Oheň? Ne, díky.

Tenebris se vrací

„S-Simone, co tu děláš? Já myslela, že jsi mrtvý." (Wait. What?)

„Byl jsem. Ale ty jsi mě svým způsobem oživila." (What?!)

Usmál se na mě.

„Já? Ale jak? Já nic o oživování mrtvých nevím."

„Tím, že jsi zabila Tenebrise, jsi získala jeho moc. Zatím chápeš?"

„Jo, tomu rozumím."

„No, a tím, že máš temnotu, jsi získala i schopnost vytvářet démony."

Vůbec se mi nelíbilo, o čem to mluvil.

„Chceš mi tím říct, že ty jsi démon?"

„No, ano. Jsem démon."

„A co to znamená? Jaký je rozdíl, mezi tvým starým já a tím novým?"

„No, ještě jsem nepřišel, co všechno je jinak, s tím budu potřebovat pomoc." Podíval se na kluky.

Najednou se mi strašně zamotala hlava. Podlomily se mi kolena a já spadla na zem. Ležela jsem na boku schoulená do klubíčka a držela se za břicho, protože mě neskutečně bolelo. Rychle jsem dýchala a tiše plakala. (Nepuakej.) Všichni se seběhli okolo mě a začali zjišťovat, co se děje.

„Upír," zašeptala jsem. Simon mě zaslechl a uvědomil si, co mi pomůže.

„Potřebuje krev. Od přeměny ještě nepila." (Napila by se, ale tys jí to zakázal, ty hlavo.)

Philip se podíval po ostatních, pak vzal moji ruku a s pomocí mých nehtů si rozsekl zápěstí. Jeho krev začala kapat na zem. Přiložil mi ruku k ústům a já, jakmile jsem ucítila krev, jsem jeho ruku chytla a začala pít. Přestalo mě bolet břicho a já se uvolnila. Po chvilce se ozval Simon.

„Kori, to stačí."

Nechtěla jsem, ale s vypětím všech sil jsem pustila Philipovu ruku. Přejel si po zranění prstem a ono se stáhlo. Otevřela jsem oči a tichým, roztřeseným hlasem jsem zašeptala: „Děkuju." Philip se na mě usmál.

„Můžeš vstát?" zeptal se mě Simon.

Zkusila jsem se zvednout do sedu. Šlo to docela jednoduše. Se Simonovou pomocí jsem si stoupla. Luke se pak nabídl, že mě odnese na ostrov.

Když jsme na ostrov dorazili, Simon mě vzal do náruče a odnesl mě do postele. Ostatní si šli taky lehnout. Simon zůstal u mě. Seděl na kraji postele, stejně jako předtím. Usmála jsem se na něj. Naklonil se ke mně a políbil mě. (A já jdu hodit šavli~.) Pak jsme ale uslyšeli, jak někdo buší dole na dveře.

„Kdo to zase otravuje?" zavrčel Simon a šli jsme se podívat, co se děje. Ve dveřích stál Mike a byl dost vyděšený.

„Co se děje?" zeptala jsem se.

„Já... On... Luceat... Tenebris..." koktal Mike. Teď jsem si všimla, že má na hrudi drápanec, z kterého tekla krev. (Až teď?) Zaklepala jsem hlavou, protože jsem zase dostala žízeň, a chytila jsem Mika za ruce.

„Klid, uklidni se. Nadechni se a pověz mi, co se děje.

„Tenebris asi nějak musel tvůj útok přežít, protože nás sledoval na ostrov."

Prudce jsem se nadechla.

„A co s tím má společného Luceat?"

„On mě poslal za tebou a sám ho šel zdržet. Ale z nějakého důvodu je Tenebris silnější. Když jsem pro tebe běžel, zaháněl Luceata do rohu mezi domy."