Marinettin Deník

Pro jednou.......

Moc,moc se omlouváme ale nebyl čas a blá blá blá.........a aby jste nás pak nehetovali že nepíšeme jsem se rozhodla že napíšu pár kapitol sama...... Tak tady ji máte :D Nezlobte se.....

Liftye

Kocour se na mě překvapeně podíval a nakonec nahodil ten svůj "Svůdný" úsměv.Já protočila oči a mistr ho pozval dál.Probírali jsme tu knihu a u toho pily bezový čaj.Potom nás mistr vyprovodil a rozloučili jsme se.Kocour mě popadl za ruku a táhl směrem k Eiffelovce.Já se ale nedala a vytrhla se mu z ruky."Já sama" zašklebila jsem se.Jeho úsměv povadl a sklopil uši.Já jsem to ignorovala a jojem se dostala na Eiffelovku ,po mě i kocour.Sedli jsme si a já se ho zeptala :"Tak jak se domluvíme ?"

Kocourovi se opět rozzářily oči radostí a řekl z vesela :"Co třeba v šest  na střeše hotelu Grand Pari ?"Já přikývla a už chtěla odejít ,ale kocourova ruka mi v tom zabránila chycením mě za loket."Prosím ještě neodcházej"a udělal na mě psí oči....no spíš kočičí.Já nemohla jeho očím odolat a tak jsem své oči protočila a pohodila hlavou.Sedla jsem si zpět na místo a Kocourovi se mihl na tváři ruměnec ? Ne to se mi asi zdálo....."copak Kocourek potřebuje ?" a pohladím ho po jeho hedvábných zlatavých vlasech.On se oklepe a trochu nervózněji řekne "Nechceš...j-jít někdy se m-mnou ven ?"...."Třeba se-se jen tak pro-ojít ?"řekne již celý rozklepaný a rudý jako rajče.Touhle otázkou mě zaskočil.

"nevím co na to říct"řeknu po pravdě a v jeho očích se zaleskne strach a náznaky slz."Ale to neznamená,že bych někdy nešla" řeknu s milým úsměvem na rtech.Jeho zorničky se zvětšily a se slzami v očích mě objal."Kocoure co ti je ?" řeknu starostlivě."Jen jsi mě udělala tím nejšťastnějším Kocourem na světě" řekne ubrečeně.Takže to jsou slzy štěstí ? pomyslím si když v tom mi už mává na rozloučenou a celý rozhozený se odpinkne tyčí od Eiffelovky.Chvíli ho pozoruji dokuď se mi neztratí z obzoru.Já jen vydechnu a zakroutím hlavou s úsměvem na obličeji a se slovy :"Hloupá čičinka"potom odskáču domů,kde se hned uložím ku spánku.

-o týden později-

Tak jo je hodina před plesem a já ještě nejsem připravená.Začnu panikařit a lítat po pokoji jak střelená a Tikky se mě snaží uklidnit slovy :"Mari máš ještě hodinu tak neblbni,v klidu se učeš a oblékni"."Máš pravdu Tikky...co bych si bez tebe počala" řeknu své malinké červené kamarádce poletujíc po pokoji se sušenkou v puse.Jsem připravena a vyrážím na střechu hotelu Grand Pari...kupodivu včas...

V dálce již vidím Kocoura jak na mě vesele mává a já mu kývnu hlavou na pozdrav.Seskočím k němu a on si klekne a políbí mi ruku se slovy :"my lady" a za jeho zádama něco zašustí a vytáhne rudou růži,kterou mi podá.Já pro jednou nedělám cavyky a mile se na něj usměji a růži příjmu.Je to od něj milý ,ale je to pořád jen můj přítel a parťák.Jemně si přičichnu k růži vonící tak sladce až se mi chce tou nádherou omdlít.Ale udržím se na nohou.Kocour mě chytne za pas a jdeme dolů na již očekávaný ples.