"Hope" - (Larry)

Mike

Tak jo.

Musím se dát trochu dokupy.

Přece nemůžu stále jen po nocích fňukat nad někým kdo o mě už přece nestojí no ne? Co myslíš Louisi? Mám ti tady zase fňukat o tom jak hrozný život mám? 

Myslím že dneska to oželím.

Dnešek bude můj den.

Ne tvůj.

Ne One Direction.

Ne Danielle.

Ne Briany.

Ani ne Freddieho.

Můj..

A víš co to znamená Lou?

Že si půjdu užívat, třeba do baru.

Tak jak si to vždycky dělal ty...Opiju se, někoho sbalím ALE!

Neudělám takovou hloupost jako ty a sbalím si kluka....kluk je lepší než ženská. 

Nikdy nespi s ženskou když jsi nahadry Lewisi, stačí si zapomenou nasadit gumu a je to.

I když..

Na tyhle rady je asi pozdě co?

Dobře to stačí....zase jsem odběhl k tobě...jako vždycky.

A víš co?

Přivedu si ho sem a rozdám si to s ním ve svém pokoji, který je čirou náhodou naproti tomu tvému. 

Konečně neuslyším já vás...

"Tak jo" nadechl jsem se zhluboka a nasadil si svůj naučený úsměv. Oblékl jsem si černé džíny, na to obyčejnou černou košili a rozešel se z mého pokoje a po schodech dolů.

"Ty někam jdeš?" zeptal se mě Liam když jsem vešel do obýváku kde všichni seděli a koukali na telku. "Jo" řekl jsem monotóně a vzal si z lednice vodu snažíc se nedívat na Louise, který seděl s Danielle na klíně v křesle. 

"A kam?" zeptal se mě Niall a přešel za mnou. "Do baru" odpověděl jsem jakoby nic a opřel se zády o linku na co Louis vybuchl smíchy. "Co je ti sakra k smíchu?" zamračil jsem se a podíval se na něj. 

"Ty a do baru?...to už začali z nebe padat trakaře?" smál se. "Kreténe" odfrkl jsem si a pokroutil nad ním hlavou míříc ke dveřím. "Notak lásko nebuď na něj zlý" slyšel jsem klidný hlas Daniell. Bože jak já je nesnáším!

Zhluboka jsem se nadechl abych po něm nezačal řvát a obul si boty. Někdy byl tak moc těžké držet jazyk za zuby.

"Proč se tak chováš?!" ozval se najednou naštvaný Niallův hlas mířící na Louise. "Taky nemusí pořád sedět doma! Chováš se jak naprostý kretén Tomlinsone! Drž už konečně hubu a nech ho žít!" křičel blonďáček. "Jsem toho zase tolik neřekl ne?" "Neřekl?! Pořád do něj rypeš! Ty! Ten který by měl sakra držet hubu a schovávat se v pokoji!" "Proč bych jako měl?!" "Proč?! Proč?! Ty se ještě ptáš?! Já ti to teda řeknu proč! P-" "Nialle nech toho" řekl jsem dřív než by vzteky vybouchl. "Ale ale ale ugh!" vydal ze sebe, otočil se na patě a šel do svého pokoje.

"Uhm" povzdechl jsem si, věnoval Louisovi jeden smutný pohled a odešel z baráku pryč.

Tohle bylo poprvé co Niall takhle na někoho z nás křičel. Je jako naše dítě...snáší to asi ještě hůř než já.

...

"Uhm" vydechl jsem a přitáhl si Mika k sobě na rty. "Můžeme k tobě?" šeptl mi do rtů na co jsem okamžitě s přiopilým úsměvem přikývl a vzal ho za ruku táhnouc ho zadním v chodem do auta.

"Bude u tebe doma někdo?" zeptal se a přelezl si na můj klín líbajíc můj krk. "Ano ale jsou mi u zadku" vydechl jsem a chytl ho za boky.

"Tak pojď" šeptl jsem když jsme dorazili před dům.

"Páni....máte nádherný dům" řekl s otevřenou pusou a utíkal ke dveřím, které jsem následně otevřel a vtáhl ho dovnitř. 

Jen co jsem za námi zavřel, vyskočil na mě omotávajíc mi nohy kolem pasu. "Tak moc tě chci" zašeptal mi do ucha a vjel rukou do mých vlasů. Chytl jsem ho rukama pod zadkem a nechávajíc si od něj ožužlávat krk jsem se rozešel ke schodům.

"Uhm!" zakňučel jsem když se najednou rozsvítilo světlo a já zastavil před schody. "Co to?" vydechl ten kluk a odtáhl se od mého krku protírajíc si oči. 

"To si děláš prdel Harolde?!" řekl naštvaně Louis stojící v chodbě u světla.