Why? [JBFF]

9. "Pojď"

Chyby opravím zítra..příjemné čtení!:')

Tma….Byla všude kolem mě a přede mnou se míjely záblesky mé minulosti. Většina byla šťastná , ale  jenom většina.

„Budeme navždy spolu…“

------

„Jennifer, poběž nebo tam budu první.“ Podívala jsem se na svoje botičky a potom na tatínka, jak běží směrem k jezírku.

„Néé.“ Křičela jsem za ním a svoje nožičky dala do pohybu. „Já tam chci být první.“

Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla a snažila se ho dohonit. Běžely jsme do kopce a tatínek byl pomalu zadýchaný. Byla jsem u něj blíž a blíž a moje rty se roztahovaly do obrovského úsměvu.

„Už nemůžu.“

„Tatí to zvládneš, už jenom kousek.“ Stále jsem běžela a během chvilinky se ocitla u stromu, u kterého jsme si určili cíl.

„Jsem první.“ Radostně jsem zajásala a se zvednutýma rukama si povyskočila do vzduchu.

„No jo ty potvoro.“ Rukou mi prohrábl vlasy a já se na něj jen uraženě podívala.

------

„Mamí?“ hledala jsem ji snad po celém domě, až jsem ji našla stát u linky. „co je to sex?“

Maminka vyprskla vodu, kterou pila snad po celé kuchyni. Trošičku se zasmála a pak si klekla přede mě.

„Jenny? Kde jsi to slyšela?“ Znovu se uchechtla a pohladila mě po mých dlouhých vlasech.

„Tatínek říkal, že by potřeboval nějakej sex.“ Pokrčila jsem rameny a šťastně se jí zadívala do očí. „Chtěla jsem mu pomoct, protože byl smutný.“ Sklopila jsem hlavičku a dívala se do země, kde byly kapičky vody.

„Wille!“ Se smíchem volala maminka na tatínka.

„Ano drahá?“ S velkým úsměvem na tváři k ní přicupital a ona na něj s trošku vražedným pohledem.

„Ty jsi říkal, že potřebuješ sex? Jenny mi to přišla říct.“ Složila si ruce na hrudi a trochu přikývla.

S vykulenýma očima se kouknul na maminku a potom na mě. Trochu pootevřel pusu a hned co se kouknul zpět na maminku, ji zavřel. Usmál se takovým vítězným úsměvem a podíval se na mě.

„Ale kdepak, Jennifer se musela přeslechnout. Já říkal, že potřebuju pexeso, protože si ho chci s naší malou holčičkou zahrát.“ Maminka ho bouchla do hrudě a oba se zasmáli a já nadšeně poskakovala.

------

„Nesmíš!“ rozduněl se mi v hlavě hlas, který jsem v životě neslyšela. Tedy hlas jsem znala, ale ten tón hlasu ne.

„P-p-proč?“ Zvedla jsem hlavičku, tak abych mu viděla do obličeje.

„Protože jsem to řekl!“ Ohnul se a vzal mě za tričko.

„A-Ale ty máš být hodný.“ V mých očích se začaly objevovat slzičky a já přes ně pomalu neviděla.

„Jo, já mám být hodný, ale nejsem.“ Dal mi ruku na tvář a pak s ní švihl.

Moje slzy se draly na povrch a já si hladila mojí opuchlou tvář.

------

„Tati, ale já tam nechci.“ Jeho ruku jsem stiskla nejpevněji, jak jsem mohla.

„Jenny, ale ty tam musíš jít.“ Kouknul se na mě s nadzvednutým obočím a já se musela zasmát.

„Jennifer čemu se směješ?“ Svoje obočí spojil a já se musela začít smát ještě víc.

„Jsi srandovní.“  Pustila jsem jeho ruku a rozpřáhla ruce. Tatínek se sehnul a během chvilinky jsem se ocitla v jeho náruči.

„Já jsem srandovní?“ Zasmál se a začal různě pohybovat svým obočím nahoru a dolů.

„Mám tě ráda tatí.“ Vzala jsem jeho tváře do rukou a vlepila mu malou pusu.

„Já tebe taky zlatíčko.“

------

Probudila mě náhlá a rychlá bolest na břiše.

„No sláva. Kurvička se nám probudila.“ Nahnul se nade mě a zuby mě popotáhl za dolní ret.

„Dobrou noc.“ Vstal z postele a já dál brečela.

Koukla jsem se na hodiny a bylo půl druhé. Zmeškala jsem Clary. Vstala jsem celá ubrečená z postele a hned jsem se skácela k zemi, když mě zasáhla nehorázná bolest do mého podbříška. Snažila jsem se ignorovat náhlou nevolnost a ukrutnou bolest a jako tučňák jsem se dobelhala na balkon.

Rozhlížela jsem se všude možně a zahlédla jsem tmavou siluetu. Popošla jsem na balkoně směrem k ní a snažila se rozpoznat, kdo to je.

Clarrisa?

„Už jsem si myslela, že se neukážeš.“  Trochu se uchechtla a já jsem se pořádně usmála, i když to nemohla vidět.

„Tak, co jdeš se mnou nebo..?!“ Viděla jsem, jak rozhazuje rukama a já celá nadšená šla pro kufřík.

Podívala jsem se po celém pokoji a okamžitě jsem věděla, že se mi nebude ani trochu stýskat. Konečně by mi to mohlo vyjít.

„Hoď mi ten kufřík.“ Koukla jsem se na ni a sledovala kufřík, jak letí vzduchem. Clarrisa ho chytla bez problému a já vymýšlela možnosti, jak slézt dolů.

„Holka no tak, nikdy si neslejzala po stromě?“ Podívala jsem se směrem, kam ukazovala a všimla jsem si větve, která byla jen malý kousek od balkonu. Nikdy před tím jsem si ji nevšimla.

Chytla jsem se větve a pomalu slejzala dolů. Ovšem, že jsem se trochu řízla do ruky, ale nevadilo mi to. Konečně.

Stála jsem nohama na pevné zemi a hned vedle Clary. Byla jsem šťastná.

„Tak jdeme?“ Jen jsem přikývla a šla jsem bok po boku s Clarris.

„Jennifer!“ Slyšela jsem velký řev za námi a na balkoně viděla stát Mika.

„Auuu“………

45 votes a 10 comment pro další? Neskutečně jste mě dostali s 59 votes na minulé části.:OO Děkuju!!

Jinak doufám, že to s tim „Ale ty máš bejt hodnej“ je rozhovor s Mikem. :D

Love U sooo Much!! -Betts