Překvapení

321 30 1
                                    

Když jsme vešli do vnitř tak tam nikdo nebyl,šli jsme dál a najednou na nás všichni vybafli. Byly tady snad všichni Alya,Nino,Juleka i Kim a Max prostě celá třída, ale jeden člověk tady nebyl. Nebyl tu Adrien. Sklopila jsem hlavu a kocour si toho nejspíše všiml, dál mi ruku na rameno a řekl.

,,Děje se něco my lady ?" Koula jsem na něj a musela se pousmát jak vtipnej měl pohled ,,Ne nic se nestalo jen jsem myslela že tu bude jeden .... Ehm ....kamarád jo  kamarád." Potom jsem se bedlivěji rozhlédla.....Podlaha byla z černých dlaždiček se stříbrnými ornamenty, které se leskly na dálku.Všude kolem byli červené a černé balónky s tečkami a zelenými tlapkami.vzadu bylo pódium s mixážním pultem a zpoza jeho vybíhala pára a červený a zelený lasery.Vše tu blikalo.Disko koule vrhala na pódium své odrazy a muzika řvala z obřích repráků.ze stopu na nás padaly konfety různých barev.Ale to nejlepší na té celé párty bylo že opravdu byla věnována nám.Kocourovi a mě.Došlo to tak daleko že jsme viděli i stůl kde byli položený naše kopie masek které svítily ve tmě.byla to šílená ale dost dobrá párty.Kocour:"Tak tohle je dost hustá pařba že ano má lady?".Já jenom parkrát přikývla do rytmu písničky a tančila dál.Kocour mě vzal za pas a hurá na parket.

Celou dobu jsem nepřemýšlela o Adrianovi ale jenom o tom abych si užila tuhle párty.Když kocour tancoval chytil mě za ruku a já udělala otočku.Potom kocour udělal přemet a utíkal směrem na stěnu od které se odrazil zpět na parket.Ohromě jsme si to užívali.Když už bylo půl deváté tak jsem se rozloučila se všemi a vyšla z katakomb.Kocour šel těsně za mnou a vzal mě za ruku a odtáhl pryč z radnice za roh prvního domu co uviděl.Začal:"Ta párty byla fakt hustá co myslíš?"."A víš co radši nic neříkej".Naklonil se ke mě a chtěl mi dát pusu ale já uhla a s naštvaným výrazem na něj pomalu vyštěkla :"čau" a vyhoupla se za okap střechy.Když jsem dorazila domů tak jsem se rozbrečela a ptala se sama sebe:"Proč mi to ten kocour jenom dělá?"."Já ho tam nechtěla jen tak nechat nebo mu ublížit ale může si za to sám.....Nebo já ?".Kocour tam teď ještě stojí a buď je smutný nebo naštvaný.Šla jsem si radši lehnout....a Tikky mě konejšila že to nic nebylo a já usnula.

Marinettin DeníkKde žijí příběhy. Začni objevovat