Why? [JBFF]

10. "Kam si myslíš, že jdeš?"

Chyby opravím zítra:) příjemné čtení:)

„Auuu“ Zastavila jsem se.

V tu chvíli jsem se zhroutila. Všechny myšlenky na to, že bych mohla být konečně na svobodě, se v mžiku rozplynuly.  Koukala jsem na krvácející rameno a začala brečet.

„Clarriso? Já se moc omlouvám, jsi v pořádku?“ Teče jí krev z ruky, ale jistě Jenn bude v pořádku. Sama sobě jsem si zanadávala a koukala na Clary, jak se snaží stlačit ránu.

„Za co se mi omlouváš? Nemůžeš za to!“ rozhodila rukama, což způsobilo hlasitý křik.

Koukala jsem se do její uslzené tváře a s velkým povzdechem jsem ji něžně vzala za loket a táhla ji směrem k nemocnici. Teda pokud vím, tak by to měl být správný směr.

„Kam si myslíš, že mě táhneš?“ Trochu sebou cukla, čímž se dostala z mého sevření.

„Do nemocnice?“ 

„Já ale nejdu do nemocnice.“  Upevnila stisk na svém rameni a rozeběhla se. „Jenn utíkej!“ Řvala na mě, jako kdybych byla hluchá a až když jsem se otočila, jsem pochopil proč.

Mike vycházel celý rudý ze dveří a já se rozeběhla, jak nejrychleji jsem uměla. Moje drobné tělo se pohybovalo a moje kolena se podlamovaly.

„Tudy!“ Podívala jsem se na Clary, která zabočovala do nějaký uličky, kam jsem následně doběhla i já.

„Vždyť je to slepý.“ Rozhodila jsem rukama a zoufale se otočila na druhou stranu.

„Mám vás! Ty sis myslela, že mi utečeš?“ Na chvilku se podíval na zbraň, kterou si obtočil kolem prstu a s posměšným smíchem se kouknul na mě a na Clarris.

Otočila jsem se na Clary, která se opírala o nějaké dveře a hrozně kňučela. Nedivím se jí, nevím co bych na  jejím místě dělala. Překvapilo mě, když vzala za kliku a dveře se otevřely. Snažila jsm se na sobě nedát nic znát, když v tom.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

(To bych vám neudělala:D)

..když v tom zazněl výstřel. Silně jsem si oddechla, když mi kulka proletěla přímo nad ramenem.

Najednou mě Clary strhla za ní a najednou jsme se ocitly v nějaké velké budově. Byl to spíše sklad nebo něco takového. Táhla mě za sebou snad přes celou tu obrovskou budovu, až jsem před sebou uviděla asi šestery dveře a přesně těmi druhými z leva mě vytáhla na rušnou ulici.

Lidé chodili kolem nás a zhnuseně se na mě dívali. „Pojď Jenn, jdeme domů.“

„Domů?“ Trochu udiveně jsem se na ni podívala a zaklonila hlavu.

„Ty sis myslela, že ti pomůžu utéct a pak budeš spát na ulici? Pojď prosím tě mamka už je na tebe celá natěšená.“ Dala se do kroku a já s otevřenou pusou sledovala každý její krok.

„M-m-mamka?“  Koktala jsem. Zase.

„Určitě jsi to slovo slyšela, ale jestli ne, tak ti to ráda vysvětlím.“  Trochu si popotleskla a poposkočila. V obličeji vypadala jako rozzářený sluníčko až jsem se nad tím musel usmát.

„Víš Clarry, jsi hrozně hodná, ale já to nemohu přijmout. Přináším jenom samé problémy a lidi dokonce odpuzuju. Podívej, jsi se mnou ani ne hodinu a máš postřelenou ruku a Bůh ví, co by se dělo dál. Jsi opravdu výjimečná, ale já to nemůžu přijmout, nezlob se.“ Otočila jsem se a pokračovala v chůzi na druhou stranu.

Vím, je to o ničem a je to krátký, ale už jsem chtěla něco přidat :D

Čím delší a krásnější komentáře tím dřív máte část a počet votes ukáže jak bude dlouhá:))

Hope U like it! –Betts <3333