Oheň? Ne, díky.

Simon

Když jsem se vzbudila, otevřela jsem skříň. Našla jsem tam volnější, černé tričko s dlouhým rukávem a černou sukni nad kolena. Obojí jsem si docela rychle oblékla. Podívala jsem se na sebe v zrcadle. Moje černé vlasy pod zadek, černé oblečení, černé tenisky a náramky na obou zápěstích, na levém obyčejný stříbrný kroužek a na pravém složitě zdobený stříbrný, který vypadal jako květina s trny do všech stran. Vypadalo to nádherně. A ten piercing ve rtu mi dodával nebezpečný vzhled. Do uší jsem si dala obyčejné stříbrné kruhy. Co se týče make-upu, dala jsem si černou řasenku, tmavě červené oční stíny a červenou rtěnku. (Proč jsem to popisovala, na co to bylo? ;-;) Byla sobota, takže jsem nemusela jít do školy. Sedla jsem si k počítači a brouzdala po Facebooku. Najednou někdo zaklepal. Šla jsem otevřít. Tam stál nějaký kluk, mohlo mu být tak jako mně. Když mě uviděl, spadla mu čelist. Hned ji zavřel a prohlédl si mě. Já se na něj usmála.

„Potřebuješ něco?"

„Eeeh... ty jsi ta nová, že jo? Element ohně?"

„Ano. To jsem já. Kdo jsi ty?"

„ Já jsem Simon."

„Hezké jméno. Já jsem Kori."

„Nádherné jméno."

„Díky. Takže, Simone, co jsi chtěl?"

„Přišel jsem tě přivítat na ostrově. A trochu tě s ním seznámit."

„Super."

„Jako první by jsi měla vědět, že tu platí nějaká pravidla."

„Nechceš mi to říct radši vevnitř, než tady mezi dveřmi?"

„Jo, to by bylo dobré."

„Tak pojď dál."

Povídali jsme si asi hodinu, on mi vysvětlil, že o našem ostrově se nesmí dozvědět okolní svět, protože bychom pak ztratili i to poslední zázemí, co máme. Tenhle ostrov je neviditelný pro veškerou techniku, třeba radary a satelity. Taky mi řekl všechna pravidla, třeba že mezi Elementy nesmí být žádný milostný vztah, že se nemáme bezdůvodně rvát, a tak. Připadal mi jako docela fajn kluk. Tak jsem ho nenápadně vyzpovídala. Zjistila jsem, že tady na ostrově žije od narození a má tu i rodiče a mladší sestru. Jeho rodiče chtějí, aby si vzal Lucy. Ale on si jí vzít nechce, protože jí nemá rád. Tak jsem se ho zeptala, proč si jí musí vzít, a on mi řekl, že rodiny, v nichž se objeví krev jednoho z Elementů, jsou na ostrově velmi vážené. Podle toho, jak si mě celou dobu prohlížel, mi bylo jasné, že by si radši vzal mě. Bylo mi to jasné. Lucy byla fakt dost nepříjemná. Strašně... odměřená. Nebyla s ní žádná zábava. Jak jsem tak přemýšlela, uvědomila jsem si, že Simon přestal mluvit a sleduje mě.

„Jo, moc ti děkuji, že jsi my vysvětlil pravidla, Simone."

„Nemáš vůbec zač. Hele, nechceš se projít?"

„Jasně, proč ne?"

Šli jsme ven a chvíli chodili mezi domky. Ostrov byl docela velký. Na jednom konci byl útes. Od něj se ostrov svažoval dolů. Na velké rovině byly postavené domky. Pak dál byl obrovský hustý les. Do něj jsme pak se Simonem šli. Procházeli jsme mezi stromky a povídali si. Simon byl hodně příjemný a čím déle jsem ho poslouchala, tím víc se mi zamlouval. Najednou jsme vpravo od nás zaslechli vrčení. Podívali jsme se směrem, odkud zvuk vycházel, a mezi keři jsme viděli pár očí. Byly zelené se svislou černou zorničkou. Začali jsme couvat směrem, odkud jsme přišli, ale tam se najednou objevil další Aret. Když jsem si ho všimla, vyjekla jsem. Simon si ochranářsky stoupnul mezi mě a toho Areta. Ten si ho prohlédl a zavrčel: „Uhni mi z cesty, chlapečku." Pak se proměnil. Měl delší černé vlasy, černé tričko a džíny. Oči mu v lesním šeru zeleně svítily. Simon na něj zavrčel něco, čemu jsem radši ani nerozuměla. Aret se jen uchechtl. Pak ale úsměv z jeho obličeje zmizel.

„Naposledy ti říkám, abys mi uhnul z cesty. Zmiz, a nic se ti nestane!"

„Na to zapomeň!" zařval na něj Simon. Vzápětí se Aret proměnil a skočil po Simonovi. Ten jen tak tak uhnul a strhl mě sebou. Já jsem se rychle zvedla. Simon se vrhl po tom Aretovi a chvíli se tam rvali. Pak ho Aret odhodil a Simon se zastavil až o strom. Aret si ho přestal všímat a šel ke mně. Já se proměnila a výhružně zavrčela. Ale neuvědomila jsem si, že je tam i ten druhý Aret, ten, co jsme z něj předtím viděli jen oči. Ten na mě zezadu skočil. Nečekala jsem to, a tak se mu povedlo zakousnout se mi do krku. Zařvala jsem bolestí a snažila se ho ze zad dostat. On se v podstatě nehýbal, jen byl přikousl na mém krku. Cítila jsem, jak mi ochabují svaly. On mi pil krev! Svezla jsem se na zem. Poslední, co si pamatuju je, že tam najednou byli všechny Elementy. Luke ode mě Areta odtrhl. Já jsem zašeptala: „Simone." Pak jsem upadla do bezvědomí.