Why? [JBFF]

7. "Chci ti pomoct."

Věnováno  @JustErni  :))) Jak jinak :D

A jenom se omlouvám, jestli jsem vás zklamala, že je Justin slavnej, ale stejská se mi po těch příbězích, kde slavnej je. Příjemný čtení :D

Z pohledu Jennifer:

„Jennifer? Jennifer Hastings? Jsi to ty?“ usmívala se na mě ta tvář, která mi dala aspoň malinkou naději o tom, že nejsem jen špína, kterou každý odhodí.

„A-Ahoj Clary.“ Vykoktala jsem ze sebe, protože mi pořád nesedělo, že se mnou někdo mluví.

„Co tu děláš?“ Vyhoupla se na špičky a potom dopadla zase zpět na celé chodidla.

„Mir..teda mamka mě poslala na nákup.“ Nepatrně jsem zvedla koutky, ale podle výrazu, který měla Clarris v obličeji, to asi nevypadalo moc dobře.

„Pojď, půjdu s tebou.“ Natáhla ruku mým směrem a já sebou automaticky cukla. „Jen tě doprovodím. Mám to cestou ke mně domů.“ Usmála se na mě a já popošla o krok vpřed.

Jemně mě obejmula kolem ramen a popostrčila mě dopředu na cestu. Bylo to zvláštní jít s někým koho pomalu neznám a ještě zvláštnější bylo, že mi to vůbec nevadilo. Chtěla jsem být s ní a nevracet se domů. V podstatě jsem znala jen její jméno, ale to jak se ke mně chovala, bylo příjemný. Naposled jsem takové zacházení zažila, když mi byly 4 roky a to už je dávno.

Pořád mi něco povídala a já se někdy konečně po dlouhé době upřímně od srdce usmála. Bylo to fajn ji poslouchat, ale zároveň mi bylo do breku, když jsem si uvědomila, že tohle všechno, co zažila ona, já nikdy nezažiju. Můj myšlenkový pochod přerušila jedna otázka, u které jsem doufala, že zde nikdy neproběhne.

„Jenn víš, je všechno v pořádku?“ Trochu se zamračila a koukala na mě takovým zvědavým pohledem.

„Je.“ Usmála jsem se, aby to vypadalo přesvědčivě a potom se okamžitě koukla na Clary, která si jen hlasitě povzdechla.

„Takže to mám brát tak, že jsi hrozně nešikovná, no vlastně úplně blbá a praštíš se o všechno o co můžeš, všude kam je to možný a stává se ti to v podstatě furt a to, že si tak vychrtlá je tím, že jsi tak strašně moc vybíravá, že skoro nic nejíš a ty jizvy všude po rukou jsou z toho, že vždycky, když něco krájíš nebo děláš něco s nožem, tak se řízneš a nebo si třeba holíš ruce, protože je máš hrozně chlupatý a pak to takhle dopadá?“ Pozorně jsem poslouchala celý její dlouhý monolog, který mě doopravdy rozesmál.

Zhluboka jsem se nadechla a sklopila hlavu. „Řeknu ti to jindy, ano?“ koukla jsem se na ní takovým pohledem Prosím neřeš to.. a ona jen zdvihla ruce jako, že se vzdává.

Koukla jsem se na hodinky a trochu jsem ztuhla. To nestíhám.

„Clary promiň, ale já chvátám. Musím už běžet a děkuju.“ Usmála jsem se a už jsem se chystala vyběhnout, ale zastavil mě pevný stisk na mém zápěstí. Trochu jsem zasyčela, protože jsem tam měla modřiny a čerstvý rány od žiletky.

„Promiň, já ti nechtěla ublížit, ale poslouchej mě.“ Přitáhla si mě k sobě a natáhla se k mému uchu.

„Dneska večer, buď připravená. Sbal si všechno, co potřebuješ a já tě budu čekat pod balkonem jako tehdy, ano? Chci ti pomoct. Prosím udělej to, tohle si nikdo nezaslouží. Nevím pořádně co se děje, ale vím, že už tam déle zůstat nemůžeš. O půlnoci buď na balkóně a já ti pomůžu se zbavit toho všeho.“ Hned jak to dořekla, mi pustila ruku a mě se do očí nahrnuly slzy.

Někdo mi chce pomoct a to pro mě hodně znamenalo. Byla jsem šťastná, ale zároveň smutná, protože vím, že tu není šance, aby se to podařilo. Mám 3 minuty a už vím, že není možný, abych to stihla, rychle jsem vyběhla, i když asi zbytečně, ale za pokus nic nedám.

Nečekaně, jsem to nestihla. Mám 5 minut zpoždění a bojím se vejít dovnitř do domu. Bojím se, že už odtud nikdy nevyjdu. Pomalu jsem chytla kliku a otevřela dveře.

„Kde jsi byla, tak dlouho?“ Téměř okamžitě při mně stál Mike a mně se podlamovali kolena.

„Já-já jsem se zdržela. Byla tam velká fronta.“ Nemohla jsem se pořádně nadechnout. V hlavě mi probíhaly všechny verze, co by se mi mohlo stát.

Probodával mě pohledem a přistoupil ke mně ještě blíž. Tisknul se mi na tělo a mě to čím dál tím víc znervózňovalo. Měla jsem strach.

Chytl mě vzadu za vlasy a zatahal mi za ně. Automaticky jsem zaklonila hlavu, aby to tolik nebolelo. Slyšela jsem Mikův smích a vůbec e mi nelíbil.

Ucítila jsem jeho rty na mé pokožce na krku. Začal mě tam dravě hryzat a sát a mně se znovu spustily slzy. Rty se dostal až k mému výstřihu a chytl jedno moje prso do dlaně. Začal ho různě mačkat a tahat za něj. Bolelo to. Všude mi zanechával polibky a potom toho nechal. Pustil mi vlasy a usmál se na mě. Palcem mi přejížděl po tváři a tím mi setřel i pár slz, stékajících po mém líci.

„Kleknout!“ …..

Tramtadadá :D další část :)

Dáte 30 votes a 5 komentářů pro další? Kdo bude mít nejhezčí koment je mu věnovaná další část:)

Hope U like it -Betts