla jsi pryč tak dlouho! Musíme si toho tolik říct!" ozvala se Sněhurka.

"Souhlasím. Tak co třeba o tom, kde jste byly?" řekla jsem s trochou naštvanosti v hlase. Ano, jsem moc ráda, že je vidím, ale taky by mě zajímalo, proč mě vlastně opustili... 

"Myslím, že bychom si měli sednout" prohlásil děda.

"Pravda. Pane, musíš tu být? Tohle jsou rodinné záležitosti..." začal můj táta Petera vyhánět.

"Proč by měl odcházet? Mně nevadí, že tu je. Chci aby tu byl" řekla jsem pevně, podívala se na Pana a povzbudivě se usmála. On se jen lehce pousmál a byl zticha.

"Killiane, uklidni se" ozvala se máma a něco šeptla otci do ucha. Ten se uchechtl.

"Jen se mí nelíbí, jak se ten grázl motá kolem mojí dcery..." šeptl jí odpověď na její předchozí otázku a já ho velice dobře slyšela. Zazubila jsem se a sedla si na jeden pařez co tam byl. Peter nejdříve popošel pár kroků a pak nakonec došel až ke mně a stál za mnou. Ostatní si taky posedali a pak bylo ticho - nikdo nevěděl jak začít. Trpělivě jsem ale čekala.

"Co by jsi chtěla vědět jako první?" zeptala se máma. Dobrá otázka.

"No... jak se tak na vás dívám, tak mě jedna napadá.." začala jsem a oni pozorně poslouchali každé mé slovo.

"Proč jsem... mořská panna?" zeptala jsem se. Slova se ujal otec.

"Před pár lety se za námi přijela podívat naše dobrá přítelkyně Ariel."

"Ta mořská panna? Co je s princem Erikem?" zeptala jsem se a táta přikývl.

"No, přijela k nám s prosbou. Jak už jsi řekla, dala se dohromady s Erikem a oba spolu byly opravdu šťastní. A když jsou spolu lidi šťastní, často zaslouží po rodině.."

"A v čem byl problém? Vždyť má Ariel ten náramek, díky kterému může mít nohy jak dlouho chce" řekla jsem lehce zmateně. Vím, že jí ho dala Regina - jedna z našich známých. Bývalá Zlá královna.

"To ano. A taky, že pak otěhotněla. Byly s Erikem tak nadšení, že budou mít miminko. A to výjimečné miminko - napůl mořská panna a napůl člověk. Nadšeni představou, že se bude moci proměňovat kdykoli bude chtít i bez nějakých kouzel, se pustili do příprav pokojíčku a sháněli i různé hračky ... Jednou se Ariel vydala za nějakou věštkyní, chtěla zjistit, jestli čeká syna nebo dceru - kvůli oblečení a barvě pokojíčku. Věštkyně řekla, že čeká malinkou holčičku a Ariel byla štěstím bez sebe ... jenže pak jí taky řekla něco, z čeho se málem zhroutila. Řekla, že jejich dítě nebude mít nad proměnou takovou kontrolu, jak si mysleli. Jejich dcera, se měla nekontrolovatelně a bolestivě měnit o každém nočním přílivu v sirénu. Sirény jsou mořské panny, které jsou nádherné a umí krásně zpívat . Svůj zpěv ale využívají k tomu, aby omámili posádku lodí a ty lodě pak navedly na skaliska. Lodě se o skaliska roztříštily a posádka pak umřela utopením. A když se jim přece jen povedlo vyplavat na hladinu, sirény je stáhli zpět pod vodu a utopili je samy. A tak Ariel celá zoufalá přišla za námi s prosbou o pomoc. Všichni jsme se samozřejmě hned sebrali a šli hledat nějaké kouzlo - dokonce i ty. Ale ať jsme hledali jak jsme chtěli, nikde nic... až jednou večer, když si zůstala déle v knihovně a my ostatní jsme byly u tvých prarodičů doma. Projednávali jsme, co bude dál, když si najednou, celá udýchaná, vtrhla do dveří s nějakou knihou. Ukázala jsi nám v ní jedno kouzlo - kouzlo na odebrání ocasu mořské panny. Vysvětlila jsi nám, že kdybychom Ariel odebrali její mořskou podstatu, dítě by pak nemělo co od ní zdědit a narodilo by se jako člověk - jako člověk, ale zdravé. Ariel byla nadšená, že zachráníme dítě a byla ochotna se ocasu vzdát, ale i tak byla trochu smutná, že už nikdy nebude mořská panna.... I na to si ale myslela. To kouzlo si sama upravila tak, aby se mořská podstata nezničila, ale přenesla na někoho jiného. Ariel by tedy porodila jako člověk a pak by se jí ocas vrátil. Jenže kdo by se dobrovolně stal - i když na malou chvíli - jen tak z ničeho nic mořskou pannou? Ty jsi myslela i na tohle.... Navrhla jsi totiž sebe. I když ti to Ariel rozmlouvala, že se vzdá ocasu pro své dítě, tvrdohlavě sis stála za svým. A tak nakonec Ariel svolila a Regina provedla to tvé kouzlo.Udělala jsi to, aby jsi zachránila nevinné dítě a aby se Ariel nemusela vzdávat něčeho, co tak miluje. Ariel pak porodila zdravou holčičku a pojmenovala ji Noe" když táta domluvil, nepřítomně se usmál.