Výkřik do tmy

Zrada!

Někdo na mě promluvil jemným hláskem, pomalu jsem se otáčela, když jsem si všimla kdo tam stál tak jsem....

Jsem se na něj vrhla a pevně ho stiskla v objetí, stál tam Míra. Byla jsem hrozně ráda, že jsem ho potkala.

„Kde jsou ostatní?"

„N-no já to nevím, byli jsme s klukama u jednoho stromu a snažili jsme se ho pokácet, ale najednou se ozval výkřik a kluci se rozeběhli jako šílení. A já tam stál a nevěděl co se děje, když jsem se vrátil do tábora, nikdo tak nebyl Kája, Marie ani učitel nikdo!...vrátil jsem se tedy do lesa a začal vás hledat a teď jsem narazil na tebe...„

Že bych nebyla jediná? Najednou jsem se cítila, bezpečně a Mírovy jsem se ze vším, co se mi v poslední době stalo svěřila.

„Ale nech si to pro sebe..."

Dodala jsem na konec a rozbrečela se. Míra se na mě sklesle podíval a jediné do s něj vypadlo bylo...

„Promiň mi to..."

Jen jsem na něj nechápavě zírala a pak jsem pochopila, co tím myslel...

„Hej, to stačí, vylezte..."

Nechtělo se mi to věřit, že by mi to udělali, ale bylo to tak. Byli ta všichni a začali se mi smát. Jako poslední vylezl učitel a řekl mi, že to mám za to své neposlouchání. Jen jsem se podívala na Míru se slzami v očích a rozběhla se opět na opačnou stranu od tábora. Za sebou jsem slyšela jen smích, ale co mi to bylo platné, stejně jsem se zase ocitla na mýtině, kousek od tábora.

Přijde mi, jako by to byl kruh a, nebo jsem vážně divná a neumím jít rovně. Nepozorovaně jsem proběhla okolo dětí a zalezla do svého stanu.

Zavřela jsem stan, ale ne úplně, kdyby někdo šel tak abych ho viděla a taky jsem je chtěla pozorovat.

Proč, proč mi to udělali...a hlavně Míra...ještě před výletem mi říká, že mě má rád a teď? Teď se směje tomu, že se mu svěřím...

Tohle jsem se pořád opakovala, ale mé myšlenky vyrušilo bouchnutí na můj stan. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Vrátila jsem svůj pohled nazpět a po chvíli vykoukla ven ze stanu. Všichni seděli u ohně smáli se a zpívali si, jen já tu jsem jako troska zalezlá ve stanu. Koukala jsem na ně asi věčnost a najednou jsem cítila, jak mi po tváři stéká slza, pak další a nakonec jsem se rozbrečela, halvu jsem sklonila do dlaní a opět přemýšlela o všem co se stalo....

Když jsem se uklidnila, znovu jsem se na všechny podívala, nebyla žádná změna, no tedy u nich ne, ale kousek za nimi v křoví jsem zahlédla hadřík, který mi připomínal košilku holčičky, kterou jsem zahlédla. Všichni seděli u ohně tak jsem rychle rozepnula stan, rozhlédla se a zaběhla do lesa. Došla jsem ke křoví a hadřík sundala, pohlédla jsem na něj a dávala ho z ruky do ruky a přemýšlela, co tu dělá.

Mé přemýšlení vyrušil dotyk na mém rameni, pomalu se otočila a zahlédla ji. Holčička stála kousíček ode mě a stále mě držela za rameno. Po chvíli ji začali téct slzy a ukázaly se její překrásné a zároveň děsivé oči. Takovou barvu jsem nikdy neviděla, ve středu rudé jako krev a postupně přecházeli do modrých odstínů. Wow

Věřila jsem ji i, když ji neznám. Chytla jsem ji za ruce a držela je.

"Děje se něco?"

Zeptala jsem se ji, jako kdyby jsme byly nejlepší kamarádky. Ona na mě pohlédla a usmála se, úsměv jsem ji, ale neoplatila, jelikož jsem o ni měla strach...

"Prosím, pověs mi to...neboj se mě"

"Nebojím" Měla tak jemný a tenký hlásek.

"Tak prosím, řekni"

"Mám strach ze zítřka, je úplněk. Vždy se tu něco stane"

Je jako já.

"Co by se mělo stát?"

"Něco jako to, co se stalo no...před deseti lety..."

Ten chlapec, co se tu zabil. To bude on...

"Jak to můžeš vědět, že se to stalo?"

"Viděla jsem to..."

Cože?! Chudák holka...

"To jsi tu tak dlouho? Proč? Jak jsi to mohla vidět? A proč jsi mi tenkrát zmizela?"

"Ano jsem, moc se ptáš zlatíčko.."

Řekla a dala mi pusu na čelo, začala na místě mizet.

"Jak se jmenuješ?!"

"Emily..."

Odpověděla a zmizela. Ne! Nesmí zmizet chci ji mít u sebe. Sedla jsem si na zem sklonila hlavu do dlaní a šeptala dokola jednu a tu samou větu.

"Emily, Emily vrať se mi..."

-------------------------------------------------

Je tu další díl :3 snad se bude líbit :) Budu ráda za každý názor a hlas.

A taky moc děkuji za 800 přečtení jste úplně úžasný! :3

Klárý :3