"Hope" - (Larry)

"Jsem v pohodě"

Harry

Dokázal bych ti odpustit naprosto cokoliv Lou...  

Ale jednu věc ti neodpustím nikdy.

Za to co si udělal tě budu na do smrti nenávidět.. 

 Víš která to je? 

 Naděje Louisi... 

 Naděje kterou ty si zahodil... 

Naději v nás.. 

 To ti nikdy neodpustím. 

 Ale to ty nevíš... 

 Ani vědět nikdy nebudeš... 

 Protože kdybych ti to řekl nemohl bych s tebou dále stát na jednom pódiu..

 A tím bych ztratil tu poslední kapku naděje, které se na rozdíl od tebe stále držím a nehodlám se jí pustit. 

Víš proč?

Protože tě miluju... 

 A za to nenávidím sám sebe...

Zaklapl jsem svůj deník a s povzdechem ho dal pod polštář. Moje psycholožka, u které jsem byl zatím jen jednou, mi doporučila abych si koupil deník a psal do něj věci, které bych chtěl Louisovi říct, ale on se je nikdy nemusí dozvědět. Ze začátku mi to připadalo jako naprostá blbost ale teď?

Se mi vlastně malinko ulevilo.

"Harry?" ozval se hlas mého blonďatého kamaráda zpoza dveří. "Ano?" zeptal jsem se a šel ke dveřím. "Všichni už čekají v autě tak pojď" "Sakra...trochu jsem se zapomněl" povzdechl jsem si a vzal si ze stolku telefon. "Kolik máme času do koncertu?" zeptal jsem se když jsme šli po schodech dolů. "Uhm...asi tři hodiny" odpověděl a na chvíli mě zastavil.

"Co?" zeptal jsem se nechápavě když si stoupl přede mě. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě přičemž si pečlivě prohlížel můj obličej. "Ptáš se mě na to každý den Ni" "Já vím...ale" povzdechl si a dal mi pramínek vlasů za ucho. "Chci vědět jestli jsi v pořádku" "Jsem v pohodě" odpověděl jsem už tak nějak automaticky.

"I po tom co tady včera byla Danielle?" "Nialle to co bylo mezi mnou a Louisem už prostě není....je to za námi." řekl jsem a chtěl ho obejít. "Harry pro-" "Je mi úplně u zadku s kým si Lewis šuká jasné?!" řekl jsem naštvaně. "Jsem v pohodě"  dodal jsem už klidným tónem a s hlubokým nádechem se kolem něj vydal ke dveřím.

Slyšel jsem za sebou jen tichý povzdech a kroky mířící ke mě. Vyšel jsem z hlavních dveří a šel do auta, které už nastartované čekalo na mě a Nialla. Otevřel jsem dveře a sedl si vedle Liama. "Ahoj" usmál jsem se a připoutal se. "Co ti tak dlouho trvalo?" zeptal se otráveně Louis.

"Musel jsem se trochu upravit...měl by si to taky někdy zkusit, neuškodilo by ti to" řekl jsem s hraným úsměvem a vytáhl si z kapsy svůj telefon na co do auta nastoupil Niall. "Jedeme!" zvolal nadšeně a připoutal se.

Tak jo, napadla mě nová povídka :D WHoow! :D Snad se vám to bude líbit :) 

Tohle byl takový prolog ne prolog :D Ale snad to nevadí :3 

Budu moc ráda za váš názor....jestli to má vůbec cenu psát :)