Why? [JBFF]

3. "Je to ona?"

 Tuhle část bych chtěla věnovat @Swietties :) Hrozně moc děkuju za komentáře a pozbudivý slova!

Probudila jsem se jako každé ráno. Na štiplavou bolest kdekoliv po těle. Překvapení, pro mě bylo, když jsem se probudila na zemi jen ve spodním prádle. Podívala jsem se na svoje tělo a slzy se mi začaly hrnout do očí. Všude jsem měla modřiny a to i na místech o, kterých jsem snad ani nevěděla. Všude jsem měla krev. Moji pozornost upoutalo moje stehno, které bylo celé pořezané. Pořád mi z toho tekla krev a každý řez byl hlouběji a hlouběji. Nedalo se na to dívat. Vypadalo to strašně. Mirranda se na mě usmívala a každý moment, každý pohyb, který jsem udělala, každou sekundu co jsem tam ležela, si užívala a vypadalo to, že chce, aby jí tahle vzpomínka zůstala navždy. Klekla si k mé hlavě a palcem mi setřela slzy. No, stále jsem brečela, ta bolest byla nesnesitelná.

Usmívala se na mě a za chvilku přišel Mike. Chvilku se zděšeně díval a pak se začal usmívat jako sluníčko. Párkrát si do mě kopl a potom oba odešli. Ještě chvilku jsem tak ležela a snažila se vzchopit. Když jsem se konečně postavila, rozeběhla jsem se do koupelny a vyklopila veškerý obsah mého žaludku. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a vlezla o sprchy. Smyla jsem ze sebe všechnu tu krev a špínu. Snažila jsem se ignorovat tu bolest, ale pár výkřiků se nedalo udržet. Obmotala jsem kolem sebe ručník a šla do pokoje se oblíknout.

……………

Posledních pár týdnů si nic nepamatuji. Každý den byl jako zkopírovaný. Bolest, zem, spodní prádlo, jakékoliv rány a další věci. Snažila jsem se jíst aspoň to, co jsem dostala, ale veškeré jídlo vždy skončilo v záchodové míse. Od “rodičů“ jsem dostala nové oblečení. Bylo podobné tomu starému, jen bylo čistší a voňavější. Rozčesala jsem si vlasy a sešla schody dolů. Z ledničky jsem si vzala jogurt, který jsem měla dovolený. Vzala jsem ho nahoru a lehla si na postel. Tahle chvilka byla výjimečná. Nikdo mi v tuhle chvíli neubližoval a nic mě nebolelo. Teda pokud jsem se nehýbala. Myslela jsem si, že by se to mohlo změnit a mohlo by to být lepší.

 Z přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Okamžitě jsem vyskočila z postele, což jsem maličko olitovala, když mi vystřelila bolest do celého těla. Rozběhla jsem se ke dveřím, protože tohle je moje práce otvírat dveře, uklízet a podobně, prostě jsem služka.

Zarazila jsem se, když jsem u dveří viděla Mirrandu jak se s někým baví.

„Promiň mami“ mami.. divné oslovení pro někoho, kdo vás bije, mučí a zjednodušeně vás nesnáší. Musela jsem si na to zvyknout. Mirranda s Mikem nesnáší, když je oslovým jménem. Oba dva si dávají potom mnohem víc záležet, abych trpěla. Otočila se na mě a přísahala bych, že se vyděsila. Vlastně se ani nedivím.

Trochu odstoupila od dveří a já konečně spatřila, s kým se to tam baví. Byl to nějaký kluk? Tipla bych mu tak 19. Měl nagelované vlasy, černé brýle a oblečení, na kterém bylo znát, že nebylo levné. Na chvilku se na mě podíval a vyvalil oči. Zavrtěl hlavou a znovu se koukl na Mirrandu. Zabouchly se dveře a já čekala, co se stane. Zabije mě? Ne to ne. Neměli by potom hračku. Čekala jsem na nejhorší, ale ona se na mě jen výhružně podívala a beze slova kolem mě prošla. Čekala jsem všechno, ale tohle doopravdy ne.

Rozrazily se dveře od mého pokoje a v nich stál Mike. „Jenn? Nemůžu najít peněženku. Koukni se po ní a můžeš i kolem domu, ale dál ne. Jestli něco zkusíš, budu tě hledat a bude to horší, to se spolehni!“ Třískl dveřmi a odešel.

Vstala jsem z postele a hledala jsem všude možně. Šoupala jsem s veškerým nábytkem a pořád jsem ji nemohla najít. Poslední možnost. Jít před dům. Koukala jsem se všude kolem, až jsem se zastavila u vchodu, kde se v trávě rýsovalo něco jako peněženka. Vzala jsem ji do rukou a běžela za Mikem.