Ploužák

303 25 9
                                    

Sešli jsme dolů po schodech až do obrovské místnosti plné hudby a divokého tance.Všude byla výzdoba na náš styl a já se cítila jak v ráji.Kocour mě vyzval k tanci a já tedy souhlasila.Tančili jsme a tančili dokuď jsme tam nezbily úplně sami s DJ tedy Ninem.Nino dohrával poslední písničku a my se stále cítily plní energie.Kocour potom zašel za Ninem a něco mu pošeptal.Nino kývl a dal Ploužák.Chytnul mě za boky a já jej za ramena.Bylo to nádherné.Reflektory mu rozzářily oči a vypadaly zelenější než obvykle.Písnička pomalu končila a on se ke mě naklonil.Já ale uhnula a utekla pryč.Nechala jsem tam stát pokleslého Kocoura s slzami v očích.Bylo mi hrozně.

Nejradši bych zalezla pod peřinu a už nikdy nemusela vylézt.Utíkala jsem napříč chodbou a najednou za sebou uslyším kroky.Zrychlím v tempu a ten někdo také zrychlí.Nakonec mě chytne za loket a tím mě zastaví.Vyjeknu, protože se leknu a otočím se.Byl to nikdo jiný než Kocour až na to, že slzy mě neustále v očích."Kocoure já..já "."Tak mi to tedy vysvětli !"zakřičel na mě až to bylo slyšet celou budovou."A co ti mám vysvětlit ?"zeptala jsem se ho opatrně.On už trochu tišeji ale stále rozlícený řekl "Co je na mě špatně ......".."Ach Kocoure to ale není tak že by jsi byl špatný ale já již někoho miluji...."řeknu ještě opatrněji než předtím.Kocour se narovná a řekne ..."Aha tak někdo jiný jo ?"a já poslušně přikývnu."jak se jmenuje ?"....vyštěkl na mě Kocour."To ti může být jedno" obořím se a chci odejít ,ale on mě opět zachytí a otočí si mě směrem na něj."Nepustím tě dřív dokuď mi neřekneš jeho jméno"

teď už se naštvu a smetu mu jeho ruku z mého předloktí a vydávám se rázným krokem k východu.On mi ale zastoupí cestu a povídá mi do očí "Kdo ?"....Já si povzdechnu a zakřičím na něj "Adrien ! Adrien Agrest ! slyšíš a už mě nech ! A ať tě ani nenapadne mu zkřivit sebemenší vlásek na jeho hlavě" a nasupěně jsem odešla a práskla dveřmi.Ještě než jsem úplně odešla podívala jsem se okýnkem dovnitř....Sesunul se k zemi a brečel.Bylo mi ho líto ,ale naštval mě a odešla jsem domů.

Marinettin DeníkKde žijí příběhy. Začni objevovat