Lestrange (cz)

Kapitola 3

"Ahoj, Agatho," pozdravím spolubydlící zvesela. Agatha se na mě podezřívavě podívá, ale pozdrav i úsměv mi oplatí. "Dnes je celkem zima, co? Dojdu pro čaj, chceš taky?" Agatha kývne a stále se na mě pronikavě dívá. Se strojeným úsměvem seběhnu do společenské místnosti a pak pryč do Velké síně. Na stolech jsou hrnky a v konvicích, pod kterými hoří kouzelný oheň, čaj. Vezmu dva hrnky a naleju do nich čaj a vracím se zpět za Agathou. Před dveřmi do ložnice se zastavím a z tašky vytáhnu lahvičku s lektvarem. Rozhlédnu se, abych se ujistila, že mě nikdo nevidí a obsah lahvičky vyliju do čaje. Hůlkou klepnu na hrnek a tekutina vevnitř se sama promíchá. Schovám hůlku i lahvičku a s úsměvem vstoupím do ložnice. Vtisknu hrnek do Agathiných dlaní a sama se posadím na postel naproti ní. Agatha se nejistě usměje a usrkne si čaje. Napjatě čekám. Sleduju její pohyby a vyčkávám, kdy na ní lektvar začne působit. Agatha si všimne mého pohledu a pozvedne obočí. Položí hrnek na zem. 

"Kam jdeš?" zeptám se pohotově, když se Agatha zvedne.

"K jezeru."

"Jdu s tebou." Agatha se zastaví a podezřívavě se na mě podívá.

"Co se stalo?"

"Co by?"

"Ale nic." 

Pokračujeme spolu v cestě. Agatha zarytě mlčí a vidím, jak na mě každým okamžikem upírá svůj pohled. Počítám vteřiny kdy se začne něco dít. Agatha pořád svižně vykračuje a žádné náznaky otravy na ní nejsou znát. Sevřu ruku v pěst a potlačím nutkání udeřit Agathu do obličeje. Nejspíš je potřeba, aby toho lektvaru vypila víc. No, až dorazíme zpět do ložnice, postarám se o to, aby vypila ten zbytek. 

Agatha se natáhne na trávu a pozoruje jezero. Nejistě se posadím vedle ní. Tráva už není tak teplá, jako byla v létě. Není čemu se divit, je konec listopadu. 

"Těšíš se na Turnaj tří kouzelníků?" zahájí Agatha konverzaci. Ušklíbnu se.

"Ale jo, těším. Bude to zábava." Největší zábava bude, až všechny zasáhne dračí oheň. Doufám, že ta nádhera z Krásnohůlek bude běhat po celém hradu s hořícím zadkem. 

"Já se taky těším. Doufám, že vyhraje ten z Kruvalu." Agatha ještě několik dalších chvil žvanila o turnaji, pak se zvedla a spolu jsme vyrazily do hradu. Stmívalo se a začínala být zima. Žádné náznaky otravy stále nikde. Vztekle jsem praštila do zdi, až mi na kloubech začala téct krev. Utřela jsem si ruku do hábitu a doběhla Agathu. Zrovna byly na schodech, když se Agatha zastavila a chytila se za krk. Je to tady. 

"Co se děje?" zeptám se s předstíraným zájmem.

"Nějak se nemůžu nadechnout," zasípá. Prudce se nadechne a sesune se na schod. Zůstanu stát na ní a sleduju jí. Čekám, kdy se začne svíjet v smrtelných bolestech. Agatha však jen několikrát zasípá a hned se zvedá. "Už je to v pohodě." Daruje mi úsměv a odkluše do ložnice. Pokusím se uklidnit můj hněv. Prásknu za sebou dveřmi od ložnice. Agatha leží na posteli a bezstarostně si čte. Můj pohled upoutají hrnky, které jsem přinesla ze síně. Oba dva jsou prázdné. 

"Kde je ten čaj?" zeptám se jak nejklidněji můžu.

Agatha pokrčila rameny. "Možná se Grace, Anna a Clare napily." Tyhle tři byly naše další spolubydlící. Dobelhám se k posteli a chytím se za sloup. 

"Děláš si ze mě srandu, že jo?" promluvím k ní chraplavým hlasem. Agatha se na mě podívá. "Crucio!" zaječím. Agatha se s křikem sveze z postele a začne se svíjet na zemi.