"Hope" - (Larry)

Takhle vypadal vždy jen po sexu

" Bože" povzdechl jsem si když jsem se už 2 hodiny převaloval. Nemohl jsem přestat myslet....a ne jen to...od té doby co jsme se 'rozešli' nedokážu pořádně spát. A může za to jen a jen on...protože už tady se mnou není, už si nemám koho k sobě tisknout....narozdíl od něj.

Už zase jsem nad tím přemýšlel...

Rozsvítil jsem si lampičku a vytáhl si deník.

Nemůžu spát....znovu...jako každý den od našeho rozchodu....říkejme tomu tak.

Ale tebe to stejně nezajímá. Ty totiž spát můžeš, nemusíš spát každý den sám....můžeš si k sobě tisknout tělo....milované osoby. Miluješ jí vlastně?

Ale...to je jedno.

Chtěl bych tak moc vědět jestli na mě aspoň někdy večer myslíš....jestli ti taky tak moc chybí naše společné protulené noci...mě totiž ano...chybí mi úplně všechno...

Ale tebe to nezajímá...máš Danielle...se kterou právě teď spíš v jedné posteli hned naproti mému pokoji.

Stará se o tebe tak jako já?

To asi těžko...nosil jsem tě na rukou a to doslova. Miloval si ty chvile kdy jsem tě nosil...Vždycky si se tak krásně zahihňal když jsem tě zvedl do vzduchu a nesl tě pryč.

Miloval jsem tu malinkou sekundu kdy jsi mi vždy věnoval malý polibek na tvář když jsem tě položil zpátky na zem.

V těhle chvílich jsem věděl že mě miluješ...

Ale, čím méně těhle chvil bylo tím méně jsem si byl jistý že ke mě něco cítíš.

Miloval si mě vůbec někdy?

Snad se to jednoho dne dozvím.

Zaklapl jsem deník a vylezl z postele. Protáhl jsem se a vyšel potichu z pokoje míříc dolů po schodech do kuchyně.

Rozsvítil jsem si malé světlo nad dřezem a přešel k lednici ze které jsem si vytáhl džus. "Harry?" Ozval se za mnou mě tak moc známý hlas.

"Hm?" Zeptal jsem se a nalil si do sklenice džus zatímco ke mě mířili tiché kroky.

"Nemůžeš spát?" Zeptal se a stoupl si vedle mě na špičky natahujíc se pro sklenici. "Tady" podal jsem mu jí protože na ní nedosáhl.

"Díky" utrousil suše a nalil si do ní džus. "Dosáhl bych na ní" zamrmlal. "Já vím že jo" řekl jsem potichu a opřel se bedry o linku.

" Proč nespíš?" Zeptal se znovu a vyskočil si na linku. "Co že si najednout tak milý?" Zeptal jsem se a zvedl pohled.

Proč jsem to já kretén udělal?

Naskytl se mi pohled na rozcuchaného Louise, v boxerkách, s načervenalými tvářemi a lehce napuchnutými rty.

Miloval jsem když takhle vypadal...takhle vypadal jedině po sexu.

Sjel jsem pohledem na jeho krk a hruď kde se rýsovali červené cucfleky.

Sklopil jsem pohled a skousl si ret abych nezačal křičet bolestí, která mě v té chvíli udeřila přímo do srdce.

"Jsem milý pořád" řekl s úculkem a napil se džusu.

"Jo...jasně" špitl jsem a nechal po tváři stéct první slzu, kterou jsem okamžitě setřel hřbetem ruky.

"Jdu si lehnout" vydechl jsem roztřeseně a rozešel se co nejrychleji do svého pokoje, kde jsem se po dveřích svezl k zemi a nechal slzám volný průchod.

Proč to musí tak neskutečně moc bolet?