Krátké yuri fanfikce

Chara x Frisk (Undertale)

UPOZORNĚNÍ: je to napsané v první osobě! (za Frisk)

Spokojeně jsem se rozhlížela po okolí, tak a už bylo hotovo, co víc si přát. Nyní jsem totiž měla to, co jsem nikdy v lidském světě neměla, přátele, rodinu a spoustu zábavy, ale měla jsem pocit, že celému tomuhle světu něco chybí, měla jsem pocit, jako kdybych na něco zapomněla.

Z toho uvažování mě trochu rozbolela hlava, stoupnula jsem si a radši si šla pro nějaký ten báječný koláč od Toriel:,, Tak je tu Butterscotch-Cinnamon Pie!" zvolala ovce, já se usmála a začala jíst:,, Báječný," pochválila jsem jídlo, a poté šla znova do svého pokoje, jenže mi ta věc stále vrtala hlavou, chtěla jsem na to tak moc přijít, ale zároveň jsem ani nevěděla na co.

,,Jdu ven!" oznámila jsem Toriel a běžela co nejrychleji se porozhlédnout po nějakém vodítku.. Sans! Sans to bude vědět. Zamířila jsem tedy k jeho domu, ale nebyl tam, samozřejmě. Vždycky měl nějakou brigádu či tak něco a bylo opravdu těžké ho hledat. Chvíli jsem se zamyslela, nakonec jsem se rozhodla dále zajít za Alphys.

Hned jak jsem došla ke dveřím, tak jsem zazvonila:,, Kdo tam?" ,, To jsem já.. Frisk.. Um.. mohla by jsi mi s něčím pomoct?" ,, Promiň ale nemám čas," ,, Ale já..." chtěla jsem něco říct, jenže se ozval zvuk, díky kterému mi bylo jasné, že už mě neuslyší. Neměla bych teď zkusit někoho jiného? Ale... myslím, že to bude zbytečné, pomyslela jsem si a sednula si ke dveřím, chytila jsem si kolena. Co to se mnou je? Na chvíli jsem zabořila hlavu do nohou.

Po pár minutách jsem ji ale zvedla, měla jsem pocit, že jsem zaslechla hlas:,, Pojď tudy! Dělej!!" rozkazoval mi, připadal mi povědomí ale zároveň i cizí. Rychle jsem šla tam, kam mě to orientovalo, ale jakmile jsem došla na rozcestí, tak už jsem nevěděla kam dál:,, Kudy?" zeptala jsem se tiše:,, Jestli se odsud chceš dostat ještě dneska, tak tu jen tak nestůj a pojď!!" znova jsem slyšela rozkaz a následovala ho. Pomalu mě to dostalo přes všechna rozcestí k chodbě, kde mě předtím zastavil Sans, aby mi pověděl, ať si rozmyslím to, co dělám, ať nezabíjím Asgora, což jsem nakonec vlastně neudělala.

Spatřila jsem dva stíny, jeden klečel, zaslechla jsem vzlyky, a poté jsem uslyšela ten hlas:,, Zabila jsi ho... jako všechny ostatní.." druhá osoba nereagovala, jen plakala:,, Chceš zabít i mě?" tázaná si stoupnula a rozběhla se k dívce jež celou dobu mluvila:,, Ne!" skoro jsem zařvala, ale poté jsem spatřila, jak ji objímá, nezabíjí... ,, Miluju tě! Jak bych tě mohla zabít!" rozpoznala jsem svůj hlas, ale cože, vždyť tohle si .. tohle.. já... ,, Já tebe taky a proto," dívka vytvořila tabulku, tu jsem viděla čistě a jasně, byli na ní dvě tlačítka, save a reset. Můj stín trochu couvnul, ale ta neznámá stisknula reset. Přitom začala mizet a moje tehdejší já také, natáhnula jsem se k ní. Nebyla jsem sama, udělala jsem to i předtím, ale zmizela...

Klekla jsem na kolena:,, Je možné.. že jsem to byla já?" tiše jsem řekla a pohlédla do země, začaly mi stékat slzy, ani jsem netušila proč, ale prostě začaly. Náhle k mému uchu dolehl tichý vánek se slovy:,, Srdce... tady... v.." rozeznala jsem jen některá slova. Začala jsem to tam celé prohledávat.

Po několika hodinách stále nic, začala jsem brečet:,, Kde jsi?" tiše jsem řekla, rychle jsem se začala rozhlížet a čekat na odpověď ale nic. Vzpomněla jsem si na Asgora a rychle jsem běžela za ním, i přesto že mi stále padaly kapky vody z očí. Vběhnula jsem k jeho trůnu, jako vždy tam zalíval kytky:,, Copak se dě.." povšimnul si, že jsem vzlykala:,, Co se děje?" popošel ke mně, ale já rychle zařvala:,, Srdce.. tady... v!!" zopakovala jsem ty slova a doufala, že něco rozezná, ale on na mě jen nechápavě pohlédl:,, Copak? Nerozumím t..." padnula jsem na kolena a chytila si oči:,, Srdce.. tady.. v" znova jsem zopakovala slova, kterým jsem rozuměla:,, Něco hledáš?" zeptal se mě Asgore, já přikývnula, už jsem nemohla více mluvit:,, Srdce říkáš?" pohlédla jsem na něj a znova přikývla. Muž mě chytil za ruku a pomohl mi vstát:,, Pojď se mnou.." řekl mi a zavedl mě do zvláštní místnosti, bylo tam plno srdcí:,, Je tady něco co hledáš?"

Hleděla jsem na nádoby, netušila jsem, jak bych to mohla poznat:,, Chceš tu být o samotě?" zeptal se mě Asgore, přikývnula jsem a tedy odešel. Pomalu jsem šla kolem nádob, ale ani jedno ze srdcí mi nic neříkalo, myslela jsem, že to poznám ale... spatřila jsem něco opravdu zvláštního. Jednalo se také o srdce, ale nacházelo se mimo nádoby a navíc mělo černou barvu. Hned mě zaujalo, vzala jsem ho do rukou, cítila jsem, že není ploché, ale dost hrubé, otlučené, napadlo mě. I přesto že bylo opravdu hnusné, jsem cítila, jak mě přitahuje. Objala jsem ho:,, Jsi to ty?" zeptala jsem se tiše. Náhle mi v hlavě problikla vzpomínka.

Ležela jsem na zemi, celé tělo mě bolelo, rozhlédla jsem se, to prostředí mi bylo neznámé. Spatřila jsem dívku, vypadala zcela normálně, dokonce se na mě i usmála:,, To ti neříkaly, že když sem skočíš, tak se objevíš v zemi plný monster?" chtěla jsem něco říct, ale jí z ničeho nic začala vytékat černá tekutina z očí a pusy:,, Já jsem taky monstrum.. jsem Chara, démon co..." začala jsem se smát, netušila jsem proč, ale nemohla jsem si pomoct:,, Co je tu vtipného?" zeptala se mě a přitom si otřela černou tekutinu:,, Já nevím.." ,, He?" ,, Jo a... jmenuju se Frisk,"

,, Takže to srdce skutečně patří tobě?" tiše jsem se zeptala čekajíce odpověď, ale nic, pocítila jsem, jak se po mích tváří znova kutálely kapky vody:,, Co mám udělat, abys tu byla zpátky... se mnou?" nic.

Pomalu jsem se srdcem přitisknutém k hrudi šla domu, Asgore mě spatřil:,, Našla jsi to, co jsi hledala?" nejistě jsem přikývla a hlavou ukázala na srdce:,, Copak to tu máš?" zeptal se mě, já mu srdce ukázala:,, Něčí duši?" kývnula jsem:,, Ty tu osobu znáš?" opakovala jsem stejný pohyb hlavy, poté jsem ale pohlédla do země:,, Chceš ji zpátky?" přikývla jsem, poté ale tiše dodala:,, Chci toho démona zpátky," ,, Démon?" nechápavě řekl, já přikývla:,, Chara, démon, co..." vzpomněla jsem si, že mi to nedořekla, vydechla jsem a pohlédla do země:,, Dál nevím.." ,, Zopakuj její jméno," usmál se, já ho nepochopila, ale udělala jsem to:,, Chara, Chara, Chara, Chara..." náhle se to srdce začalo třást:,, Běž, ať máte soukromí," s očima otevřenýma dokořán jsem utíkala pryč.

Na neštěstí jsem uprostřed cesty spadla na zem, vypadalo to, že se to srdce rozbilo. Polknula jsem a natáhnula se k němu, náhle se přede mnou zjevila, Chara. Kleknula si ke mně a opřela se o ruku:,, Koukám, že jsi nemehlo jako v.." nenechala jsem ji domluvit a objala jsem ji, přitom jsem ji nedopatřením shodila na zem, dívka se usmála:,, Taky jsi mi chyběla," rukama mě k sobě přitiskla více. Po chvilce jsem trochu zvedla hlava a políbila ji:,, Jak jsem mohla zapomenout.." tiše jsem při pauze na vzduch řekla, Chara mě zatahala za tvář:,, Čekala jsem, že si ani nevzpomeneš," trochu jsem se nafoukla:,, Tak to jsi čekala špatně," ona se zasmála, ale já se poté usmála a znova ji políbila:,, Samozřejmě, že nezapomenu na osobu, kterou miluju..."

Doufám, že se vám tato povídka líbila a někteří si mohly povšimnout, že zrovna tento ship je moje profilovka... no nic prosím ignorujte pravopisné chyby, thx