Lestrange (cz)

Kapitola 2

Myslím, že kromě zaklínadel a kleteb je velmi důležité, aby kouzelník znal správné způsoby, jak člověka otrávit. Nikdy nevíte, kdy vás někdo obere o hůlku a nebo budete příliš slabí, abyste na protivníka seslali účinnou kletbu. Mnohokrát ani člověk nepotřebuje speciální přísady, které se dají koupit jen v Obrtlé ulici. Postačí pár konvalinek, které se zamíchají do jídla. Čokoláda, puding, chléb, cokoliv. Vaření obtížnějších lektvarů je ovšem mnohem zábavnější a oběť navíc trpí několikanásobně víc, než při pozření obyčejné konvalinky. 

Zaklepu na Bartyho dveře. Zevnitř se ozvou kulhavé kroky. "Dobré odpoledne," pozdravil skřehotavým hlasem Alastora Moodyho. Projdu kolem něj a rozhlédnu se po tmavém kabinetu. 

"Potřebovala bych nějaké věci," řeknu bez jakýchkoliv řečí kolem.

Barty se ušklíbne. "Snažíš se někoho zabít?"

"Ne, jen experimentovat," rozhlédnu se po policích. "Dračí krev, švábí oči, kůže z hřímala, hadí oči a šťáva z pijavic. To potřebuju."

Barty nadzvedne obočí, ale podává mi skleničky. "Nemůžu ti dát všechno, bylo by podezřelé, kdyby tu najednou nebylo nic."

"Všechno ani nepotřebuju." 

"Na kom hodláš svoje pokusy testovat?" Jeho falešné oko se protočí.

"Kdo říká, že je budu na někom testovat?"

"Přece bys nepoužívala tyhle přísady jen kvůli zvědavosti. Řekni mi, Giselle, koho chceš zabít?"

"Nikoho nechci zabít," odvětím klidně. "Vyplatí se vědět, jak zabít." Nacpu si skleničky do tašky a přesunu se do prázdné učebny. Přistoupím k prázdnému kotlíku. Na pultu rozmáčknu několik švábích ok a vhodím je do kotlíku. Pak přiliju dračí krev a kapku šťávy z pijavic. Hůlkou pod kotlíkem zapálím oheň. Z přísad se stala červená tekutina. Po deseti minutách míchání tam hodím kůži z hřímala. Ta se v horké tekutině rozvaří a lektvar nabere nahnědlou barvu. Hůlkou zastavím oheň a ještě několikrát zamíchám. Lektvar páchne jako zanícená rána. Barty mi podává skleničku a já lektvar do skleničky naleju. "Vypadá to perfektně," poznamenám. "Teď už jen sehnat dobrovolníka, kterej to vyzkouší." Usměju se a hodím lahvičku do tašky. "Uvidíme se později," zamumlám a odejdu z učebny.

Procházím chodbou mezi studenty. Většina z nich se baví o nadcházejícím úkolu, který čeká čtyři vyvolené šampiony. Koná se už za tři dny. Náš slavný Harry Potter bude mít co dělat, aby obstál draky. Přemýšlím, na kom bych měla lektvar vyzkoušet. A tak bych ho měla nějak pojmenovat! Ale to až zjistím, jaké má účinky. Nejlépe je vyzkoušet to na někom, kdo je hodně času se mnou. Takových lidí ovšem moc není. Většina lidí nesnese mou věčnou mlčenlivost a pohledy do mých očí nebo to, jak se mi snadno rozklepe ruka. Ale hlavní důvod je ten, že zkrátka lidi na téhle škole jsou slaboši. Když do školy chodila moje matka, bylo jednodušší najít si spojence, jelikož Pán Zla byl právě v rozkvětu a byl plný síly. Teď, když je Pán Zla přemožen, se všichni, dokonce i spousta zmijozelských, chtějí pustit do nudných povolání a nudných životů. Všichni věří, že Pán Zla je pryč, poražen. Mýlí se. Pán Zla se vrátí a nebude to trvat dlouho. Kam se poděla loajalita zmijozelské koleje? Sevřu pěst a umírním mírně rozklepanou ruku. Agatha. Na Agathe to vyzkouším. Chodí se mnou na hodiny a už jednou jsem na ní zkoušela kletbu Cruciatus. Vítězoslavně se usměju a přidám na chůzi. Vyslovím heslo do Zmijozelu a pak projdu kolem několika studentů do dívčích ložnic sedmého ročníku. Na své posteli leží Agatha a v ruce drží knihu. Usměju se na ní.