Lestrange (cz)

Kapitola 11

Po mém pokusu s vlkodlačím lektvarem a zklamáním z jeho účinku jsem se rozhodla více zaměřit na kletby. Barty mi sloužil jako živý terč. Cvičíme už dva týdny a pozoruji na sobě zlepšení. Kromě toho se teď hodně věnuji škole. OVCE se blíží a já nechci pohořet, i když vím, že dobré známky v mé budoucím povolání nehrají roli. Navíc, při studiu lektvarů člověk může objevit ledajaký zajímavý lektvar. Mluvila jsem s Bartym o vlkodlačím lektvaru. 

"Neměla jsi ho používat na jezerní lidi," řekl mi. "Na tyhle potvory mají lektvary jiný účinek než na lidi."

"Pravděpodobně by mě ta ženská zabila, kdybych ho nepoužila."

Barty se zasmál. "Musíš si dávat pozor, aby ses k jezeru příliš nepřiblížila."

Je sobota. Za chvíli většina studentů vyráží do Prasinek. I já tam jdu. Ne však kvůli tomu, abych se někoho snažila otrávit nebo na někom zkoušet kletby. Mám se tam sejít s Luciusem Malfoyem, mým strýcem. Nevím přesně, o co jde. Poslal mi jen sovu s krátkou zprávou, abych byla u Prasečí hlavy ve dvě odpoledne. 

Tak jsem vyrazila. Je zima a kolem mě létají sněhové koule. Jestli se ti parchanti trefí do mě, tak je zardousím. Dorazím do hospody a uvidím tam postavu s dlouhými bílými vlasy.

"Luciusi," pozdravím a sednu si na židli vedle něj.

Lucius se na mě ani nepodívá. "Jsem tu, abych ti zadal úkol."

"Jaký úkol?"

"Jde o Pána Zla. Nepochybuji o tom, že od svého profesora už něco víš."

"Na učitelské místo byl dosazen konečně někdo užitečný."

Lucius se neusmál. "Potřebuji, abys mi sepsala všechny lektvary, které jsi kdy použila a jaké měly účinky."

"Proč?"

"Musíš mít důvod?"

"Ano, když se ptáš ty."

Lucius mlčel.

"Ale, ale," zachechtám se. "Ty vlastně nevíš, proč. Jsi jen poslíček." Opřu se rukama o stůl a ušklíbnu se na něj. "Čím pak sis takovou nedůvěru zasloužil?"

"Nepokoušej, Giselle. Prostě... Pán Zla potřebuje nějaký lektvar, který ho přivede zpět k pozemskému životu. Získat tělo. Sílu. Moc." 

"Proč jsi to neřekl rovnou?"

"Není to bezpečné." Lucius mluvil čím dál tišeji. "Ani u Prasečí hlavy, kam nikdo nechodí." Naklonil se přes stůl a podíval se mi do očí. "Giselle, musíš být opatrnější. Ty kousky s kentaurem, tou dívkou... Brumbál není hlupák, aby si nedal jedna a jedna dohromady. Stačí mu sebemenší důkaz a hniješ v Azkabanu vedle Bellatrix."

"Nejsi první, kdo mě nabádá k opatrnosti."

"Tvá matka taky byla opatrná. A kde skončila?" Lucius se zvedl ze židle a oblékl si kabát. "Rád jsem si s tebou promluvil, Giselle."