Lestrange (cz)

Kapitola 4

Agatha leží na zemi a její tělo sebou neovladatelně cuká. Asi hodinu jsem na ní prováděla kletbu Cruciatus. Ruce se mi třesou námahou. Nechám ji tam ležet a odejdu z ložnice. Grace, Anna i Clare budou pravděpodobně na večeři ve Velké síni. Srdce mám až v krku z pomyšlení, že by některá z nich mohla mít náznaky otravy před zraky ostatních studentů nebo co hůř, profesorů. 

Dorazím do Velké síně a skutečně, na konci zmijozelského stolu sedí tři plavovlasé dívky, moje drahé spolubydlící. Nahodím ten nejpřesvědčivější úsměv a zamířím k ním. 

"Ahoj," pozdravím je a posadím se vedle nich. Dívky na mě překvapeně pohlédnou a Grace vypadne uzený losos z úst. Nepatrně se ušklíbnu. Posadím se vedle nich a snažím se vypadat tak přirozeně, jak to jde. Všechny tři vypadají normálně. Ani náznak bolavého žaludku nebo čehokoliv jiného. Naberu si zeleninový salát a začnu se v něm přebírat. 

Po několika minutách všechny tři skončily s večeří a společně se zvedly. Vrhly na mě ještě jeden zvědavý pohled a pak zamířily ze síně ven. Vztekle prásknu vidličkou. Není možné, že ten lektvar nezabírá! To je prostě nepřípustné! Zvednu se a zamířím do ložnice. Tam na mě čeká překvapení. Tři plavovlasé dívky leží v křeči na zemi. Hnědovlasá Agatha zděšeně přihlíží. 

"Giselle, musíme jim pomoct!"

"Ne," odvětím ledovým hlasem. Agatha se na mě zděšeně podívá.

"To ty! Tys dala do čaje jed!"

"Jed, který jsem sama vymyslela a připravila. Působivé, že?"

Agatha si odfrkla. "Jsi svině!"

"Možná, že jsem." Grace teď z nosu tekl proud krve. A ne jen nějaká malá kapička. Krev z nosu tekla jako divoká řeka. Agatha se k ní vrhla. Namířím na ní hůlkou a Agatha se s bolestí sesunula k zemi. Teď z nosu teklo všem třem dívkám. Měly zavřené oči. Ložnice nyní připomínala krvavou barvou spíš nebelvírskou ložnici. Krev se doplazila i ke dveřím. To už pomalu přistoupím ke svému kufru a vytáhnu z něj krabici přísad do lektvarů. Vytáhnu malý žlutý prášek a každé dívce jeden opatrně vložím do úst. Krev jakoby najednou přestala téct. Tyhle prášky jsem sehnala v Obrtlé ulici. Doteď si vzpomínám, jak shrbený prodavač znalecky vysvětloval: "Stačí jeden tenhle prášek a danému člověku přestane okamžitě téct krev, ať už je to jen malý rozškrábnutý strup a nebo rozsáhlé krvácení." Mávnu hůlkou a z ložnice hned zmizela krev. Je mi jasné, že prášek zastaví krvácení, ale vyteklou krev už do těla zpět nevrátí. Teď budou pravděpodobně několik hodin ležet a nabírat sílu. Třemi mávnutími hůlkou dívky přesunu do postelí. Otočím se k Agathe. Krčí se u své postele a klepe se.

"Proč jsi taková? Proč jsi pořád tak zlá?"

"Jsem ve Zmijozelu. Právem."

Agatha zakroutí hlavou. "To, že jsi ve Zmijozelu, nesvědčí o tom, že musíš být zlá. Giselle, ještě se můžeš napravit." Upře na mě hnědé oči. Asi si myslí, bůhví jak má pronikavý a do duše mluvící pohled. Zachechtám se.

"Jsi naivní!" Vykuckám ze sebe mezi smíchem. Teď se už směju jak šílená. Agatha se na mě vrhne. Zaječí a začne mi tahat za vlasy. Jedním pohybem hůlky ji od sebe oddělím. Agatha prudce narazí do zdi. "Ráda bych, abys na tohle nezapomněla, Agatho. Ale jelikož by mě asi vyhodili ze školy, budu ti muset opět vymazat paměť. Je mi opravdu líto, že jsem na tobě vyplýtvala tolik slov. Obliviate." Agatha párkrát zamrká a pak nevědomě vstane ze země a odejde z ložnice. Ušklíbnu se a pak otočím pohledy na spolubydlící, které leží v posteli. Pak se podívám na prázdný hrnek. Zvednu ho do ruky a zamyšleně si ho prohlédnu. Pak ho vztekle mrštím po Clařine obličeji. Hrnek tvrdě dopadne na její tvář a zanechá na jejím obličeji krvavé šrámy. To ji naučí, pít lidem čaje.