"Hope" - (Larry)

Vrátit čas

Tak moc bych si přál vrátit čas...
Vracel bych ho na ty dny...na dny které jsme strávili spolu...jen my dva...bez zbytečných slov. Jen ty, já, vzájemné dotyky a ticho....ticho ve kterém ani jeden z nás nemohl říct něco čeho by litoval...ani na to vlastně nepomyslel.

Vracel bych ho stále dokola...tak dlouho dokud bych sám sebe nepřimněl  věřit tomu že jsi si ty dny užíval stejně jako já...už bych se nikdy nevrátil do přitomnosti.

Tahle část mého života bude část kterou už nikdy v životě nebudu chtít vrátit zpět....jediné co budu chtít je na ni zapomenout.

Od chvíle Zaynova odchodu jsi se choval odtažitě...chápal jsem to, myslel jsem si že to bylo tím jak moc tě jeho odchod zasáhl...ale to nás všechny....byl jsem hloupý...myslel jsem si jak moc trpíš, ale ty jsi přitom s Brianou lítal po diskotékách...která holka které je přes dvacet nebere antikoncepci? To je tak hloupá?

Jedno se ale zapřít nedá...máš toho nejkrásnějšího syna jakého jsem kdy viděl....a to jsem ho vlastně viděl jen na fotkách. Vypadá přesně jako ty když jsi byl ještě malé neviné miminko, které si myslelo že jeho největší starostí je cucání si vlastního palce.

Určitě si myslíš, a ne jen ty, že tvého syna nenávidím, ale to není pravda...jak by někdo mohl nenávidět něco  tak krásného, nezkaženého životem a se svým vlastním světem nenávidět?

On přece za nic nemůže..

On ne.

Povzdechl jsem si a schoval si svuj deník pod polštář.

Asi bych pro něj měl najít bezpečnější místo.

Svázal jsem si vlasy gumičkou do malého drdolu a vydal se po schodech dolů.

Od toho 'incidentu' v komoře uběhl týden a s Louisem jsem nepromluvil ani jedno slovo.

Spíše se sobě záměrně vyhýbáme....a musím říct že nám  to jde exlecentně.

"Harry?" Ozval se ženský hlas za mnou když jsem procházel chodbou. "Uhm?" Zeptal jsem se a otočil se snažíc se nedívat se na ní jako bych zrovna plánoval její smrt.

Falešně jsem se pousmál a dal si ruce do kapes tepláků. "Vy spolu s Louisem nemluvíte?" Zeptala se a přešla ke mě.

Bože to vážně?!

"Promiň ale  myslím že to je naše věc" řekl jsem jak nejmileji to šlo a otočil se k odchodu. "Já vím ale...vůbec se mnou nemluví, v noci nespí, pořád je zamyšlený a když se zeptám na tebe naštve se a práskne dveřmi...já už nevím co s ním...vy jste byly nejlepší kamarádi...nevíš c-"

"Drž s ním krok...neptej se a místo toho ho tiše obejmi...buď tady pro něj a ho to po čase přejde" řekl jsem tiše a rozešel se do kuchyně.

"Uhm" zhluboka jsem se nadechl a vydechl abych zahnal nevítané slzy.

Už nechci brečet, už nechci být slaboch...nikdy jsem jim nebyl....to až teď, ale už mě to nebaví.

Promnul jsem si obličej a přešel k lednici ze které jsem si vytáhl můj oblíbený džus. Položil  jsem ho na linku vedle už připravené sklenice a otevřel ho.

Tenhle džus má rád taky Louis...ze začátku tohohle všeho kdy jsme byly ještě jen kamarádi říkal jak hnusný je, jak to můžu pít...no když jsme spolu začali tak nějak chodit nechodit říkal že od teď je to jeho nejoblíbenější džus...protože když mě políbil vždycky ho ze mě cítil....řekl že když ho pije myslí přitom jen na mě a moje rty.

"Můžu si taky nalít?" Ozval se Louisův hlas vedle mé na co jsem sebou cukl a otočil na něj hlavu.