Lestrange (cz)

Kapitola 13

Zkusila jsem pár lektvarů. Naházela jsem do kotlíku několik náhodných surovin a snažila se něco umíchat. Povedl se mi jeden. Žejdlík kravské moči, unce dračích nasekaných pařátů a jeden, napolovic rozříznutý tlustočerv. Výsledek vypadal odporně. Tmavě šedá břečka, konzistencí výrazně připomínající mnoholičný lektvar. 

Celá zaprášená a umazaná od předchozích pokusů, jsem lektvar naposledy zamíchala a vzala do ruky mrtvou žábu. S očekáváním jsem jí vložila do tekutiny. Žába se chvíli vznášela, pak najednou otevřela oči a začala se pohybovat. Usměju se. Vyndám žábu a vložím jí do průhledné nádoby. Z poliček vyndám několik lahviček a tekutinu do nich přeleju. Teď se jen modlit k Merlinovi, aby lektvar platil i na samotného Pána zla. 

Je sobota. Výlet do Prasinek.

Je 9.března. Začíná se oteplovat. Většina studentů míří k Rosmertě, do Medového ráje nebo se jen tak procházet po vesnici. Já však mířím co nejdál od všech. Projdu přes vesnici, nikde se nezastavím. Cítím, jak mi v kapsách cinkají lahvičky s mým lektvarem. Když jsem konečně daleko za vesnicí, hluboko v lese, zastavím se a pozorně se rozhlédnu. Nikde nic, všude ticho. Sevřu hůlku, otočím se na místě a přemístím se. 

Obrtlá ulice vypadá obvykle. Tmavé zašpiněné kouty, pobíhající potkani a málo lidí. Přetáhnu si do obličeje kápi. Pomalu procházím uličkami. Konečně najdu obchod, který hledám. Kotlíky a lektvary, název vhodný i pro Příčnou, nevinný. Obchod však kromě názvu příjemně nepůsobí. V regálech jsou vyskládány kotlíky ve tvaru lidských lebek, v nich plave jedovatě vypadající tekutina a vedle nich jsou naházeny panenky bez očí, s vytrhanými vlasy a šedivýma nohama. Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Malá lucerna stojící na pultě světla moc nevrhá. Tmavě šedé zdi jsou bez obrazů. Sem tam na hřebíku visí nějaký kotlík. Nad mou hlavou visí kentaurova lebka. Za 8 galeonů. Ušklíbnu se. Měla jsem přinést hlavu toho mého kentaura, třeba bych něco vydělala. Ve výkladních policích jsou bez ladu a skladu naházeny další kotlíky, pozoruhodných podob i naprosto obyčejné. Za sklem (kupodivu čistém) jsou seřazeny lahvičky s lektvary. Smrtící odvar se v obchodě vyskytoval nejvíc. Stál 20 galeonů. 

Ozvou se kroky.

"Madam Lestrangeová?" zachraptí mužský hlas. Otočím se a odhrnu kápi. "Ach, dcera. Giselle, že?" 

"Slečna Lestrangeová, prosím."

Arkon Nexwell, manžel Silvery Nexwellové, se kterou společně vedli tento obchod, byl vysoký hubený muž s prošedivělými vlasy, protáhlým obličejem a vodnatýma očima. 

"Ach, samozřejmě." Nexwell se zasmál. "Jste své matce až příliš podobná. Kromě těch očí. Ty máte... no, po panu Lestrangeovi zřejmě ne." Znovu se zasmál. 

"Vy jste zřejmě knihu o genetice nikdy neotevřel, že?" 

Nexwell zbledl. "Já, nikdy jsem se moc o knihy nezajímal."

"Je to vidět."

Nexwell si odkašlal a snažil se zakrýt ponížený výraz. 

"Jaké máte přání?"

Vytáhnu z kapsy jednu lahvičku mého oživovacího lektvaru. 

"Co je to?"

"Můj vlastní experiment."

"Zkoušela jste ho v praxi?"

"Ano. Oživil žábu."

Nexwell zdvihl obočí. "Opravdu? To je pozoruhodné. Smím znát recept?" 

Vytáhnu z kapsy papír a hodím jej na stůl. Nexwell papír zběžně přehlédne. "Co chcete vědět?"

"Jde tímto lektvarem oživit i něco většího?"

"Například člověka?"

Hm, Nexwell zřejmě nebyl tak hloupý, jak se zdálo. "Například. Čistě teoreticky."

"Člověka oživit nejde. Malé tvory, jako žáby, oživit jde, pokud použijete správný lektvar. Je však pravděpodobné, že ani takový malý tvor dlouho nepřežije. Můžete jej oživit na několik minut, možná hodin, ale o delším účinku jsem neslyšel. Jak dlouho vaše žába vydržela naživu?"

"Nevím."

"Nevíte?"

"Nekontrolovala jsem to," odseknu.

Nexwell se ušklíbl. "No, odpověď je víc než evidentní. Vaše žába je zřejmě po smrti." Přestal zkoumat lahvičku a podíval se na mě. "Kouzelník nebo mudlovský šmejd, nikoho nelze přivést zpět k životu."

"A co když není úplně mrtvý? Jen ztratil svou podobu a moc."

Nexwell se opřel rukama o pult a zamračil se. "To by zřejmě šlo. Ano, šlo. Pokud je duše živá, jde to. To chce však velmi mocný lektvar. Nebezpečný."

"A máte recept?"

"Většina zákazníků ke mně chodí z opačného důvodu. Aby zabili. Ale ano, někde bude. Nevím, jestli najdu přesně to, co hledáte, ale mohu vám alespoň napovědět, jaké suroviny na lektvar použít. Počkejte tady." Nexwell zmizel ve vedlejším pokoji za závěsem. Za chvíli se vracel a v náručí držel tři obrovské knihy. Bez titulu. "Jsou to poznámky všech mocných čarodejů, kteří se zabývali lučbou, jež jsme se ženou během let objevili. Mělo by vám to pomoct." 

Kývnutím hlavy jsem převzala bichle a ukryla je pod plášť. "Je to hodně slov. Ale jsem si jist, že najdete to, co hledáte. Hodně štěstí." Věnoval mi pohled a pak zmizel ve vedlejším pokoji. I s mou lahvičkou a receptem.