Oheň? Ne, díky.

Tenebris

Po skončení výcviku jsme dostali za úkol si najít učně. Podle Luceata to je jednoduché. Máme se nechat vést svým nitrem a to nás zavede k někomu čistému, který nebude svou moc využívat špatně. Odletěli jsme teda z ostrova a nechali se vést. Já a Philip jsme letěli k mé škole. Dost mě to vyděsilo. Doufala jsem, že nebudu trénovat někoho z mých spolužáků. Ale opak byl pravdou.

Vešla jsem do třídy a vyvalila se na mě vlna vzpomínek. Přece jen, nebyla jsem tam už půl roku. A taky mě zaplavil pach některých mých spolužáků. A mí spolužáci. Někteří se mě ptali, kde jsem byla, ale já jsem si jich nevšímala, protože mě vyděsil jen jeden pohled. Na kluka, kterého jsem podrápala, když jsem mu dala facku. Na tváři měl totiž jasné jizvy po drápech. Viděla jsem, jak jde ke mně. Zašklebil se.

„Kde jsi byla, Kori? Měli jsme strach, že se ti něco stalo."

No to víš, že jo. Ty, a mít o mě strach, nechtěj mě rozesmát, pomyslela jsem si.

„To ti teď nemůžu říct." V tu chvíli jsem si uvědomila, že tohle je můj učeň.

„A proč ne? Je po tobě vyhlášený pátrání."

„A hele, táta si všiml, že jsem zmizela. To, abych mu zatleskala. Ale ne, teď vážně, potřebuju, abys šel se mnou."

„Kam?"

„To ti potom řeknu. Ale teď už fakt pojď, musíme vyrazit."

„Tak fajn."

Vyšli jsme před školu. Tam už čekal Philip i s nějakou holkou. Poznala jsem v ní Ann, která chodila o ročník níž, než já.

Zrovna jsme se chystali, že půjdeme někam, kde bychom se mohli proměnit a vzít učně sebou, když najednou za námi přistál jiný Aret. Já jsem ho nepoznala, ale slyšela jsem, jak se vedle mě Philip prudce nadechl. Chvilku jsem si nově příchozího Areta prohlížela. Byl celý černý, jako já, ale místo „mých" červených očí měl zářivě zelené jako mimozemšťan. (Hm... Hmmm... Kdo by to jen mohl být...) Jeho dlouhé černé drápy škrábaly beton před školou a na krku mu visel černo-zelený přívěšek. Chvilku jsem na přívěšek zírala a pak jsem si uvědomila, že stejný má i Luceat, jen bílo-modrý. (HMMMM...)

Aret promluvil. Jeho hluboký, chraplavý hlas zalézal pod kůži a mrazil. Ten hlas člověka rozklepal a donutil ho bát se jeho majitele.

„Jmenuji se Tenebris a přišel jsem si sem pro učně." (Dat plottwist.)

Začal ve mě bublat vztek, ale udržela jsem ho pod pokličkou. Zato Philip vedle mě zlostně zavrčel. Tenebris se na něj podíval a zašklebil se.

„Ty budeš Philip, viď? Chiara mi o tobě vyprávěla. (Kdo je Chiara? ._.) Byla do tebe blázen. Škoda jen, že ti to nemůže říct osobně."

Philip vedle mě začal vrčet ještě víc a vykročil dopředu. Musela jsem ho chytit a připomenout mu, že s hlavními Elementy si nemáme nic začínat. Tenebris se podíval na mě a já jsem měla pocit, že mě propálí pohledem. Ale vydržela jsem jeho pohled a neuhnula tím svým. Tenebris si mě chvíli prohlížel a potom řekl: „A ty jsi kdo? Tebe neznám." Donutila jsem se ušklíbnout a odpovědět: „Já jsem docela bezvýznamná. Já jsem jen Element ohně."

Tenebris se rozchechtal.

„Ty nejsi Oheň. Oheň byl mourovatý a byl to kluk."

Jeho jednání mě docela urazilo, takže jsem začala hořet. Tenebris se přestal smát a podíval se na mě znovu tím pohledem, kdy má člověk pocit, že bude mít za chvíli místo očí propálené díry. Po chvilce promluvil a jeho hlas překypoval jízlivostí.

„Ty nejsi plnohodnotný Oheň. Kolik ti je? Čtrnáct? Víc ti být nemůže." Nevěřícně jsem ho pozorovala. Pak jsem odpověděla, taky docela jízlivě.

„Mně je devatenáct, Lorde Voldemorte." (Tohle si pamatuju, že mi přišlo strašně vtipný. XD)

Což jsem zřejmě říkat neměla, protože se na mě Tenebris vzápětí vrhnul a chystal se mě asi zabít. (Co asi jinýho?) Já uskočila a proměnila se. Tenebris dopadl na zem a rovnou se znova odrazil. Skočila jsem proti němu a srazili jsme se. On měl bohužel větší sílu a byl těžší, takže mě přilehl k zemi. Snažil se mě kousnout do krku, ale já se bránila a odstrčila ho. Vzápětí jsem se vymrštila na nohy a skočila po něm. Dost ho to překvapilo. Většina Aretů se rozklepe jen při vyslovení jeho jména a nevrhají se na něj. Dopadla jsem mu na záda a zasekla se drápy. Tenebris zavrčel a snažil se mě setřást ze zad, ale já se držela pevně. Zkusil se otočit na záda, aby mě přilehl pod sebou, ale tenhle trik jsem uměla vyřešit. Hned po tom, co se začal otáčet, jsem se odrazila do vzduchu a dopadla mu na břicho, čímž jsem mu vyrazila dech.

Zrovna jsem se ho chystala kousnout do krku, když jsem uslyšela hlas Luceata.

„Tak dost! Jste jak malé děti. Kori, vypadni od něj a uklidni se!"

Naštvaně jsem zavrčela, ale poslechla jsem, protože není dobré zahrávat si s hlavními Elementy, ani s jedním z nich. (S jedním ses právě servala. ಠ_ಠ) Luceat byl dost naštvaný, ještě jsem ho neviděla se zlobit. Díval se střídavě na Tenebrise a na mě a řekl: „Kori a Philipe, odejděte trénovat své učně, a Tenebrisi, ty si vyber svého učně a zmiz!" (A to ho jako Tenebris poslechl taky? Duuude...)

Teď jsem se musela ozvat, protože jsem od přírody zvědavá.

„Chci vědět, kdo bude jeho učněm, protože to teoreticky může být můj spolužák."

Luceat se na mě podíval a já mu pohled upřeně vracela. (A všichni tu na sebe budeme zírat.)

„Tak dobře, ale půjdu s vámi, aby ti Tenebris nic neudělal."

S tím jsem nemohla nesouhlasit, protože jsem měla z Tenebrise strach, ale nechtěla jsem ho dávat najevo.

Šli jsme tedy za Tenebrisem a čekali jsme, koho si vybere. (A zase, to je v pohodě nechal? ಠ_ಠ) Ten se proměnil v člověka, ale viděla jsem ho jen zezadu. Měl černé tričko a džíny. Rozcuchané vlasy mu trčely do všech stran. Vešel do jedné ze tříd a vytáhnul si jednoho kluka na chodbu. Moc jsem ho nevnímala, protože jsem už přemýšlela, jak budu učit svého učně. Při odchodu jsem o něj zavadila pohledem a zjistila jsem, že to je můj dobrý kamarád. Asi o rok starší než já. Zavřela jsem oči a přála si, ať se mu při výcviku nic nestane.

Vyrazili jsme domů. Tenebris letěl na opačnou stranu než my. Snažila jsem se si zapamatovat, kam letí. Když jsme doletěli na ostrov, odvedli jsme své učně do Velké síně i se svými učni. Tam jsme se sešli s ostatními Arety a seznámili je s nově příchozími. Pak jsme je odvedli do jejich domů. Když jsem si šla ten den lehnout, nedokázala jsem spát. Štvalo mě, že tam přišel Luceat. Mohla jsem Simona a Lucy pomstít, ale ne, on mi to pokazil. Nakonec jsem ale usnula.

Okay. Další kapitola za námi. Tentokrát s trochou akce. :D

Co říkáte na Tenebrise? Já osobně ho mám ze všech postav nejradši, ale to je zase kvůli něčemu jinému, co se dozvíte později. :)

Zatím se mějte a ROHLÍK S VÁMI. :3