Oheň? Ne, díky.

Osel a micinka

„Kori?" probudil mě tichý hlas. Něco jsem zamumlala a přetočila se na druhý bok. Někdo mě jemně otočil zpátky. Otevřela jsem jedno oko a podívala se, kdo mě to budí. Byl to Tenebris. Usmál se na mě.

„Proč mě budíš?" řekla jsem rozespale.

„Protože potřebujeme něco vyřešit s Luceatem." To mě dokonale probudilo.

„S Luceatem? Co s ním chceš do háje řešit?" zavrčela jsem.

„Až vstaneš, tak ti to vysvětlím."

„No jo. Vždyť už vstávám," prohlásila jsem otráveně. Tenebris se tiše zasmál a pak vyšel z pokoje, aby mi nechal trochu soukromí. Zalezla jsem do koupelny, rychle se osprchovala a trochu se učesala, protože jsem vypadala jako příšera. Pak jsem sešla dolů do obýváku. Tam seděl Tenebris, Simon a Luceat. Když jsem uviděla Luceata, zavrčela jsem. Tenebris ke mně přišel a usadil mě na gauč.

„Já ti to vysvětlím, Kori, neboj." Podívala jsem se na něj, ale nic už jsem nedělala. Chtěla jsem se dozvědět, co se stalo.

„No, co si pamatuješ ze včerejška jako poslední?" zeptal se mě Tenebris opatrně. Na chvilinku jsem se zamyslela.

„Poslední, co vím, bylo, že jsi mě držel v náručí a já věděla, že umřu. Ale byla jsem až moc klidná na to, že jsem měla pod srdcem katanu," řekla jsem. Luceat se ode mě odvrátil a podíval se se ztrápeným výrazem z okna. Tenebris pokýval hlavou.

„Dobře. Já ti popíšu, co se stalo poté, co jsi umřela. Vypařila jsi se. Prostě jsi se rozpadla v hromadu černých a červených jisker, které odletěly do vzduchu. Luceat se mě pokusil zabít pomocí svých vojáků, ale pak se na nebi objevil tvůj fénix a většinu z nich zabil. Pak přistál přede mnou a změnil se na tebe, ale ty jsi vypadala jinak." Luceat se vyděšeně oklepal a Tenebris taky vypadal trochu zděšeně při té vzpomínce. (Oh c'mon.)

„Jak to myslíš, že jsem vypadala jinak?" zeptala jsem se opatrně.

„Děsivě. Byla jsi bílá jako mrtvola, měla jsi celé černé oči, z pusy ti tekla krev a zuby jsi měla jako žiletky. Chvilku jsi děsila Luceata tím, že jsi se přemístila vždycky před něj, když od tebe utíkal. On se pak sesypal a ty jsi ho chtěla zabít, ale já tě přemluvil, ať ho necháš, že z něj můžeme dostat nějaké informace. On nám řekl, že se neovládá a že něco nebo někdo v jeho hlavě se nás snaží zabít. Že se snaží vyhladit všechny z našeho rodu."

„Jo, to mi něco říká. Rod Mocných, že jo? Abigail, Felix, a tak?"

„Přesně. Tu legendu si pamatuješ?"

„Jo, to si pamatuju. Pak vím, že jsem viděla strašně ostré bílé světlo, a pak si zase nic nepamatuju."

„Tak tam budeme pokračovat. Luceata posedl Felix. Pak tebe posedla Abigail. Felix nevypadal úplně šťastně, že ji vidí. Pak Abigail prohlásila, že ty jsi konečně Aret, který je dostatečně silný ke zlomení kletby. Felix řekl, že to nemůže dopustit, a že ty musíš umřít. Skočil po Abigail, ale ta se vyhnula a pak mu sebrala Luceatovo Světlo, čímž mu na chvíli vysála sílu. Pak jsem jí musel slíbit, že na tebe dám pozor a že spojíme síly spolu s Luceatem a že přijdeme na to, jak zlomit kletbu. Pak opustila tvoje tělo a donutila Felixe, aby pustil Luceata. Já tě pak donesl k Simonovi, protože jsi byla úplně bez energie a potřebovala jsi se vyspat. Já jsem přespal u Luceata a ráno jsem tě vzbudil."

Zamyšleně jsem pokývala hlavou. Takže já jsem vlastně předurčená k tomu, abych zlomila kletbu, řekla jsem si v duchu. (Klišééééééé.) Pak jsem pokrčila rameny. Vlastně, proč ne? Mám ráda výzvy. Podívala jsem se na kluky a usmála se. Pak jsem se koukla na Luceata. Pozoroval mě s dost utrápeným výrazem ve tváři.

„Co ten dlouhý obličej?" zeptala jsem se. Luceat se pousmál.

„Jsem snad kůň?"

„To jsem neřekla," ohradila jsem se.

„Tak proč se ptáš?" prohlásil s úsměvem.

„Že se tváříš, jako bys snědl citron."

„A jak bych se měl podle tebe tvářit?"

„Jak mám do háje vědět, jak se tváří koně?" V tu chvíli už Simon zadržoval smích a Tenebrisovi taky začínaly slušně cukat koutky.

„Já nejsem kůň," rozhořčil se Luceat.

„Tak promiň, osle."

„Osle? Já ti dám osla, micinko," zavrčel na mě Luceat s úsměvem.

„Já nejsem žádná micinka, osle," prohlásila jsem naoko uraženě. V tu chvíli už to Simon s Tenebrisem nevydrželi a oba se rozchechtali. (Vy jste to zkazili. :c) Já i Luceat jsme se tvářili strašně vážně, ale pak jsme se na sebe podívali a taky se rozesmáli. Chvilku jsme se všichni společně tlemili. Ale pak jsme zase zvážněli a začali řešit důležité věci.