Why? [JBFF]

8. "Ale, ale.."

„Kleknout!“ zařval na mě, jako kdybych od něj byla míle daleko a já věděla, že tohle už nezvládám.

Stála jsem tam a s uplakanýma očima se dívala do těch jeho.  Šlehaly z nich plameny a zlo. Nechtěla jsem udělat, to co řekl. Chtěla jsem utéct pryč od toho všeho. 

Jeho noha na mé holeni mě přinutila k tomu se sehnout a chytit se za ní. Podkopl mi druhou nohu a já se zkácela k zemi. Seděla jsem na místě se sklopenou hlavou a tiše vzlykala.

„Rozumíš? Klekni si!“ Zařval znova a já uslyšela cvaknutí. Chvilku jsem přemýšlela, co to mohlo být a potom mi to došlo. Téměř okamžitě jsem si klekla a koukala na něj, jak na zjevení. Očima jsem kmitala z obličeje k jeho ruce a naopak.  Srdce mi bilo jako snad nikdy. Hrozně jsem se bála.

„A co ty mami?“ Zvedla jsem k ní hlavičku a rozhoupala naše spojené ruce.

„Co já?“ Trošku se zasmála a pokračovala v cestě parkem.

„Miláčku, co by se mnou mělo být?“ Nadzvedla obočí a já se koukla před sebe, kde jsem uviděla velký stánek se zmrzlinou.

Začala jsem jí tahat za ruku, když se jen zasmála, chytila jsem jí i druhou rukou za rukáv a zatahala jsem silněji.

„Jennifer, zlatíčko? Nekoupím ti zmrzlinu“ Začala se smát a já se jen uraženě zatvářila a složila svoje ručičky na hrudi.

„Proč ne?“ Udělala jsem na ní ty nejroztomilejší oči, který jsem uměla a obejmula jsem ji nohu.

„Protože je zima.“ Pustila jsem ji a zamračila jsem se.

„Vždyť je červenec.“

„Já vím, a proto si jdeme koupit zmrzlinu.“ Sehnula se ke mně a prstem mi cvrnkla do nosu. Hned jsem se rozzářila jako sluníčko a utíkala jsem ke stánku.

„Jenn stůj!“ Maminka za mnou křičela a já hned poslušně zastavila, protože jsem chtěla velkou porci.

Během chvilinky jsem už držela v ruce kornout s dvěma kopečkama zmrzliny. Chytila jsem mamku za ruku a pokračovala v cestě na hřbitov s ní.

„Jsme tu.“ Usmála se na mě a já se už koukala na kámen s tatínkovo fotkou.

Podívala jsem se zpátky na maminku, která hned jak zaregistrovala můj pohled na ní, si setřela hřbetem ruky stékající slzy po její tváři. Chtělo se mi taky brečet a ještě víc, když jsem viděla jediného člověka, kterého mám, jak pláče.

„Maminko, neplakej.“  

Klekla si na bobek a já si okamžitě stoupla mezi její mírně rozkročené nohy a vrhla se jí kolem krku. Chvilku jen tak seděla a pak obmotala ruce kolem mého drobného tělíčka. Hladila mě po zádech a mě stékaly slzičky na její rameno. Najednou se ode mě odtáhla a chytla mě za ramínka.

„Jennifer, my budeme vždycky spolu ano? Budeme spolu všude chodit, budeme dělat všechno, co budeš chtít, uděláme si krásný život. Budeme jen ty a já dobře? Nikomu nedovolím, aby ti ublížil a nedovolím, aby si byla někdy smutná. Jsi to jediný, co mám, jsi to jediný, co mi zůstalo. Jsi moje všechno! Miluju tě ano Jennifer? Budeme navždy spolu!“

Ukápla mi další slza při téhle vzpomínce.

Znovu mě chytl za vlasy a zaklonil mi hlavu. Ucítila jsem studenou věc na mém krku, kterou jsem doufala, že nepoužije. No asi by ji nedržel jen tak v ruce. Nožem mi přejížděla přes krk, ale bez toho aby se mi snažil zarýt do kůže. Zastavil na jednom místě a nůž mi trochu přitlačil ke kůži. Trošičku jim začal kroutit na jednom a tom samém místě. Nedovolím, aby ti ublížil…

„Poslouchej ty malá kurvo, budeš mě poslouchat nebo víš, co tě čeká.“ Zaryl mi ještě maličko víc do kůže a mě začala pomalu téct krev.

Odstoupil ode mě, odhodil nůž a začal si rozepínat zip u kalhot. Slzy nešly zastavit a já už tu víc, být nechtěla. Koukla jsem se směrem, kam nůž dopadl a byl jenom malý kousek od mého stehna. Rukou jsem se natáhla po rukojeti, ale zastavil mě tvrdý náraz na mou ruku. Ten idiot mi šlápl na ruku?

„Ale, ale. Nůž bys chtěla? A co bys s ním dělala?“ Přiblížil se k mým rtům a mě se začalo dělat zle. Přisál se mi na ně a potom si silně zahryzl do dolního rtu. Hned jak se odtáhl, jsem si utřela pusu a na své ruce jsem viděla krev. Už ani nevím, proč se tak divím.

„Otevři pusu!“  Kroutila jsem hlavou ze strany na stranu a dala si ruku před pusu. Štiplavá bolest na mé tváři mě donutila ruku z pusy sundat a nezbývalo mi už nic jiného než poslechnout. Nedovolím, abys byla smutná…

Zastavil mě zvuk dveří od auta. Koukla jsem se na Mika, který se téměř okamžitě začal oblíkat a já tím pádem byla volná? Tohle se mi ještě v životě nestalo.

„Vypadni.“ Zašeptal skoro až neslyšitelně a já se celá šťastná vypařila do svého pokoje. Stále mi tekla krev z rány na krku a tak jsem si to šla umýt a obvázat nebo zalepit.

Vylezla jsem znovu na balkón a koukala se na oblohu. Bylo krásně. Prohlížela jsem si mraky a ptáky, kteří si tam jen tak polétávaly. Přemýšlela jsem, jaký to asi je létat. Chtěla bych mít křídla, které by mě odnesly kamkoliv bych chtěla.

Přemýšlela jsem nad Clary. Chci aby to dneska vyšlo, ale když vím, že Mike nedostal to, co chtěl je schopný si ke mně klidně dojít, protože jak už mi několikrát připomínal, vždycky dostane to, co chce.

****

Je 23:30 a já už mám sbalených těch pár věcí. Je to vlastně jen kartáček, hřeben, nějaké to oblečení a to nejdůležitější dopis od rodičů, který mi napsali ani nevím kdy, ale daroval mi ho takový hodný pán, který mě sice potom odvedl do dětského domova, ale hodný byl.

Všechno probíhalo skvěle. Mike s Mirrandou si mě vůbec nevšímali a nejspíš si mysleli, že už spím. Všechny moje myšlenkya iluze se rozplynuly, když se rozrazily dveře od mého pokoje, ve kterých stál už na 100% opilý Mike. Jak jinak než s nožem v ruce.

Vrhnul se na mě a začal mi sát krk. Roztrhal mi všechny věci, co se vyskytovaly na mém vychrtlém těle, které vypadalo spíše jako exponát kostry v muzeu.

„Budeš moje.“ Přecedil mezi zuby a násilně do mě vniknul.

Bylo mu jedno, jak moc trpím. Přirážel tak tvrdě, jak jen mohl, že jsem myslela, že mi něco udělá. Zrychloval na tempu, které bylo už přímo vražedné! Začínalo se mi míhat před očima, chvílema jsem viděla jen tmu. Přirazil do mě naposledy a zajel do mě až po kořen takovou silou, že jsem vykřikla snad na celé město. Utišila to ovšem jeho ruka na mé puse. Vytáhl ho ze mě a já měla pocit, že už se v životě nepohnu.

Vstal z postele a stál už u dveří. Podíval se na mě a já jen bezhybně ležela na posteli. Vrátil se ke mně a to bylo to poslední, co jsem chtěla. Lehl si nade mě a něžně a pomalu ho do mě znovu zasunul. Začal se pomalu pohybovat, ale to by nebyl Mike, kdyby samozřejmě znovu nezrychlil. Přirážel ještě tvrději a rychleji než před tím a já znovu přestávala ztrácet vědomí. Ještě chvíli přirážel a já už o ničem nevěděla….

Néé nemůžu jí dát pokoj :D Omlouvám se, že je pozdě, ale snažila jsem se aby byla dlouhá a chci vám hrozně poděkovat k tomu čeho jste dosáhli v minulý části..úplně WOW:OOO

Pro další 40 votes? Zkusíme :D a 8 komentářů? Jinak nejhezčí má opět další část:))

Love U so much! -Betts