Marinettin Deník

Starý, známý ..

Řekla jsem ještě rychle kocourovi že vše bude v pořádku a mohla jsem vyrazit. Došla jsem k Julece a to co jsem viděla mě zděsilo. Byla tady snad celá Paříž, ale tohle nebylo normální, protože všichni byli slepí. Začala jsem jednat a za kazdou cenu musím  všechny osvobodit ať to stojí co to stojí. Konečně jsem našla Juleku a začal nelítostný souboj.

Asi po půl hodině jsem už skoro nemohla tak jsem vyvolala ,,Štěstíčko." a do ruky mi spadlo ,,Zrcátko? Co s ním mám tak dělat." hned jak jsem to řekla začala jsem se rozhlížet. Hned jsem pochopila co s tím mám dělat. Vzala jsem Zrcátko pevné do rukou a čekala až na mě Juleka vystřelí. Konečně. Paprsek odrazím tím správným úhlem na Juleku a ten ji oslepí , přijdu k ní seberu ji náramek, rozbiji ho a vyletí akuma, já ho polapím a napravím všechny škody co udělal. Pak řeknu ty kouzelná slova. ,,Kouzelná beruška. " a vyhodím zrcátko do vzduchu a vše se napraví. Už se připravuji vyhodit yoyo a jít za kocourem, ale on mě předběhl a dál mi ruku na rameno. Trochu jsem se lekla, ale ne zase tolik. ,,Kocourku jsem tak ráda že ti nic není. " a objala jsem ho. ,,Nápodobně. Vypadá to,  že mě tu vůbec nepotřebuješ, tak já padám. " ,,Ne." a chytila jsem ho za ruku a objala ho. ,,Já bojovala za tebe." řekla jsem a asi mi to ujelo , protože jsem ho ..... Políbila na tvář! Hned jsem se odtáhla a usmála se na něj a už jsem běžela domů.

Doma jsem si hned vzala deník a začala psát:

Milí deníčku,
Nevím co to do mě vjelo. Že bych měla ráda tu roztomile-drzou kočku. Ne to nejde já miluji Adriena nebo ne? Já už nyní nevím. Kéž by tu byl někdo s kým bych si mohla popovídat. Tikki tím nechci zatěžovat. Co když už ani nemám ráda Adriena. Jsem strašně zmatená. Brzo bude další ples ve škole a já tam půjdu jako beruška, protože to je ples na mou počest. A bude tam i kocour. Kéž by teď nebyl žádný akuma a bych si to mohla urovnat v hlavě. Potřebuji jen čas. Měj se denicku a popřej mi hodně štěstí.

Hned jak jsem to dopsala tak jsem šla do kuchyně. ,,Ahoj mami." ,,Ahoj Mari. Pojď jíst večeře je na stole. " dořekla a já si šla dat večeři. Když jsem dojedla vzala jsem tajně pár sušenek a šla jsem do pokoje spát.

Ráno jsem se probudila a už jsem se netěšila do školy jako obvykle. Tak jsem šla do kuchyně a to co jsem udělala mě moc netěšilo. ,,Mami mě je nějak šoufl." a nasadila jsem pohled aby to bylo přesvědčivé. ,,No nevypadáš nejlépe. Tak dnes zůstaneš doma v posteli. My s tatínkem jedeme na celý den pryč,  tak oběd budeš mít v ledničce. " řekla mamka a já šla do pokoje.....

Dokola jsem si říkala:"Mari... Pusa na tvář nic neznamená a nikdy nebude"
Tahle věta mě v celku uklidňovala. Druhý den před školou jsem potkala Alyu a začaly jsme si povídat. V tom přijela černá limuzína a z ní vystoupil slavný Adrien Agrest. Alya šeptla na Mari a otočila ji:"Tak a už jde zamávej mu"já jsem mu jen krátce zamávala, usmála se a obrátila se zpět k Alye. Adrien mířil k nám.Adrien s úsměvem na tváři a dobrou náladou k nám prišel a zeptal se :"ahoj holky, nevíte kde je Nino ? "Alya se už nadechla pro odpoveď ale já ji předběhla a řekla:" včera mi Nino poslal SMSku že dnes nepříjde"Alye spadla pusa a na Adrienovi bylo znáť žeho to také zaskočilo nicméně se zamyšleným oblićejem odešel do třídy. Jakmile se vzdálil tak Alya potichu na mě vyhrkla:"Mari jsi v pohodě"já na ni mávla že jo a popadla ji za zápěstí a odtáhla do třídy. Tam jsme se usadili a vyčkávali na učitelku. Celý den mě Adrien pozoroval a já nevím proč ale ignorovala jsem to. Po škole mě Adrien zastavil a já se na něj mile usmála:"co potřebuješ Adriene ? ".