Marinettin Deník

Konečný konec,který konečně někdo napsal a dá se číst :D

Ten pocit když se díváte, co za hrůzy jste psali a můžete se u toho hanbou propadnout do země....a ten pravopis :D Tak vám to vynahradím touhle kapitolkou,kterou tenhle amatérský příběh dokončím.Užijte si ji :*

Liftye

Druhý den po hádce s kocourem jsem měla náladu pod psa.Vyhrabala jsem se z té zpropadené postele a hodila něco na sebe.Pomalu jsem ani nevěděla jestli mám na sobě šaty a nebo pytel od brambor.Nu což je víkend a já si mohu dělat cokoli chci.A kdo má jiný názor,pošlu ho do kytiček.Pádem ze schodů jsem se dostala do pekárny,kde mě mamka seřvala za to,že jsem včera přišla domů tak pozdě.Potom byla zase jako med a předala mi vedení nad jejím královstvím...kasou.Takže jsem tam dvě hodiny stála,aniž by si někdo něco koupil.Když jsem si už chtěla dojít pro pití někdo vkročil do dveří a známek oznámil přítomnost mého blonďatého idola.Adrien přišel ke kase a s milým úsměvem pozdravil "Ahoj,Marinette...Chtěl jsem se tě zeptat jestli by si se mnou neudělala dnes ten projekt na nějaký Evropský stát,Nino chybí a sám to dělat nechci...i když ty jsi už s Alyou,že ?"zesmutní a už se chystá k odchodu,když tu mu přistane má ruka na rameni a s milým úsměvem mu řeknu :"Budu ráda...Alya odjela s rodiči na dovolenou,takže jdeš jako na zavolanou"Adrien se usmál,poklepal si na tvář se zamyšleným výrazem a řekl :"Tak co v pět ? To mám po šermu ..."já se v hloubi duše zaradovala a řekla"já vím....."pak jsem si uvědomila co jsem řekla..."T-totiž nevím a jo jo to je dobrý tak v p-pět"a odběhla jsem nahoru...Přece nemusí vědět že mám celý jeho rozvrh v paměti a sepsaný na papíře,který je uložený ve skříni..Aneb každý má ve skříni tajemství(a někdo i kostlivce).

-pět hodin-

Klepot na dveře mi znemožnil soustředění nad Counter Strikem a podělala jsem to.Sakra,kdo to asi...?"Marinette je tu pro tebe návštěva !"zařve mamka a já se plácnu do čela až to zaduní.Vždyť měly s Adrienem dělat ten projekt.Letím dolů a beru Adriena za ruku a letím s ním zpátky do pokoje."Wow,jsi jak vítr a ani si nezakopla"uchechtl se Adrien...Tak ty takhle jo?Hodím po něm polštář a dělám jakoby uraženou.On se ale nevzdává a hází po mě rovnou dvěma polštáři.No po pětiminutové bitvě jsem skončila pod zajmutím Adriena a musela se vzdát.Projekt jsme dělali asi hodinu a pak Adrien vytáhl mobil a dal mi ho před obličej.Byla jsem na něm já jako beruška jak skáču zrovna z baráku na barák."Je úžasná.."vzdychl si..."Víš jak jsem rád,že už se nemusím trápit s tím kdo to je ?"tady jsem zpozorněla a začal se potit."J-jak to myslíš ?"zeptám se opatrně.On mi opět dá mobil před obličej a ukáže prstem na něj"Já to vím Marinette"..Já se zajíkla a zachraptila "C-co víš ?"...Adrien se laškovně pousmál a řekl tajemně"už vím kdo je ta úžasná dívka pod maskou"..."jo,tak kdo to je ? Určitě to je juleka že jo ? já to věděla ....a nebo rose ?...Počkej já už vím je to ..."tady mi dal Adrien prst na pusu a zašeptal"Je to zbytečné,Mari nedělej hloupou...vím všechno"

"A-Ale jak ?"Adrien se opět pousmál,odkašlal si a rukou si projel vlasy.Pak mě vzal za ruku a vzal mě na můj balkon,kde si rozcuchal vlasy a klekl si.Počkat...ten rozcuchaný účes a ty šibalské jiskřičky v očích..."My lady ?"políbil mi ruku a v tu ránu už jsem věděla kdo tu přede mnou stojí a kdo mě objímá okolo pasu."Takže ty jsi můj rytíř na ČERNÝM koni ?"usměju se."To je jen na tobě Bugaboo"a políbil mě.

Tahle noc nám přinesla mnoho.Pravdu,štěstí a hlavně naši lásku,která naše duše konečně osvobodila ze spárů osamělosti.