Ztracená holka v Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

Tajemství

Pohled Clary

"Po dobrým ti říkám, dej sem to tričko!" zavrčela jsem na něj se smíchem. On se na mně jen šklebil.

"Co za to?" zeptal se nezaujatě. Povzdychla jsem si. To asi bude na dýl... Začala jsem přemýšlet nad tím ,co bych mu mohla za tričko nabídnout. Normálně bych se ho z něj pokusila vymlátit, ale měla jsem překvapivě dobrou náladu na laškování. Co bych mu tak mohla dát? Možná nějakou knihu? Ne, na to mám knihy moc ráda a navíc, ne že bych ho podceňovala, ale bůh ví, jestli vůbec umí číst... a co třeba šupinu z mého ocasu? To by se mu mohlo líbit... počkat, on vlastně ještě neví, že jsem mořská panna... 

"Já nevím... Co třeba, kdybych ti řekla jedno z mých největších tajemství?" zeptala jsem se nevině. Pan se nad tím zamyslel a přesně jak jsem předpokládala, se mu oči rozzářily zvědavostí.

"Tajemství? Ty mám rád..." řekl a provokativně zamával mým tričkem. Já si dím ruce v bok a čekám, co z něj vyleze.

"Tak fajn. Beru," řekne a hodí po mně moje tričko. Já ho chytím a hned si ho i .obleču

"Tak povídej," pobízí mě nedočkavě.

"No, myslím, že by bylo lepší ti to ukázat, nemyslíš?" řeknu jsem tajemně. On jen pokrčí rameny na znamení, že mu to nevadí. A tak k němu dojdu, otočím ho a pak jsem ho vytlačím ven ze stanu.

"Ehm... nechce se ti dneska zase přenášet?" zeptala jsem se ho, když na nás začalo mrholit. 

"A kam to bude?" zeptal se.

"Někam k vodě, kde nás nemá šanci někdo vidět," odpověděla jsem mu. Chvíli se na mně zmateně díval, jestli to myslím vážně a když pochopil, že jo, tak nás přenesl. Přenesl nás k té tůňce, kde jsem se předtím koupala. Že by byl náš Pan sentimentální? Té myšlence jsem se pousmála.

"No, sice tady s tímhle počasím asi zmrznu.. ale slib je slib," řekla jsem.

Pan se jenom zasmál a než jsem se nadála, všude svítilo sluníčko. Mraky zmizely, déšť přestal a teplota stoupla o několik stupňů. Ten parchant! To kvůli němu mi byla zima! On tady ovládá i počasí! .

"Ty podrazáku!" vykřikla jsem a strčila do něj až musel o pár kroků ustoupit aby to ustál. Chechtal se jako blázen.

"No tak dělej, teď už snad nevycouveš, ne?" provokoval mě ještě.

"Jasně, že ne. Jen otázečka, máš rád ryby?"

"Cože?" vyjekl zmateně a díval se na mě, jako kdybych úplně ztratila rozum.

 S pokrčením tamen jsem přešla až k němu a strčila do něj, až spadl po zádech přímo do tůňky. Díky tomu, že to nečekal tak i zakřičel. Pak se celý mokrý vynořil a nevěřícně se na mě díval. To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy, až jsem nakonec skončila na zemi. Válela jsem se smíchy. Asi po pěti minutách mě konečně smích přešel - nebo jsem ho spíše už dokázala kontrolovat a následně potlačit, takže jsem se zase zvedla a podívala se na Pana. Už na mě jen tak nečučel, teď se taky usmíval. Bůh ví, co se mu honilo hlavou...

"Promiň, ale ten tvůj výkřik... bylo to jako mutující opice," zavřískla jsem na omluvu a zase se rozchechtala. On jenom protočil očima.

Zvedla jsem ruce před sebe v obraném gestu. 

"Neboj se, už ti ukážu to tajemství, jen vydrž a slib mi něco."

"A co?" promluvil po dlouhé chvíli.

"Slib mi, že nebudeš trojčit a že mě nebudeš chtít upéct a sníst," řekla jsem když jsem si sundala tričko. On se na mně jen nechápavě podíval a chtěl něco říct, ale neměl šanci, jelikož jsem se rozběhla, odrazila se a za skoku si rychle sundala náramek a zavřela oči. Ucítila jsem, jak se mi na těle objevily mé modré šupiny a jak se na mém těle formoval ocas. Napjatě jsem čekala na náraz do vody, ale na poslední chvíli jsem ucítila jak mě zachytily silné Peterovi ruce. Překvapeně jsem vydechla a pak jsem opatrně otevřela jedno oko. Peter vyloženě civěl na můj ocas. Pak se mnou v náručí beze slova přešel k tomu skalnímu výběžku, kde jsem ležela i předtím a tam mě opatrně posadil. Pak se vyškrábal za mnou a sedl si vedle mně. Pořád si prohlížel mou ploutev a vypadal fakt fascinovaně. Nepřítomně natáhl ruku a přejel mi po ocasu ve směru šupin.

"Není slizká," konstatoval s klidem. Protočila jsem očima. On po mně jen hodil nepřítomný úsměv a dál zkoumal můj ocas. Já jsem trpělivě čekala, až to vstřebá a začne se vyptávat na detaily. A taky jsem se dočkala.

"Takže ty jsi mořská panna. Jak dlouho?"

"No, myslím, že asi od vždycky..." uchechtla jsem se. On jen kývl hlavou.

"Jak to, že si měla předtím nohy?" ptal se dál. Já mu  bez odpovědi podala můj náramek, aby se na něj podíval. Opatrně a obratně ho zkoumal mezi prsty a pak mi ho vrátil. Já si ho vzala a nasadila. Samozřejmě jsem si dočarovala kraťasy - nejsem ani magor, ani prostitutka.

"Tak co? Stálo to tajemství za to?" zeptala jsem se ho.

"A víš, že celkem jo?" řekl a usmíval se při tom. Pak si sundal svoje promočené - asi tričko? - a lehl si. Asi se rozhodl pro opalování. Já jen pokrčila rameny, lehla si vedle něj a slunila se taky. V tichu jsme vedle sebe leželi a slunili se. Bylo to fajn. Takové poklidné a mírumilovné. Prostě jsme si lehli a leželi tam bez hnutí až do pozdního odpoledne - a bylo nám skvěle.